Japonská Asahi Group koupila drahou, ale spolehlivou dojnou krávu: Plzeňský Prazdroj a spol.
Až budete na silvestra zapíjet Jima Beama plzeňským (neměli byste, ale víte sami, jak je život těžký), nejspíš vás ani nenapadne, že vaše žízeň živí dva obří japonské koncerny.
Jim Beam patří od roku 2014 tamní liho- a pivovarnické firmě Suntory, koupi Prazdroje od nadnárodního koncernu se sídlem v Belgii AB InBev dohodl minulý týden potravinářský konglomerát Asahi Group Holdings.
Transakce v hodnotě 7,3 miliardy eur (zhruba 200 miliard korun) znamená, že se v japonských rukou ocitly kromě Plzeňského Prazdroje také maďarský pivovar Dreher, polská Kompania Piwowarska, jež stáčí piva Tyskie a Lech, rumunská pivovarská jednička Ursus a slovenský Topvar.
Pro českého spotřebitele to je podle všeho dobrá zpráva, protože Japonce předchází pověst rozumných investorů.
Nemělo by tedy hrozit, že nový majitel plzeňský pivovar rozdělí třeba na divizi trubek a divizi sladochmelovou nebo že skokově zdraží a přestane dodržovat smlouvy, jak jsme při některých velkých tuzemských obchodech viděli v minulosti.
Asahi Group (nemá nic společného se známými fotoaparáty či jinými značkami téhož jména, jež znamená prostě „vycházející slunce“) podle všeho hraje trans akcí na jistotu. Firma vznikla v roce 1891 coby Osaka Beer Brewing Company (???—? ????, chcete-li), která měla za cíl vyrobit typicky japonské pivo, jež by „vycházelo vstříc japonské chuti“.
Tak to fungovalo více než sto let, během nichž firma vyráběla všemožné druhy piva (včetně licenční výroby známých značek Löwenbräu či Miller), několikrát změnila název, expandovala do segmentu nealkoholických nápojů i do vína a prosperovala: držela se mezi prvními třemi či čtyřmi domácími firmami v alkoholové branži.
Zlom nastal v roce 1997, kdy pivovar přišel s Asahi Super Dry. Pro Evropana by to nebyla výjimečná událost (Super Dry má ostrou chuť podobnou severoněmeckým pivům), ale v Japonsku se z něho stal velký hit. Tak velký, že zajistil svému výrobci 38procentní podíl na domácím trhu a tím pozici jasné jedničky.
Firmu to povzbudilo k další diverzifi -kaci; začala například vyrábět potraviny a léky. Mezitím se však její konkurenti, již zmiňované společnosti Suntory a rovněž Kirin, začali – částečně z nutnosti – poohlížet po zahraničním trhu. Dnes Suntory generuje 40 procent svých tržeb ze zahraničí, Kirin 38 procent; Asahi pouhých třináct procent. Když začal japonský trh jevit známky nasycení, i Asahi Group musela shánět zahraniční zdroj příjmů.
Od té doby firma provedla několik akvizic, z nichž nejvýznamnější byla koupě dvacetiprocentního podílu v čínském pivovaru Tsingtao a razantní vstup na nejrychleji rostoucí pivní trh světa – Vietnam (loni, kdy globální pivní trh ztratil 1,1 procenta, zaznamenal vietnamský trh 20procentní růst).
Kromě toho však firma vyhlížela, kdy se jí naskytne příležitost převzít hráče s jistým podílem na trhu a pravidelnými zisky.
„V Asahi Group očekávali, že globální konsolidace jim přinese možnosti zahraniční expanze,“ řekl pro deník Financial Times Akeel Sachak z investiční banky Rothschild, jež koupi Prazdroje a spol. pro Japonce konzultovala. Ta možnost přišla letos, když evropské antimonopolní úřady podmínily souhlas s fúzí AB InBev a SABMiller odprodejem části společného portfolia.
Věc má však háček: uvážíme-li, že vlastník Prazdroje a spol. byl k prodeji nucen, vypadá cena 7,3 miliardy eur příliš vysoká. Představuje patnáctinásobek součtu ročních hrubých zisků všech přebíraných firem, což je vysoko nad dvanáctinásobkovým normálem pivařské branže. Dokonce to o vlásek překonává i poměr, v němž Asahi Group již dříve přeplatila značky Peroni a Grolsch (celkem za 2,55 miliardy eur). Investoři na to zareagovali po svém: cena akcií Asahi se v den oznámení transakce propadla o 4,6 procenta.
Vysvětlení je však jednoduché, píše server Barrons.com. Zaprvé Asahi získá ve čtyřech zemích z pěti dotčených největší tržní podíl: v Polsku 35 procent, v Rumunsku 34, v Maďarsku 28 a v Česku 44 procent (na Slovensku je 30procentní podíl druhý, hned za Heinekenem).
Zadruhé tyto trhy dohromady generují zhruba třicetiprocentní marži (EBITDA), zatímco doma Asahi dosáhne sotva na polovic (14 procent). Jinými slovy, středoevropská dojná kráva je drahá, ale spolehlivá.
Nemělo by hrozit, že nový majitel rozdělí plzeňský pivovar třeba na divizi trubek a divizi sladochmelovou nebo že skokově zdraží a přestane dodržovat smlouvy.
O autorovi| Daniel Deyl deyl@mf.cz
