PALUBNÍ DENÍK Tak zhruba do pěti let bychom mohli v Česku přijmout euro, naši průmyslníci si to přejí a je to dobré proti měnovým spekulantům. Tak pravil prezident Miloš Zeman minulý týden během návštěvy Vídně. Těžko říci, zda tím chtěl demonstrovat odlišnost od svého předchůdce, ale vzbudil pozornost. I když možná ne až takovou, jak by si myslel. Kai Konrad, jeden z nejbližších ekonomických poradců německé kancléřky Angely Merkelové, Zemanův výrok patrně nezaznamenal, ale na Němce neobvykle otevřeně prohlásil, že pět let je podle jeho názoru doba, po niž může ještě společná měna přežít, než se rozpadne. Kancléřka sice hájí euro, kudy chodí, ale že by si držela jako poradce někoho, kdo s ní má naprosto neslučitelné názory? Pokud bychom byli Zemanovi, nedej bože, po vůli, aspirovali bychom tak na postavení bytosti, jíž Američané říkají LIFO neboli last in, first out.
Výrokem na téma „myslet si, že za krizi v Řecku je odpovědné euro, může jen ekonomický analfabet“ pak český prezident budí spíše dojem, že na Hrad přistál z Marsu, a ne z Vysočiny. „Kolik důkazů je ještě třeba na to, abychom pochopili, že euro znamená past, která neposkytuje žádný únik z krize? I kdybychom uvěřili legendě, která se vypráví o Lotyšsku (což bychom neměli), měli bychom uznat, že členství v eurozóně je minimálně nejistou sázkou, která může mít hrozivé důsledky,“ napsal před třemi týdny ekonomický analfabet a keynesián Paul Krugman, s nímž se Palubní deník jinak neshodne snad v ničem.
ŠPÍNA Z ČISTIČKY
Na pražském magistrátu bylo zase veselo skoro jako u nás na Palubě. Magistrátní mluvčí Tomáše Hrdličky a Romana Janouška Boris Šťastný položil mandát zastupitele spolu s podobně populárním ódéesákem Milanem Richterem. Doprovodil to navíc plamenným projevem o tom, jak městská koalice vede, na rozdíl od Bémovy vlády, Prahu ku zkáze.
A tak se ani moc nemluvilo o další zatáčce na cestě k nové pražské čističce. Její stavbu vysoutěžila velká stavební firma SMP a cena se nyní pohybuje někde pod šesti miliardami korun oproti čtrnácti miliardám odhadů z Bémových dob. Objevila se také další zázračná nabídka. Společnost Veolia, která vodovody a kanalizace v Praze provozuje, přišla s myšlenkou, že dokáže změnou technologie ve stávající čističce dosáhnout potřebné kvality a nová čistička vlastně není třeba. A bude to stát miliardy jen tři. Aby se obešla ukončená a vyhodnocená soutěž, provede se to jako stavba na odstranění havarijního stavu. Tedy bez tendru, v populárním jednacím řízení bez uveřejnění. A pak že moderní čističky ne-smrdí.
