Čtení je to zajímavé. Především proto, že se toho od té doby příliš nezměnilo. Naopak – k mastodontům české politiky jen přibyly nové tváře, které kdysi slibovaly lepší a morálnější politiku.
Dobře to ukazuje poslední výměna Zeman-Schwarzenberg. Zatímco před prezidentskou volbou to někdy vypadalo, že kníže ze samé slušnosti nabídne jezevci z Vysočiny svou dýmku a Zeman mu na oplátku naservíruje becherovku ze své oblíbené štamprle, teď létají ostrá slova na dálku. Schwarzenberg si v rakouském deníku Die Presse postěžoval, že ho chce starý alkoholik Zeman zničit, prezident zase dal v českém rádiu k dobrému, že knížeti nabídl jako „důstojnou tečku“ za politickou kariérou velvyslanecký post v Rakousku, který „Kalouskův maskot“ odmítl.
Zeman se Schwarzenbergem by si přitom mohli podat ruce – oba jsou příkladem malosti české politiky. Někdejší ministr zahraničí prohlašuje, že prezident ztratil morální zábrany – a má pravdu. Jenže tentýž Schwarzenberg bere politiku jako obyčejný handl, kde se posty mění za úlitby v parlamentu a směňují se nejrůznější kšeftíčky. Takže jaké pak morální zásady. Nejhorší na tom je, že taková vyprázdněnost idejí nahrává jen těm, kteří volají po nové konzervativní a hodnotově orientované straně. Jejím guru bude samozřejmě Václav Klaus. Další mastodont na scéně.
Kavárenští výtečníci před čtrnácti lety ve Slávii věřili, že Česko je „silná občanská společnost, ve které dřímá netušená síla“. Spíš to bude tak, že ze souvětí platí jediné slovo – to o dřímání. Soudě podle nadcházející volební kampaně to nebude poklimbávání, ale tupý spánek, který neobčerství. Čímž autor Rychlých tužek rozhodně nemíní rozvádět paralelu na ose Schwarzenberg-Zeman.
Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky: