Makroekonomika
Brzy po vypuknutí finanční krize začali být zákazníci finančních trhů, manažeři, burziáni, regulátoři, politici a další aktéři obviňováni, že krizi způsobili nebo zhoršili svým chybným rozhodováním. V Česku jsme byli svědky například toho, jak některá města investovala do výnosných, ale přitom hodně riskantních aktiv. Některé komentáře naznačují, že jako jeden z nástrojů prevence podobných krizí by bylo nanejvýš vhodné využít poznatky tzv. behaviorální ekonomie, tedy poměrně nového oboru na pomezí psychologie a ekonomie, který se snaží uplatnit poznatky psychologie při zkoumání ekonomických událostí. Objevily se například úvahy, že pokud by manažeři bank, podílových fondů a dalších finančních institucí věděli víc o zkratech, které často v lidském myšlení nastávají, uměli by upravit informační a motivační strukturu ve svých firmách tak, aby úvěrová oddělení poskytovala méně špatných hypoték a aby obchodníci méně podléhali náladám na trhu. Zazněly také návrhy, že behaviorální ekonomie by měla proniknout do makroekonomických modelů používaných v centrálních bankách a na ministerstvech financí. Podle těchto návrhů by se pak snad snížilo riziko, že měnová a fiskální politika opět napomůže nějaké krizi.
Slabé výsledky
Obávám se, že takové úvahy mají malou šanci na realizaci. Faktem je, že mnohá psychologická pozorování původně naznačovala, že se lidé občas poměrně ostře odchylují od racionálního ideálu, z něhož vychází ekonomická teorie. Když se ale o tuto oblast začali zhruba před třiceti lety zajímat ekonomové, postupně zjistili (spolu s některými kriticky smýšlejícími psychology), že mnohá z těchto pozorování byla získána za použití pochybných metod: účastníci typického psychologického pokusu například neměli žádnou motivaci k pečlivému uvažování a instrukce v pokusech často obsahovaly nenápadné „chytáky“ a lži. Zopakování těchto pokusů s využitím korektnějších metod ukázalo, že daná chyba se vyskytuje jen v jistých situacích nebo je jen velice slabá. V některých případech vede jen malá změna okolností dokonce k chybám ve zcela opačném směru.
Z hlediska potenciálně kynoucích výdělků je vcelku pochopitelné, že velká část behaviorálně-ekonomického výzkumu se prozatím zaměřovala na aplikace ve sféře investování. I tam jsou však dosavadní výsledky chabé, právě především z důvodu citlivosti lidské psychiky na spoustu detailů. Souhrnná studie uveřejněná nedávno v odborném časopise Journal of Index Investing dochází k závěru, že podílové fondy, které ve své investiční strategii využívají myšlenky behaviorální ekonomie, nevykazují výsledky o nic lepší než průměr všech fondů.
Složitost zákonitostí lidského rozhodování zároveň znamená, že i kdybychom jednou tyto zákonitosti dokázali popsat, bude bohužel velmi obtížné je využít v řízení finančních institucí nebo v makroekonomickém předpovídání. Vždy totiž půjde jen o jeden z mnoha vstupů a faktorů, které musejí praktici v uvedených oborech brát v úvahu. A složitá podmíněnost poznatků z oboru behaviorální ekonomie může znamenat, že náklady na zohlednění těchto poznatků budou v praxi zkrátka vyšší než přínosy.
Příliš mnoho proměnných
Vezměme si například makroekonomické modely využívané v národohospodářské praxi. Hrstka psychologicky laděných efektů se v nich objevuje už nyní. Jsou ale velice primitivní a rozhodování o tom, zda budou využity a jak, je nevyhnutně pragmatické: hlavním kritériem je nikoli soulad modelu se složitými výsledky psychologických pokusů, nýbrž schopnost modelu jako celku zachytit základní makroekonomické trendy, přičemž model zároveň nesmí překročit určitou rozumnou mez velikosti a složitosti. Typický špičkový model používaný v současnosti v typické moderní centrální bance je už teď poměrně složitý, tvoří jej desítky proměnných, parametrů a komplikovaných rovnic. Plnohodnotné zachycení psychologických jevů by sice posunulo model ještě blíž k realitě, výsledný supermodel by ale byl pro praktické účely už asi příliš nezvladatelný a nesrozumitelný.
Přestože o lidském rozhodování zatím víme pořád tak málo, v jiných oblastech ekonomiky už se první úspěšné aplikace behaviorální ekonomie objevily – například ve snahách některých amerických firem podpořit spoření svých zaměstnanců na stáří. V budoucnosti lze snad očekávat další aplikace v oblastech, jako jsou mikrofinance, pojištění nebo třeba marketing. Co se však týče předcházení finančním krizím, prostor pro netriviální aplikace behaviorální ekonomie se zdá být poměrně úzký.
