Spění k nenápadné defenzivě. Tak bychom mohli vystihnout ráz včerejšího vystoupení ruského ministra zahraničí Lavrova v Moskvě. Odehrála se pár hodin po Obamově velmi zdařilém poselství o stavu Unie a zhruba stejných pár hodin před berlínskou schůzkou ministrů zahraničí v takzvaném normandském formátu, tedy šéfů diplomacií Německa, Francie, Ukrajiny a Ruska. Horší okolnosti by si snad pan ministr neuměl ani představit. Jaká byla jeho témata?
Samozřejmě Ukrajina, ale také údajná neblahá úloha USA ve světové politice vyjádřená především snahou vládnout všem. Nechybělo ani ujištění, že Rusko není v současné ukrajinské krizi nijak zaangažováno, respektive že mu to doposud „nikdo nedokázal“.
Pokud jde o Ukrajinu, Sergej Lavrov tvrdí, že jeho země usiluje o řešení „přesně v duchu minských dohod“ z loňského září. Problém je prý ale v tom, že Ukrajina minské dohody nerespektuje. Moskva se prý přitom snaží dosáhnout především stažení těžkých zbraní na obou stranách nepříliš jasné fronty. To je hezké přání, jen je škoda, že jich na straně separatistů stále tolik je – a zjevně jich vytrvale přibývá.
V takříkajíc ideologické části svých úvah se Lavrov opět vrátil k nebezpečí „fašismu a nacismu“ na Ukrajině a cílem jeho výpadů se stal zejména jeden z mužů Majdanu – Dmytro Jaroš. Ten je prý se svými extremistickými názory jednou z hlavních překážek na cestě k mírovému urovnání situace. Ještě důslednější byla Lavrovova kritika Obamova poselství. K tomu šéf ruské diplomacie poznamenal, že Spojené státy se (neoprávněně) cítí být, jak jejich představitelé sami říkají, „zemí číslo jedna“, která bude rozhodovat o světovém politickém řádu. Právě Američané prý Evropany a také Japonce donutili, aby šli společně s nimi do protiruských sankcí. Podle Lavrova ovšem už dobrá polovina evropských zemí „volá naopak po jejich zrušení“.
Jak řekl v televizi politolog Jan Šír, celé to vypadalo tak trochu jako „test inteligence p.t. posluchačstva“. K tomu jen dodejme, že Lavrov si jistě nemyslel, že 400 novinářů v sále a miliony u televizních obrazovek po celém světě budou jeho slova brát vážně, když vědí, co vědí, totiž že Moskva ukrajinský konflikt vyvolala a zatím z něj nehodlá nebo neumí vycouvat. Byl to řečnický výkon skoro výhradně pro domácí publikum.
Lavrov si samozřejmě počínal jako profesionální diplomat a jeden z nejdůležitějších mužů ruského vedení. Ani rezervovaný tón jeho vystoupení však nedokázal zastřít nepochybnou únavu ze všeho, čemu jako ruský ministr zahraničí musí v posledních měsících čelit. Navíc jako jeden z členů absolutní špičky světové diplomacie musí vědět, že v angažmá své vlády slouží věci, které se sloužit nemá. Jeho paměti, pokud nějaké jednou napíše, a měl by, budou rozhodně zajímavé.
Čtěte také:
Lavrov: Rusko může na Krymu rozmístit jaderné zbraně