Levý omyl

Zběsilý útok na vysoce kvalifi kované a pracovité zaměstnance, kterým sociální demokraté minulý týden doplnili svou touhu po sektorových daních jako druhý trhák vlastní kampaně, se setkal s ostrým nesouhlasem ekonomů

Socialisty reakce na jejich daňové nápady asi moc nepálí. Jejich přesvědčení o tom, že musejí zahnout prudce doleva, aby vytlačili hnutí ANO doprava, je totiž velmi hluboké a pevné. A jak je hluboké a pevné, tak je úplně stejně chybné.

Nalevo totiž další volní voliči nejsou a na jejich odloudění od konkurence tahle hra na třídní boj sotva zabere, protože kalkuluje s tím, že jde jenom o to, odhalit, že ANO je pravicovou stranou, a voličští zběhové se vrátí na stranu Lidového domu.

Nudná parta vs. krásné koště

Chyba této kalkulace spočívá v tom, že ANO není pravicová strana, byť ji k vládní moci vynesly hlasy poztrácených voličů ODS.

Pravicová strana totiž neprosazuje expanzi státu do soukromí lidí, nepovažuje každého obchodníčka a hospodského za zloděje, nebuzeruje je obludnými pokutami za banální prohřešky, nefízluje a nelustruje kohokoli, kdo chce a musí platit DPH. Ani nebuduje další a další dotační koryta.

Pro pravicovou stranu není individuální svoboda planý kec a parlament není žvanírna. Fanklub EET se tak ve skutečnosti do značné míry překrývá se skupinou lidí volajících po tom, aby bohatí byli zdanění, až z toho budou černí. A pro tyto voliče je stále rozhodující, že Babiš je pořád ještě krásné nové koště, i když ty daně zatím zvedat nechce, zatímco socani jsou jen stará známá a nudná parta. Nehledě na to, že ústy šéf financí sice hovoří o nízkých daních, ale pod jeho rukama narostla daňová kvóta o dvě procenta HDP.

Navíc každému musí být jasné, že tenhle nápad se do žádného vládního prohlášení nedostane, protože to by musela vládu sestavovat sociální demokracie jen a pouze s komunisty. To je při veškerém respektu k překvapivým volebním výsledkům ve světě tak nepravděpodobné, že by si na to nevsadil ani Michal Horáček, který považuje za pravděpodobné, že usedne na Hradě.

Jako ozbrojené přepadení

Pro socialisty bude docela nepříjemný ohlas na jejich daňovou politiku u řady důležitých profesních skupin. ČSSD se těšila vždy docela vysoké podpoře třeba mezi lékaři ve veřejných zdravotnických zařízeních. Tam ale už platy velmi často dosahují úrovně, za níž je chtějí socialisté trestat. A podobných skupin bude více. Fakticky tak ČSSD svými návrhy celkem významně zužuje niku, z níž čerpá svůj voličský potenciál.

Věcně je pak ono vzývané zvýšení progrese po vzoru vyspělých západních zemí scestné. Abstrahuje totiž od skutečnosti, že daňový poplatník neodvádí jen daň z příjmu, ale především zdravotní a sociální pojištění. A to je v Česku ve srovnání s vyspělými zeměmi nejen o dost vyšší, ale především prakticky není zastropované, jak je kdekoli ve světě obvyklé. Tedy v případě sociálního pojištění strop existuje, ale až na čtyřnásobku průměrné mzdy, tedy pro příjmy nad nějakých 115 tisíc měsíčně. Zdravotní pojištění je pak bez stropu.

V Německu je strop pro obojí pojištění na jedenapůlnásobku průměrné mzdy. Takže na české poměry přepočteno byl by od platby pojistného osvobozen výdělek nad 42 tisíc. Český odvodový systém je tak extrémně solidární, že spíše připomíná jánošíkovské ozbrojené přepadení než spravedlivé daně a slušel by mu z hlediska sociální soudržnosti zcela opačný pohyb než ten, který mu hodlá ordinovat z preferencí zoufalá Sobotkova ČSSD.

O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz