Jaroslav Míl si pro vládní delegaci připravil těžkou kritiku
V poslední době lze zřetelně pozorovat zvýšenou aktivitu obou největších českých podnikatelských, respektive zaměstnavatelských organizací – Hospodářské komory a Svazu průmyslu a dopravy (SPD). Bohatý svaz prezentuje své rostoucí sebevědomí na sněmu, který se koná 20. září, v první den Mezinárodního strojírenského veletrhu, ve stylovém prostředí rotundy pavilonu A brněnského výstaviště. Pozvali si výstavní sestavu hostů sestávající z premiéra, tří místopředsedů vlády, ministra průmyslu a obchodu, jeho stínového kolegy z ODS i šéfa největší opoziční strany. Týdeník EURO v předstihu získal obsáhlé vystoupení prezidenta Svazu průmyslu a dopravy Jaroslava Míla nazvané státnicky: Zhodnocení současného stavu ekonomiky a perspektiva dalšího vývoje.
Nezájem.
„Nejsme spokojeni s tím, jakým způsobem stát řeší věcné, reálně existující problémy, které limitují rozvoj hospodářství a brzdí růst výkonnosti podnikové sféry,“ stojí v úvodu dokumentu. Vládní administrativa prý pracuje formálně a málo účinně, předkládané dokumenty postrádají reálné výstupy a řešení. Svaz průmyslu a dopravy „vede s politickou reprezentací trpělivou diskusi“, ale jeho názory jsou – ke škodě občanů České republiky, konstatuje Jaroslav Míl – akceptovány většinou jen dílčím způsobem.
Dodavatelé Západu.
Jedním ze základních ekonomických problémů je podle SPD nedostatečný růst míry přidané hodnoty v průmyslu. Zatímco index výroby ve zpracovatelském průmyslu se v letech 2001 a 2002 pohyboval nad pěti procenty, růst účetní přidané hodnoty stagnoval na úrovni čtyř a půl procenta. Odráží se to i ve vývoje zahraničního obchodu, kde jsou české kilogramové ceny podle údajů SPD nižší než v okolních transformujících se zemích střední Evropy.
Způsobují to dvě skupiny faktorů. Za prvé cena produkce. Český výrobce – aby získal odbyt na obsazeném trhu – jde na cenové ústupky. Týká se to jak finální produkce, tak subdodávek součástí a dílů, kde jsou čeští dodavatelé vystaveni tlaku finálního odběratele. Do této pozice se mnozí čeští výrobci dostali už na počátku devadesátých let, kdy se v kritické situaci ztráty východních trhů a rozpadu vnitřního trhu stali dodavateli výrobců v západní Evropě a z této situace se nedokázali vymanit. Podle expertních odhadů lze předpokládat, že tak ztrácejí až třicet procent produkce, konstatuje Jaroslav Míl.
Za druhé jde o nedostatečnou technickou úroveň výrobků, opět v důsledku orientace na kooperaci. V materiálu SPD stojí, že se na tom „podepsalo“ i to, že české podniky ztratily možnost fungovat jako dodavatelé investičních celků a finálních výrobků na východních trzích. Naše investiční celky prý v technickém řešení „v podstatě“ nezaostávaly za konkurencí a také finální výrobky prý měly dobrou úroveň.
Vytlačení českých výrobců z pozic dodavatelů investičních celků omezuje možnosti realizovat vyšší míru přidané hodnoty danou technickým řešením a přínosem know-how. To vede k dlouhodobým krajně nepříznivým změnám ve struktuře zpracovatelského průmyslu. Některé firmy se začínají specializovat na jednodušší výrobky pro kooperace, vyžadující méně kvalifikovanou a také méně placenou práci. Při nízké přidané hodnotě pak podniky nemají dostatek zdrojů na technický rozvoj nebo modernizační investice. Makroekonomicky se nízká přidaná hodnota projevuje v pomalejším rozvoji hospodářské úrovně země.
Preferovaní akademici.
Pro vládní delegaci je připravena ostrá kritika, pokud jde o státní výdaje do výzkumu a vývoje. Závazek věnovat na tyto účely sedm desetin HDP předchozí kabinety nedodržely, v roce 2002 tato podpora dosáhla necelých šesti desetin HDP. V roce 2010 by přitom na základě Lisabonské strategie a Barcelonské deklarace měly celkové výdaje na vědu a výzkum dosáhnout tří procent HDP, z toho jedno procento HDP z veřejných zdrojů.
