Vláda zve do Česka čínské děti. O ty syrské zájem nejeví Černínský palác se minulý týden snažil, seč mohl. V rámci krášlení poněkud temného mediálního obrazu arcilotra české zahraniční politiky Petra Druláka posadil svého prvního náměstka po bok typických „havlistů“, disidentů, novinářů a lidskoprávníků, kteří jinak obrážejí spíš Forum 2000 než akce pořádané šéfdiplomatem Lubomírem Zaorálkem. Ten si ostatně na konferenci Zahraniční politika lidských práv pro 21. století připravil projev, který by svou šíří i poselstvím jistě obstál i na žofínském fóru – ministr zavzpomínal na dětství, apeloval na lidství, a ještě si střihl latinský citát z Tomáše Akvinského.
Ta pravá lidskoprávní latina se ovšem minulý týden sekala úplně někde jinde. Premiér Bohuslav Sobotka vyjel do Bělehradu, aby si tam popovídal s čínským premiérem Li Kchečchiangem. Kromě mnoha ujištění o tom, že chceme být Pekingu důstojnou branou pro vstup na trhy EU, pozval Sobotka dvě stovky čínských dětí na ozdravný pobyt do českých lázní.
Nic proti dětem žijícím v dusivém smogu čínských velkoměst. Na Sobotkově humanitárním gestu zaráží spíše to, s jakou lehkostí a samozřejmostí odmítá do Česka pozvat byť i pár dětí ze Sýrie, kde místo akutních dýchacích potíží hrozí hlad, bída a smrt. Důvod své přezíravosti přitom vláda nikdy nevysvětlila.
Místo toho vyhrožuje údajnými uprchlickými kvótami, které nám chce vnutit Brusel. A když se ukáže, že se o ničem takovém v EU nejedná, argumentuje blíže neupřesněnými technickými a bezpečnostními důvody. Jako vrcholné gesto populismu pak nabízí uspořádat referendum.
Zaorálek na konferenci v Černínském paláci zavzpomínal, jak se jako chlapec cítil důležitý, když mu jeho otec doporučil, ať se v dospělosti řídí svobodnou vůlí a rozumem. Za svým rozhodnutím si prý musí stát.
Malý Luboš si otcovu radu evidentně vzal k srdci a dnes už ví, jak je ta zásadovost těžká. Zvlášť v roli politika. Ono mluvit o „nekonečné ceně každé lidské bytosti“ a zároveň se mlčky dívat na to, jak trapně se vláda vykrucuje v otázce syrské humanitární krize, už vyžaduje slušnou dávku sebezapření.
Malý Luboš si otcovu radu evidentně vzal k srdci a dnes už ví, jak je ta zásadovost těžká. Zvlášť v roli politika.
O autorovi| BLAHOSLAV HRUŠKA hruskab@mf.cz
