Likérka Jelínek chystá větší expanzi do zahraničí. V Číně jsme teprve na začátku, říká její šéf

Syn zakladatele kdysi prohrál vizovickou továrnu v kartách. A to hned dvakrát. Nynější majitel firmy, podnikatel Pavel Dvořáček, je mnohem opatrnější. Když se po letech v čele firmy rozhodl manažerskou pozici opustit, posadil na své místo muže se zkušenostmi a navíc – bez hráčské vášně. Vladimír Darebník se nyní podílí na plánech, které mají tradiční továrnu přenést do 21. století.

Před příchodem k firmě Rudolf Jelínek jste působil jako provozní ředitel společnosti Jan Becher. V čem se liší prodej becherovky od prodeje slivovice?

Základní principy jsou velice podobné. Rozdíl je v přístupu. Zatímco Becherovka je součástí nadnárodní korporace Pernod Ricard, tedy druhého největšího výrobce alkoholických nápojů na světě, Rudolf Jelínek je čistě česká firma. Tady se můžeme kdykoli všichni sejít a změnit, co je potřeba. Musíme umět využít toho, že byznys zakládáme na vztazích a osobním kontaktu, aby se z našich zákazníků stali přátelé naší značky. To je to, co nás odlišuje od nadnárodních společností.

Jak máte s majitelem firmy panem Dvořáčkem rozděleny kompetence poté, co odešel z aktivního vedení firmy?

Starám se o každodenní běžný chod firmy a pan Dvořáček se stará o strategii firmy a také o zahraniční aktivity. Máme kromě Česka dva výrobní závody v Bulharsku a v Chile a tři dceřiné firmy ve Spojených státech, na Slovensku a v Rusku.

Jak vám to jde dohromady?

Velmi dobře, přestože jsme každý jiný. Výhodou je, že se známe poměrně dlouhou dobu. Pracovali jsme spolu v Unii dovozců a výrobců lihovin a víme, co od sebe očekávat. Jsme k sobě velmi otevření a nic před sebou netajíme ani nedusíme. Chápu, že ne každému by to vyhovovalo, ale my jsme se na tom domluvili už na začátku a zatím to funguje.

Jak to vypadalo, když jste do nové práce nastoupil?

Prvního května byla neděle, takže mým prvním dnem tady byl druhý květen. Oficiálně jsem byl ale představen už dva týdny před nástupem. Musím říct, že řadu tváří jsem už znal, protože náš obor není velký a pracuji v něm řadu let. V průběhu dalších tří čtyř měsíců jsem pak postupně přebíral agendu a dnes už jedu naplno. Pan Dvořáček, který tu dříve býval každý den, dnes přijede zhruba jednou za týden.

S jakou vizí jste sem přišel? V čem bude firma Rudolf Jelínek jiná, než byla dosud?

Nemyslím, že bych sem přišel dělat revoluci a Rudolf jelínek by měl být zásadně jiný. Koncepce, kterou do společnosti po svém příchodu vnesl pan Dvořáček, je podle mého názoru fantastická: on je skvělý vizionář. Firma nicméně dospěla do stadia, kdy je třeba byznys dále rozvíjet, a v takovém okamžiku je nejdůležitější správně rozdělit odpovědnost. Máme zájem o větší expanzi v zahraničí, k čemuž nás zavazuje i fakt, že jsme největším výrobcem ovocných destilátů na světě a nemůžeme ustrnout. Musíme se tedy podívat, jaké jsou ve světě možnosti, kde nejsme ještě dobře zastoupeni, a jaké příležitosti lze využít.

Dotkne se to nějak domácího spotřebitele?

Naše základní výrobky jsou dané tradicí a měnit se nemohou. Vždycky budou těžištěm naší práce, ale vedle slivovice, meruňkovice a dalších tradičních destilátů chceme rozvíjet i menší segment speciálních destilátů. Tady na Janově hoře proto například obnovujeme tradici pěstování oskeruší, což je velmi zajímavá plodina s netradičním aroma. Stromy rodí až po pětadvaceti letech, takže to, co sázíme, bude sklízet až příští generace. Existuje také stará odrůda jablek jménem Moravská jadernička. V obchodě ji většinou nekoupíte, protože se rychle kazí, pro nás je ale neocenitelná. Zakládáme proto její sady.

