I v NATO jsou technologie, na něž někteří členové nedosáhnou
ANTONÍN JAKUBŠE (47) je od 1. září 2001 prezidentem společnosti Aero Vodochody, kterou ovládá český stát společně s americkou firmou Boeing. Jakubše se stal známým především jako šéf Českých aerolinií (ČSA). V této funkci působil v letech 1993 až 1999, pozorovatelé ho označovali za úspěšného manažera. Své působení v ČSA ukončil po sporech s tehdejším ministrem dopravy Antonínem Peltrámem. Týdeník EURO v té době napsal, že Jakubše při střetu s ministrem přecenil své síly. Z ČSA Jakubše přešel do vedení bývalé Investiční a Poštovní banky, později do čela firmy z oblasti informačních technologií – Expert & Partner Engineering. Antonín Jakubše vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Po ukončení studií nastoupil do úseku plánování a strategického rozvoje ČSA. V roce 1990 přešel do obchodního úseku. Byl ředitelem zastoupení aerolinek v Lucembursku a kanadském Torontu. Mezi jeho koníčky patří tenis.
EURO: Představitelé českého obranného průmyslu si slibovali, že po vstupu do NATO přestanou problémy, se kterými se toto odvětví potýkalo po celá devadesátá léta. Severoatlantická aliance měla zbrojařům vdechnout nový život. Tato očekávání se zcela nenaplnila. Jak se na to díváte vy? JAKUBŠE: Nevím, jaká kdo měl očekávání. V jakémkoliv oboru podnikání dnes platí, že konkurence na celosvětovém trhu je obrovská. Prosadí se pouze ten, kdo nabídne velmi kvalitní produkt ve chvíli, kdy trh je připraven ho přijmout. Produkt musí splňovat očekávání potenciálního uživatele. Klíčová je samozřejmě i jeho cena. To platí také v případě obranného průmyslu. Trh je velmi obsazen. Členské země NATO mají své dvorní dodavatele. Ti také očekávají, že zákazník bude brát zbraně právě od nich. Využívají všech možných prostředků, jak svůj trh bránit. Mezi ně samozřejmě patří také tvrdý lobbying. Noví členové NATO se musí prosadit kvalitou produktu, správným načasováním nabídky, cenou a samozřejmě i lobbingem.
EURO: Máte na mysli lobbying konkrétních firem nebo státních představitelů? Čeští zbrojaři často zdůrazňují, že pomoc státu při lobbyingu je klíčová, neboť i v NATO je to běžný způsob, jak firmy prosazují své produkty. JAKUBŠE: Určitě. Lobbying přes politiku je dnes ve zbrojním průmyslu na prvním místě. Ale to platí nejen pro toto odvětví. Když chce velká korporace otevřít továrnu v jiné zemi, tak se politici velmi výrazně angažují. Je to bezpochyby záležitost, kterou nelze podceňovat – měli bychom se zkrátka chovat tak, jak se dnes chová vyspělý svět.
EURO: Jak se čeští politici podíleli na lobbingu po našem vstupu do NATO? JAKUBŠE: V odvětví obranného průmyslu působím od loňského září, takže nemohu dobře hodnotit to, co bylo předtím. Pokud jde o období po 1. září 2001, mohu na základě znalostí z Aera Vodochody říci, že dostáváme takovou podporu, jakou potřebujeme, a jsme za ni vděční. Věříme, že také díky této podpoře se náš letoun L-159 prosadí na zahraničních trzích.
EURO: Zatím se tak ale nestalo. V minulosti tedy asi ne vše klapalo. JAKUBŠE: Opravdu nechci hodnotit minulost. Dívám se na etapu od loňského září do dneška, kdy jsme dostávali podporu z nejvyšších míst, ať už od bývalého premiéra Miloše Zemana, nebo současného premiéra Vladimíra Špidly, a také ministrů Tvrdíka, Rusnoka a dalších, včetně velvyslanců našeho státu v zemích, v nichž vedeme jednání.
EURO: Šance prosadit letadla L-159 na zahraničních trzích se za tu dobu opravdu zvýšila? JAKUBŠE: Nesporně. Už jen to, že jsme vstoupili do prakticky uzavřeného obchodu v Indii, kdy britský dodavatel letadel Hawk, společnost BAE Systems, měl již téměř vše vyřízené, a do dneška udržujeme naši šanci na dodávku desítek letadel, je velkým úspěchem.
