Libanonský premiér Saad Harírí dnes rezignoval na svou funkci, kterou zastával necelý rok. Nečekané rozhodnutí zdůvodnil tím, že v zemi panuje stejná atmosféra jako před atentátem na jeho otce a tehdejšího premiéra Rafíka Harírího v roce 2005. Obává se prý spiknutí usilujícího o jeho život.
„Žijeme v atmosféře podobné té, která panovala před zavražděním mučedníka Rafíka Harírího. Mám dojem, že se chystá tajné spiknutí usilující o můj život,“ prohlásil podle agentury Reuters sedmačtyřicetiletý politik, jenž do politiky vstoupil právě po bombovém útoku, který v Bejrútu zabil jeho otce. Není jasné, kde se nyní Saad Harírí nachází.
Premiérský post již zastával v letech 2009 až 2011. Tehdy se jeho vláda národní jednoty rozpadla poté, co ji opustili členové Hizballáhu a jejich spojenci.
Tentokrát se Harírí rozhodl odejít sám kvůli neshodám se šíitským hnutím, které je podporováno Teheránem. Končící šéf kabinetu obvinil v rezignačním projevu právě Íránce z vměšování do arabských záležitostí. Sám Harírí byl blízkým spojencem sunnitské Saúdské Arábie, která o vliv na Libanon soupeří s Íránem.
Odstupující premiér v projevu podle Reuters obvinil Hizballáh z toho, že „míří zbraněmi“ na Jemence, Syřany i Libanonce. Spolu s Íránem podle něho šíitské hnutí dovedlo Libanon do „středu bouře“.
Írán: Rezignace povede k napětí v regionu
Íránské ministerstvo zahraničí vzápětí v prohlášení uvedlo, že Harírího obvinění jsou nepodložená a že premiérovy demise lituje. Harírího rezignace podle Teheránu povede k růstu napětí v Libanonu a v celém regionu.
Libanonský ministr financí podle agentury Reuters uvedl, že premiérova rezignace neohrozí ekonomiku země či stabilitu měny.
Podle médií není známo, kde se nyní Harírí nachází. Úřad libanonského prezidenta Michela Aúna, jemuž Harírí svou rezignaci oznámil telefonicky, uvedl, že premiér mu volal ze zahraničí.
Harírího třicetičlenná vláda národní jednoty podle agentury AP mezi své hlavní úspěchy může počítat fakt, že zemi uchránila od dopadů občanské války v sousední Sýrii. Harírího rezignace však patrně zvýší napětí v zemi, jejíž politická reprezentace obtížně hledá vyvážení sil mezi sunnitskou, šíitskou a křesťanskou částí obyvatel.
Čtěte také:
