Už ani firmy v okresech s tradičně vyšší nezaměstnaností nevědí, kde brát nové zaměstnance
Už je to deset let, co se uzavřela dlouhá historie havířovského dolu Dukla. Po odpálení těžní věže a demolici většiny starých budov tu měla vzniknout průmyslová zóna.
Jenže její zrod drhne. Potvrzují to i obtíže švédské firmy Mölnlycke Health Care, která „na Duklu“ přišla jako jedna z prvních.
V továrně na zdravotnické potřeby chybějí tři stovky zaměstnanců, jenže lidé z okolí se do ní zrovna nehrnou. Jedním z hlavních důvodů je, že na Karvinsku – stejně jako v celé České republice – schází zaměstnanci.
„Firmám v Moravskoslezském kraji se daří, zvyšují výrobu, rozšiřují provozy a nabídka zaměstnanců se na trhu práce postupně vyčerpává. Svědčí o tom i míra nezaměstnanosti – 7,5 procenta, která je v kraji nejnižší od roku 2008,“ přibližuje současnou realitu Petra Chovanioková, ředitelka krajské Agentury pro regionální rozvoj. „Platí to rovněž pro okresy s relativně vyšší nezaměstnaností. Problém sehnat lidi mají už i firmy na Karvinsku a Bruntálsku.
Jako důvod vidím kombinaci nízké motivace k práci – tedy především relativně nízké platy u méně kvalifikovaných profesí, neochotu dojíždět za prací a nedostatečnou kvalifikaci hlavně v případě technických profesí,“ vypočítává Chovanioková.
Nejde jen o stipendia
Firmy se s tím snaží vypořádat nejrůznějším způsobem. Nejjednodušší je najít agenturní zaměstnance v cizině. Ostatně přísun pracovní síly ze zahraničí – především z Ukrajiny – podporuje česká vláda.
Nicméně hi-tech společnostem s vyšší přidanou hodnotou, na nichž chtějí regiony stavět své jméno, takové řešení příliš nepomůže.
Kořeny stávajících obtíží na pracovním trhu vidí oslovené firmy v systému českého školství. Řeč je především o zániku tradičních středoškolských oborů, které zmizely bez náhrady, a mladí odborníci tak dnes prakticky neexistují. „V dnešní době je problém sehnat kvalifikované a zkušené pracovníky. Mladých je hodně, ale jejich dovednosti pokulhávají,“ myslí si třeba Miloslav Tutter, ředitel tradičního leteckého výrobce Zlin Aircraft.
Firmy proto začaly v posledních letech se školami velmi úzce spolupracovat. Původně šlo o doménu velkých podniků, nyní se přidaly i ty menší. „Také malé firmy v kraji se postupně učí spolupracovat se středními školami při výchově svých budoucích zaměstnanců a nemusí se jednat vždy jen o stipendia,“ líčí Chovanioková. „Řada firem umožňuje aktivním studentům absolvovat praxi ve svých provozech. A naopak, studenti si čím dál tím více uvědomují, že taková praxe výrazně zvýší jejich kvalifikaci a následně uplatnitelnost na trhu práce,“ vysvětluje.
Jak udržet zaměstnance
Jenže soustředit se pouze na vztahy se školami, z nichž první absolventi vyjdou až za několik let, nestačí. Kvůli nedostatku volných zaměstnanců na trhu se firmy stále častěji pouštějí do přetahování lidí od konkurence. Vyšší mzda, delší dovolená či práce z domu je jen několik benefitů, jak „cizího“ zaměstnance zaujmout.
Společnosti si proto chtějí udržet lidi za každou cenu a doslova je „hýčkají“.
Dobře vědí, že hledání nového zaměstnance jim může klidně zabrat několik měsíců.
„Kromě různých benefitů se v řadě firem zaměřují na to, aby se svým klíčovým zaměstnancům věnovali individuálně a vytvářeli jim takové podmínky, aby měli zájem zůstat,“ popisuje Chovanioková.
Vedení krajů se musí pro změnu zaměřit na to, jak zastavit exodus mladých.
O to víc, že – jak Chovanioková připomíná – v případě Moravskoslezského kraje jde hlavně o vzdělané lidi. A ti odcházejí nejen kvůli nízkým platům, ale třeba i špatnému životnímu prostředí.
Jak vidno, žádné rychlé a snadné řešení pro firmy bez zaměstnanců neexistuje.
O autorovi| Václav Herz, herz@mf.cz