EURO: To je zásluha lobbyingu? JAKUBŠE: To je bezesporu zásluha i lobbyingu. Základ, na kterém stavíme, je náš produkt – kvalitní letadlo, jež má ve své kategorii absolutně špičkové parametry.
EURO: Něco podobného ale říkají všichni, i Britové o letadlu Hawk. JAKUBŠE: Nikdo samozřejmě nebude hanit svůj výrobek. Ale jsou tu měřitelné parametry, které vám nakonec řeknou, který výrobek je skutečně lepší. Ale i přes tyto nesporné měřitelné parametry je lobbing těžkým kalibrem. Vidíme, že špičkoví členové vlády Velké Británie cestují prakticky co týden do Indie. Britský šéf vlády například pozval indického premiéra na víkend na své venkovské sídlo. Mluvili o Hawku. To je nedílná součást takového obchodu.
EURO: To je docela paradoxní situace. O indickou zakázku bojují dvě významné země NATO, tedy na jedné straně Spojené státy, které podporují nabídku Aera Vodochody (společnost Boeing je akcionářem Aera), a na druhé straně Velká Británie. Ani v alianci tedy někdy bratr nezná bratra. JAKUBŠE: Obchod je o tom, že bratr nezná bratra.
EURO: V Indii nakonec může být handicapem právě to, že letoun L-159 má americké komponenty (motor a avioniku). Napětí v indicko-amerických vztazích bylo v nedávné minulosti dost silné.
JAKUBŠE: Spojené státy v minulosti uvalily embargo na zbrojní dodávky do Indie kvůli jaderným pokusům, jež tato země prováděla. Spojené státy a Indie se ale k sobě nyní vzájemně přibližují, nacházejí společnou řeč v řešení řady problémů včetně boje proti terorismu. Věříme, že americké komponenty v našem letadle by neměly být překážkou. Ostatně právě americké komponenty letadla L-159 jsou lepší, než obdobné komponenty u naší konkurence. A navíc letoun L-159 je na počátku svého životního cyklu. Pokud se na to zákazník dívá pragmaticky, tak by rozhodnutí mělo být jednoznačné
.
EURO: V roce 1997 Severoatlantická aliance schválila přijetí Česka. V tom samém roce vláda rozhodla, že do společnosti Aero Vodochody vstoupí americká firma Boeing. Jak dalece spolu obě události souvisejí?
JAKUBŠE: To by spíše byla otázka pro ty, kteří tehdy strategického partnera pro Aero vybírali. Ale když se podíváme, kdo v té době dodal své nabídky, zjistíme, že Boeing byl jediným kandidátem, který úspěšně funguje v naší branži. Myslím, že z variant řešení, jež tehdy byly na stole, to byla nejlepší volba.
EURO: Prezident Asociace obranného průmyslu Jiří Hynek týdeníku EURO řekl, že členství v alianci přispělo k větší kooperaci českých firem se zahraničními partnery. Český zbrojní průmysl nyní může získat moderní technologie, k nimž dříve neměl přístup. Souhlasíte? JAKUBŠE: Určitě jako člen NATO máme větší možnosti získat technologie, jež jsou nečlenským státům utajovány. Neměli bychom ale zapomínat, že přesto v rámci NATO zůstávají technologie, na něž některé země – byť jsou členy aliance – prostě nedosáhnou. Každý stát má takové technologie, které neposkytne nikomu, ani onomu „bratrovi“.
EURO: Z politických, nebo obchodních důvodů? JAKUBŠE: Řekl bych, že jde o čistě vojenský aspekt, o utajení některých skutečností. Vstupem do NATO se nám dveře bezpochyby otevřely, ale neznamená to, že sto procent know-how, které existuje v nejvyspělejších zemích, se automaticky dostává ke všem ostatním členům.
