Restaurace na křižovatce kousek od Divoké Šárky funguje už od začátku 20. století. Rodina Pátkova ji provozuje od roku 1991, o dvacet let později dostal David Pátek nápad, že k ní připojí minipivovar – díky synovi, který si vařil doma. Libocký pivovar pak rozjel v prosinci 2013, zkušenosti předtím sbíral v Jihlavě, Obořišti, ale třeba i v Arménii.
Hned od začátku věděl, že na okraji Prahy, u konečné tramvají bude vařit ve dle ležácké klasiky i svrchně kvašené speciály. Ze začátku sice v menším množství, ale teď už tvoří pevnou součást nabídky: „Tady v hostinci máme výčep se šesti pípami, na pěti z nich jsou naše piva.“
Předloni tu uvařili 750 hektolitrů piva, naprostá většina se vypila přímo v Hostinci Nad Šárkou. „Před časem jsem se rozhodl, že pivo nebudeme dodávat jinam, protože výčepní se o něj neuměli starat,“ krčí Pátek rameny. V poslední době převzal sládkování jeho bratr Jan. „Základní recepty jsme vytvořili podle chuti sladu, k nim přidáváme i speciály,“ popisuje. Zatímco pro většinu pivovarů je hlavní sezona v létě, v Liboci je to jinak: nejvíc piva se vypije na podzim a na jaře. „Přes letní měsíce z Prahy všichni odjíždějí,“ říká s úsměvem David Pátek.
Nejdřív jsme vyzkoušeli světlou dvanáctku Ctirad, ležák se 4,8 procenta alkoholu. Při jeho vaření použil Jan Pátek čerstvé šišky chmelu, který roste na dvoře pivovaru. Pivo voní svěžím létem, chuť je velmi lehká a cítit je v ní slad a nijak výrazná hořkost, říz je naopak znatelný.
Pak jsme dali šanci tmavému pšeničnému speciálu Šebestián. Voní po sladu, v chuti je cítit příjemná citrusová ovocitost a slabá kořenitost. I přes 5,5 procenta alkoholu Šebestián působí lehce a u jednoho rozhodně piják neskončí.
Libocký pivovar Evropská 134/209, Praha 6 Sládci: bratři David a Jan Pátkovi