V Praze chcete rovněž otevřít návštěvnické centrum ve vile, kterou jste koupili od dědiců po herečce Slávce Budínové. Jak jste s tím projektem daleko?

Pořádně se ten projekt rozjede během letošního roku. Předpokládáme, že na jeho konci nebo na začátku nového centrum otevřeme. Ve vztahu k zákazníkům je to pro nás mezník. Máme krásné návštěvnické centrum ve Vizovicích, kde akcentujeme nejen historii firmy, ale lidé si mohou osahat i současnou výrobu. To bychom rádi přenesli do Prahy. Je důležité lidem říci, že výroba záleží na mnoha faktorech a začíná už v sadech. Tak třeba v roce 1906 se tady na Valašsku provádělo sčítání ovocných stromů a rostlo jich tu 71 532, z toho 66 656 švestek. Dnes se snažíme na tyto tradice navázat, máme asi 70 hektarů švestkových sadů a zhruba stejně velkou plochu meruňkových. Vše začíná už výsadbou stromů, péčí o ně, sklizní a pak teprve přijdou všechny ty technologické operace a plnění do láhví. Je to ucelený příběh a my ho chceme celý odvyprávět.

Mimochodem stačí vaše sady pokrýt potřeby firmy?

Pokryjí ji tak z deseti až patnácti procent. Samozřejmě není to konečné číslo a sady chceme rozšiřovat. Vždyť každý rok zpracujeme tři až čtyři miliony kilogramů švestek. Co neseženeme u nás, nakupujeme v jižní Evropě.

Vyvážíte do zhruba čtyřiceti zemí světa, v Chile jste postavili závod na výrobu hruškovice a vysázeli tam hruškové sady. Jak tamní továrna prosperuje?

Byznys v Chile se rozvíjí velmi dobře. Vyrábíme tam hruškovici Williams ze stejnojmenné odrůdy hrušky, která je velmi specifická, aromatická a pro naše potřeby ideální. Není to plod, který byste mohli koupit v lednu v supermarketu, protože je velmi citlivý na převoz. Právě toho jsme se chtěli vyvarovat, a tak jsme v Chile osázeli dvě stě hektarů touto odrůdou. V našich zeměpisných šířkách bychom nebyli schopni takové množství hrušek v dostatečné kvalitě vykoupit.

Hotový polotovar vozíte zpět do Evropy v lodích, což má také svůj význam.

Ano, pomalým houpáním se pozitivně ovlivňuje proces zrání ovocného destilátu.

Zpátky do Evropy putuje veškerá produkce?

Malá část zůstává v Chile, ale většina jde zpět do Evropy.

„Část svého profesního života jsem strávil v Rusku a tam se upozornění na etikety píší už asi dvacet let. Už i Rusově vědí, že podobné nápisy nefungují a je to jen proklamace,“ říká Darebník. Foto: Hynek Glos

Ohlížíte se také do Číny. Co si od ní slibujete?

Čína je pro nás perspektivní trh. Jak se zvyšuje tamní životní úroveň, roste i poptávka po kvalitních zahraničních výrobcích. Místní nemají s destiláty našeho typu zkušenost a díky tomu, že jsme světově největší, věříme, že je můžeme zaujmout. Teď se v Číně snažíme zakořenit a také se vypořádat s přístupem na trh, protože jak jsem již řekl, nic podobného neznají a není na nás připravena ani tamní legislativa.

Jaký máte na tamním trhu úspěch?

Jsme tam teprve na začátku. Ne na úplném, ale stále děláme první kroky. Prodali jsme sice řádově desítky tisíc láhví, ale naše představy míří výš.

Historicky je pro vás důležitý trh ve Spojených státech, a to již od 30. let, kdy skončila prohibice. Také v éře socialismu jste státu přinášeli cenné devizy. Jak se v USA daří Rudolfu Jelínkovi teď?

Za poslední tři roky jsme měli dvouciferný růst. Začali jsme ve velkých městech, jako je New York, Chicago a Los Angeles, a teď expandujeme do menších měst.

Jak je to s akvizicemi? Koupili jste dvojku na bulharském trhu a v Rumunsku vám patří tamní největší značka ovocné pálenky. Co bude dál?

To je součástí strategie, kterou nyní připravujeme. Není však ještě v takové fázi, abychom mohli něco veřejně oznámit.

Rudolf Jelínek ale není jen ovocná pálenka. Koupili jste značku Gold Cock včetně zásob whisky a začali prodávat ročníky z devadesátých let. Budete ve výrobě pokračovat?