EURO: V čem vidíte další klady či zápory členství v NATO? JAKUBŠE: Každý je svého štěstí strůjcem. Členství v alianci nám dává určitou šanci a záleží na nás, jak ji využijeme. Musíme se o to přičinit svojí pílí, pracovitostí, umem, znalostmi a také musíme mít trochu štěstí. Pokud budeme pracovat s nízkou efektivností, vyrábět nekvalitní, předražené produkty, a navíc je budeme dodávat pozdě, tak nám členství v NATO prodejnost takových výrobků nezajistí.
EURO: V čem všem spočívá ona šance? Zatím jsme mluvili o kooperaci, přístupu k technologiím. Může členství v NATO znamenat větší šanci na přesun nějaké výroby do Česka? JAKUBŠE: Pokud bude takový přesun výhodný pro investora i pro příjemce na naší straně, tak to může fungovat. Ale nesmíme zapomínat na skutečnost, že společnosti i státy berou značný ohled také na sociální smír. Do určité míry rozhodují peníze, ale svou roli hraje i otázka zaměstnanosti. Ani ty nejvyspělejší země si nemohou dovolit pouze přesouvat výrobu tam, kde si myslí, že to bude pro firmy finančně nejefektivnější, a způsobovat u sebe doma nezaměstnanost v řádu stovek, tisíců, desetitisíců lidí.
EURO: Tato úvaha ale vlastně nesouvisí s tím, zda jsme členy NATO, nebo ne. JAKUBŠE: Souvisí, protože členská země NATO pochopitelně nemůže z bezpečnostních důvodů přesunout do nečlenského státu takovou zbrojní výrobu, jež je spojena s vysokou technologickou úrovní, s vysokou úrovní know-how. NATO nám tedy opravdu dává šanci. Ale neznamená to, že všechno půjde jako po másle.
EURO: Očekávání byla i taková, že nám NATO samo bude dávat některé zakázky, že bude nabízet našim firmám, co mají vyrobit. To asi bylo hodně optimistické. JAKUBŠE: Optimismus je hezké slovo, možná, že pravdivější slovo, byť poněkud příkřejší, by bylo naivita.
EURO: Vaše firma se snaží uplatnit spíše na trzích mimo členské země NATO. Mluví se o Indii, mluví se o Africe. Zdá se, že u našich spojenců se trhy příliš neotevírají. JAKUBŠE: Samozřejmě se snažíme i o další trhy, ale naše orientace je dána aktuální poptávkou po výrobku. Tato poptávka se mění v cyklu deseti, patnácti let. Když má někdo letadla koupená před pěti, deseti lety, tak se jich nebude zbavovat jenom kvůli tomu, že přichází nový prodejce s novým letadlem. To je podobné jako v domácnosti. Neprodáte auto, které jste si koupil před půl rokem, jenom kvůli tomu, že přichází jiný výrobce s autem novějším. Díváme se na globální trh a hodnotíme svoje šance. Díváme se i na trhy členských států NATO a hledáme tam cestu. Pracujeme na tom.
EURO: Někdy jste obviňováni, že vlastně berete šanci uplatnit se ostatním českým firmám obranného průmyslu. Na zahraničních trzích mohou uspět pouze ty výrobky, které už vyzkoušela armáda toho státu, v němž působí výrobce. Česká armáda má ale omezený balík peněz a značnou část z něj věnuje na nákup letounů L-159. To vypadá, že je zde dost malý prostor pro další firmy. JAKUBŠE: Takové nářky lze hodnotit z různých úhlů pohledu. Není na světě armády či ministerstva obrany, které by řeklo: fajn, máme tolik peněz, že ani nevíme, za co je utratit. I největší ministerstva největších zemí s největšími rozpočty trpí nedostatkem peněz. Každá armáda by si chtěla koupit více, než na co jí stačí rozpočet. Na celém světě vždy budou nějací výrobci, kteří budou naříkat: nemohli si koupit náš produkt, protože si kupují dražší produkty někoho jiného, a to je nespravedlivé. Já chápu, že to je také legitimní stesk, ale jenom stesk. Spíše bych se podíval na to, co jsem udělal pro to, abych přesvědčil „svého“ potenciálního odběratele, že můj produkt je natolik dobrý, že i z toho omezeného rozpočtu by si ho armáda koupit měla. Nakonec dojdete k tomu, že méně úspěšné firmy, ať je to v Německu, Americe či České republice, udělaly málo pro to, aby se prosadily v konkurenci.
