Likvidátor na půl cesty

Správce Thonat se odvolal a konkurs se ještě může vrátit

Union banka je na přímé cestě k likvidaci, kterou vyhlásil soud na návrh České národní banky. ČNB rovněž navrhla likvidátora banky, kterým se má stát společnost Value Added. Nyní běží patnáctidenní lhůta (od 9. května 2003) a po jejím uplynutí bude moci likvidátor začít pracovat. Union banka má možnost se vůči rozhodnutí soudu odvolat, ale tento krok nemá valný smysl. Cesta likvidace totiž nevylučuje protežovanou variantu vyrovnání a navíc by odvolání celý proces konce existence Union banky pouze zpomalilo. Cesta zpět neexistuje.

Kudy?

Až se likvidátor ujme v bance práce, bezpochyby zjistí její předlužení. Je nepochybné, že nechá udělat nové ocenění aktiv a na jeho základě se může rozhodnout. Vzhledem k tomu, že toto ocenění nepochybně skončí závěrem, že Union banka je předlužená, bude se muset rozhodnout, zda pošle firmu do konkursu, nebo navrhne vyrovnání. Lze očekávat že bude preferovat vyrovnání. V případě, že ocenění majetku bude vycházet vysoko nad 30 procent závazků banky, což je limit potřebný k povolení vyrovnání, může vyrovnání řešit sám. Poté, co získá souhlas věřitelů a soudu, může vyhlásit tendr a společnost Goldman Sachs, která si dělala naděje, že bude celý proces řídit, může být jen jedním ze soutěžících. Pokud se však odhad bude pohybovat někde kolem 30 procent - nebo dokonce pod nimi - bude likvidátor hledat někoho, kdo se mu zaručí za to, že aktiva rozprodá nejméně za oněch 30 procent. Zde je potom šance pro Goldman Sachs dostat se k exkluzivnímu postavení, pokud takovou garanci nabídne. Ocenění zpracované HZ Praha na zakázku Union banky dochází k likvidační hodnotě, která představuje přibližně 35 procent celkových aktiv. Na toto ocenění se však likvidátor nepochybně nespolehne.
Otázkou nyní zůstává, jak se k věci postaví ostravský krajský soud. Lze očekávat, že někteří dlužníci Union banky budou tlačit na konkurs, protože by se tak svých dluhů vůči bance zbavili levněji, než kdyby vyrovnání řídili lidmi z Goldman Sachs. Jen pro připomenutí: mezi dlužníky Union banky patří mimo jiné i její současný vlastník společnost Invesmart, který převzal závazky bývalých akcionářů výměnou za vlastnické podíly, či společnosti spřízněné se současným předsedou představenstva Union Group Giuseppem Rosellim. Důvěryhodné zdroje uvádějí, že ty bance dluží několik set milionů korun. Nezpochybnitelný závazek firem napojených na Roselliho má hodnotu minimálně 130 milionů korun a vychází z úvěrové smlouvy, která v době krize kolovala po Praze. Zdroj týdeníku EURO však potvrzuje, že subjekty spřízněné s Rosellim mají vůči Union bance závazků více. Invesmart ovšem jednoznačně preferuje cestu vyrovnání, které má garantovat právě Goldman Sachs. Smlouva mezi Italy a Goldmanem má formu opce na vlastnické podíly v Union bance a Union Group a realizace je podmíněna právě povolením vyrovnání ze strany soudu.

Rovné vyrovnání.

S navrhovaným vyrovnáním musí samozřejmě souhlasit věřitelé. Zákon požaduje, aby se k této variantě přiklonila na svolané schůzi minimálně polovina věřitelů, kteří současně disponují minimálně třemi čtvrtinami objemu celkových pohledávek vůči úpadci. Schůze věřitelů se určitě zúčastní jen zlomek klientů, přesto je nutné přesvědčit jejich nezanedbatelný počet. Kvůli objemu pohledávek je nevyhnutelné dohodnout se s Fondem pojištění vkladů. Fond totiž bude bezkonkurenčně největším věřitelem, jehož pohledávka bude tvořit okolo 70 procent celkového objemu. Informace týdeníku EURO hovoří o tom, že fond zatím nemá vyhraněný názor, ke které variantě se přiklonit. Zjednodušeně řečeno: rozhodovat se bude na základě ocenění Union banky likvidační hodnotou. Pokud tato hodnota ukáže, že výtěžnost aktiv výrazněji přesahuje ekvivalent věřitelům nabízených 30 procent, Fond se nejspíše rozhodne pro cestu konkursu. Pokud naopak bude ocenění nižší, fond podpoří vyrovnání. Žádné relevantní ocenění však Fond pojištění vkladů zatím nemá k dispozici. Ani když budou všichni potřební věřitelé souhlasit a uskuteční se zpeněžení majetku, nemusí vyrovnání doběhnout do konce. Pokud by po vyplacení třicet procent závazků zůstal v Union bance větší obnos peněz, měl by soud vyrovnání zrušit na základě paragrafu 61, který kromě jiného uvádí: soud vyrovnání nepotvrdí, pokud je toto ve značném rozporu se společným zájmem věřitelů. Nebo pokud by dlužník získal neoprávněný prospěch.

Thonat chce zpátky.

Není vyloučeno, že se může vrátit i konkursní správce jmenovaný soudcem Berkou. Daniel Thonat se totiž proti zrušení konkursu odvolal a není bez nadějí na úspěch. Zákon o konkursu a vyrovnání totiž jednoznačně vypočítává případy, při nichž je možné zrušit vyhlášené konkursní řízení. O tom, že by důvodem mohly být zfalšované dokumenty, v něm však není ani slovo. Nejmenovaný odborník na konkursní zákon se ale domnívá, že by Thonat - i v případě, že své odvolání vyhraje - měl přijít stejně zkrátka, protože se zdá, že přesun sídla Union banky do Ústí na Labem a její přejmenování na Českou revitalizační měly být neplatné. Obnovený konkurs by tak měl probíhat v jakési České revitalizační, která však nemá s Union bankou nic společného.