Paradoxně nikoli na vzduchu, ale v zavřených, často bídně klimatizovaných sálech, sloužících pro projekce filmového festivalu.
Vstávat po náročných nocích ráno před sedmou, aby si člověk přes telefon zarezervoval pár vstupenek, vysedět si s akreditací na krku frontu před filmem a pak se během pár vteřin utkat s dalšími filmovými maniaky o pár volných sedaček v sále. Zní to šíleně a dobrovolně uznávám: logika v tom není žádná. Ale ten pocit, když vejdete do sálu, usadíte se v očekávání zajímavého zážitku, poslechnete si popis filmu od tvůrců a pak začne samotná projekce… Ten moment má v sobě něco výjimečného. Samozřejmě, spousta filmů, které jsem za sedmnáct let na KVIFF viděl, byla zoufale nudných.
Koukat dvě a půl hodiny na plátno, kde parta prazvláštních lidí jezdí po tureckém vnitrozemí a hledají mrtvolu, je náročné psychicky i fyzicky. O korejských psychodramatech nemluvě. Ale o to víc se těšíte ven na čepované pivo, které si vezmete do parku nebo na břeh místní říčky Teplé, a lehnete si do trávy. Tak pro mě začíná léto.
Jenže letos to bude bez Varů. A Vary budou bez festivalu. Bez filmu, bez velkolepých večírků partnerů KVIFF. A hlavně bez zhruba dvanácti tisíc návštěvníků, kteří pravidelně na začátku prázdnin vozí své peníze podnikatelům na západ Čech. Ve Varech – stejně jako třeba na ostravském hudebním festivalu Colours – platí, že v této době se vydělává na zbytek roku. Zásah do regionální ekonomiky to bude skutečně zásadní, odhady hovoří zhruba o 200 milionech korun, které se na KVIFF protočí. V případě Colours of Ostrava se výpadek může vyšplhat k padesáti milionům.
Tvrdě doplatí zrušená hudební a filmová zábava i na samotné umělce. Jak v rozhovoru přiznává Milan Cais, frontman kapely Tata Bojs, desky se v posledních letech točí hlavně kvůli tomu, aby se mohlo koncertovat. Byznys hudební branže se změnil natolik, že živá produkce je alfou a omegou a bez koncertování nejsou peníze ani dobrý pocit muzikantů z toho, co dělají. Hudba je, stejně jako celý život, o emocích, o setkávání a propojování lidí, o vnitřní energii, která nás pohání.
Na následujících stranách najdete příběhy několika lidí z kulturní branže, kteří přes situaci, kterou přinesl koronavirus, neztrácejí naději. Přeji vám podnětné čtení a hezký začátek léta!
O autorovi| Ondřej hergesell, hergesell@mf.cz