V rozporu s běžnou světovou praxí je mimoto v Česku poměr mezi takzvanou účelovou a institucionální podporou. Ačkoliv ve vyspělých zemích je preferováno účelové financování, v Česku je poměr mezi institucionálním a účelovým financováním 60 ku 40. Do předimenzovaného základního výzkumu podle SPD směřuje zhruba 40 procent státních výdajů na vědu a výzkum, zatímco ve vyspělých státech je to asi dvacet procent.
Preferování institucionálního financování pak údajně vede k setrvačnosti ve struktuře akademických pracovišť, která neodpovídá potřebám praxe. V letech 2000 až 2002 vláda vynaložila na podporu výzkumu a vývoje přes třicet miliard korun. Výsledkem podle SPD bylo 115 tisíc článků, ale jen 353 patentů a 773 technologických řešení. Ministerstvo průmyslu a obchodu má ve srovnání s Akademií věd k dispozici jen zhruba čtvrtinu prostředků, což je podle Jaroslava Míla výsledkem toho, že stát podceňuje úlohu výzkumu a vývoje v průmyslové praxi.
Legislativní smršť.
Překážkou v podnikání je i stav legislativy, zejména malá stabilita zákonů. Například Obchodní zákoník byl údajně od svého vzniku v roce 1991 novelizován téměř čtyřicetkrát, zákon o dani z příjmu více než padesátkrát, zákon o konkursu dvacetkrát, živnostenský zákon více než sedmdesátkrát. Nedodržuje se období legisvagance, během níž mají mít dotčené subjekty možnost seznámit se s normou vstupující v platnost. Nejen podnikatelům, ale i celé státní správě by prospělo, kdyby zákon mohl být zásadně novelizován jen pod svým názvem. Novely skryté pod názvem jiného zákona by měly být nepřípustné, konstatuje prezident Svazu průmyslu a dopravy a požaduje, aby podnikatelé měli větší vliv na legislativní proces. U norem týkajících se podnikání by jejich reprezentanti měli být ze zákona připomínkovými místy.
SPD se domnívá, že je také třeba zvýšit stupeň informovanosti o právu EU, českém právu a o legislativním procesu vůbec. Pozitivním krokem by bylo vytvoření knihovny právních norem unie v autorizovaném znění a oficiální knihovny platného práva.
Směr státní kasa.
Daně se podle SPD stávají výhradně fiskálním nástrojem, od jejich využití jako nástroje hospodářské politiky je upouštěno. Stimulační proinvestiční prvky jsou z daňového systému odstraňovány, jejich kompenzace je spojena s takovými úpravami, že celková daňová kvóta prý dokonce roste. Snaha státu o posilování fiskálního charakteru daňového systému se projevuje zvyšováním administrativní i nákladové zátěže podnikatelské sféry, tvrdí Jaroslav Míl.
Příkladem podle něj může být zatížení daní z přidané hodnoty. Nedošlo ke zjednodušení předpisů, daňové zákony jsou nadále prakticky nepoužitelné bez pokynů, které vydává ministerstvo financí. Současný zákon o rozpočtovém určení daní údajně naprosto nedostatečně zohledňuje potřebu stimulovat zájem samosprávných celků na rozvoji firem v regionu.
Ekologická past.
Prezident Svazu průmyslu a dopravy ve své zprávě o stavu ekonomiky kritizuje i nepružnost trhu práce, rigiditu pracovního zákonodárství, kvalitu a strukturu vzdělávání, nedostatečný rozvoj dopravní infrastruktury. Značnou pozornost věnuje ekologické legislativě, která podle SPD neúměrně a z hlediska výsledků neúčinně zatěžuje průmyslové podniky. Prosazování předpisů na ochranu životního prostředí se prý děje bez aktivní spolupráce se zástupci průmyslové sféry, vláda při tvorbě legislativy příliš naslouchá názorům ekologických iniciativ, zákony a předpisy jdou mnohdy svou tvrdostí nad rámec legislativy EU.
To prý v konečném důsledku devalvuje úsilí českých podniků zlepšit životní prostředí, rozmělňuje investiční prostředky a vede ke zhoršování konkurenceschopnosti českých podniků na jednotném evropském trhu. Zajímavé je, že problému vztahu ekonomiky a ekologie se věnoval ve svém vstoupení na EURO Business Breakfastu (více str. 50 až 52) i místopředseda vlády pro ekonomiku Martin Jahn.
Kompletní projev Jaroslava Míla na sněmu Svazu průmyslu a dopravy ČR je včetně statistických údajů a grafů k dispozici na www.euro.cz.