Vyrábíme dál a je to fantastický projekt: nejstarší whisky vyrobená výhradně z českých surovin, specialita na trhu určená spíše milovníkům než masové veřejnosti. Toho se budeme držet dál. Whisková asociace ji ocenila jako jednu z nejlepších na světě mimo anglický trh, což vyvolalo ohromný zájem. Na konci roku jsme díky tomu skoro nestíhali odbavit množství objednávek. Máme teď vypracovanou strategii na 15 let dopředu a víme, že komerčně tento produkt žije a bude žít dál.

Jaký je zájem o českou whisky v zahraničí?

Snažíme se ji prioritně vyrábět pro potřeby zákazníků v Česku a na Slovensku. Průměrně je to zhruba tak, že dvě třetiny zůstanou doma a jedna třetina jde ven.

Jak významný je podle vás alkohol z hlediska investic? Máte vy osobně v alkoholu uložené peníze?

Osobně bych ve vztahu k alkoholu výraz investice nepoužil. Myslím, že různé druhy alkoholu a jeho různé ročníky jsou především sběratelskou vášní a čím více má sběratel různých láhví, tím větší mají hodnotu. Některé historické láhve se dají určitě prodat za velice zajímavou cenu, ale skutečně si myslím, že jde spíše o sběratelskou záležitost. Demonstroval bych to i na svém osobním příkladu – to nejcennější, co mám ve své sbírce, je francouzský koňak ročník 1960, tedy koňak vyrobený v roce mého narození. Získal jsem ho jako dárek, když mi bylo 40 let, a chovám se k němu s patřičnou úctou. Určitě ale nepočítám s tím, že bych ho někdy prodal.

Co řadíte mezi investorské nebo spíše sběratelské rarity firmy Rudolf Jelínek?

Mezi naši největší raritu určitě patří Family Reserve – tedy slivovice stařená v dubovém sudu po dobu až 20 let. Je to produkt, o který se naše společnost opírá a zajišťuje mu jedinečnost na trhu. Dalším takovým produktem je už zmíněná česká whisky Gold Cock.

---

Raritní whisky se může zhodnotit o desítky procent ročně. Přečtěte si více:

---

V roce 2015 vám stoupl zisk o 70 procent na 26 milionů korun. Jak se vyvíjela čísla vloni?

Co se týká objemu prodeje, dopadli jsme ještě o něco lépe než v předešlém roce. Podrobná čísla ale zatím nemáme k dispozici.

Podle plánů Evropské komise by se měl označovat alkohol varovnými upozorněními podobně jako tabák. Jako producenti alkoholu asi úplně pro nejste?

Na to není jednoduchá odpověď. Česko je velmi úspěšné v boji proti nelegálním drogám, už se to ale tolik nedaří u kouření. Množství lidí, kteří kouří, se výrazně nemění, a to si spočítejte všechny peníze a opatření, které v boji proti cigaretám padly. Je pro mne velkou otázkou, jestli má taková represe vůbec význam. Spíš bych řekl, že je lepší zaměřit se na prevenci, a to zejména u dětí. Nebezpečné je, když jim konzumaci alkoholu rodiče představují jako běžnou potravinu, která stojí každý den na stole. My se snažíme být v této věci aktivní, spolupracujeme s organizací Sananim a každý rok na rizika ve školách upozorníme kolem patnácti tisíc dětí.

Takže nápisy na láhvích podle vás nefungují?

Odpovím takhle: část svého profesního života jsem strávil v Rusku a tam se upozornění na etikety píší už asi dvacet let. Už i Rusové vědí, že podobné nápisy nefungují a je to jen proklamace.

Co nejraději pijete?

Nejsem typický Čech, pivo nepiji vůbec. Mám rád destiláty a není to proto, že v tom oboru pracuji. Mám rád whisky nebo brandy a k tomu neperlivou vodu. Z našeho portfolia je to hruškovice a odrůdové slivovice. V našich sadech jich máme asi devět druhů a divili byste se, jak jsou pálenky z jednotlivých druhů jiné. V současné době mě nejvíce baví odrůda Presenta z roku 2013.

Dále čtěte:

Komentář: Lahvovaný kapitál. Alkohol nepodléhá finanční krizím

Sběratel whisky Thomas: 4500 lahví a zdvojnásobený vklad

---