EURO: Nicméně i kdyby se některá další česká firma prosadila svým kvalitním produktem, tak by to pravděpodobně znamenalo, že by česká armáda musela omezit nákup vašich letounů. JAKUBŠE: Nebo něčeho jiného.
EURO: Je ale otázka, zda ještě něco jiného je. JAKUBŠE: Přece armádní rozpočet nejde pouze do Aera Vodochody.
EURO: To samozřejmě ne. Ale značná část jde do Aera Vodochody a pak je část rozpočtu spojená spíše s položkami nezbytnými pro udržování armády a základní reformu. JAKUBŠE: Asi nejsme těmi správnými osobami, abychom hodnotili rozpočet ministerstva obrany nebo efektivnost nakládání s tímto rozpočtem. Výrobce, který se chce uplatnit, musí přesvědčit svého potenciálního odběratele, v tomto případě armádu. Ale je vždy obtížnější hledat chyby u sebe. Ostatní firmy se musí snažit získat zákazníka, tak jako my se teď snažíme získat nového, dalšího, zákazníka v zahraničí. Dnes prakticky není problém vyrobit téměř cokoliv, kdekoliv na zeměkouli. Problém je prodat. Pokud někdo neprodá, nemá oprávnění existovat. Týká se to stejně tak Aera jako všech ostatních výrobců čehokoliv.
EURO: Ve výroční zprávě Aera za minulý rok jste vyjádřil určitou nespokojenost se vztahy s armádou. Čeho se to přesně týkalo? JAKUBŠE: To nebyla nespokojenost. Musím říci, že vztahy Aera s armádou i ministerstvem obrany jsou dnes vynikající. Každým dnem roste vzájemná důvěra. Pokud hovoříte o výroční zprávě za minulý rok, tak to byl popis toho, co bylo v tomto roce a ještě dříve. V minulosti vztahy nebyly dobré. Snažíme se řadu věcí v Aeru zlepšit, děláme si nejdříve pořádek na naší straně. Věříme, že armáda, letectvo i ministerstvo obrany vidí naší dobrou vůli zlepšovat se, poskytovat lepší servis a zlepšovat vzájemnou spolupráci.
EURO: Máte na mysli problém zpožděných dodávek letounů L-159? JAKUBŠE: Mám na mysli všechno možné.
EURO: O zpožděných dodávkách se nyní opět mluví v souvislosti s povodněmi. Ve výroční zprávě bylo uvedeno, že vám za určitých okolností hrozí pokuta za zpožděné dodávky. Platí to ještě i teď? JAKUBŠE: Jde o zcela standardní smluvní vztah mezi dodavatelem a odběratelem. Ve smlouvě je popsáno, co musí následovat, pokud dodavatel odběrateli nedodá včas. Takže vše, co bylo uvedeno ve výroční zprávě, vycházelo ze zcela standardního sledování toho, co vyplývá ze smluvního vztahu, a toho, co je třeba učinit.
EURO: V současné době tedy pokuta nehrozí? JAKUBŠE: V letošním roce máme dodat jednadvacet letadel a jednadvacet letadel bude dodáno.
EURO: Takže není důvod k pokutě? JAKUBŠE: Věříme, že ne.
EURO: Jak se cítíte v pozici šéfa firmy, která vyrábí zbraně?
JAKUBŠE: Je to standardní manažerská funkce. Vaším úkolem je, aby firma byla úspěšná, aby dosahovala zisku, aby produkovala dobré výrobky pro trh, aby se k zákazníkům chovala loajálně, aby jim poskytovala dobrý servis, aby zajistila akcionářům návratnost a zhodnocení jejich investic, aby měla kvalitní a spokojené zaměstnance. Je to standardní firma, jako každá jiná, jako banka, aerolinie, pekařství, či restaurace.
Po roce 1989 mnozí lidé, národy, vlády a parlamenty dospěly k závěru, že lidstvu už nehrozí prakticky žádné nebezpečí. Nebyla to pravda, což prokázala tragédie 11. září minulého roku. Je zde stále mnoho skupin, které hledají své místo na zeměkouli tím, že ohrožují a zabíjejí jiné, hodlají omezovat jiné národy, kultury a vnucují jim svoje vidění světa. To, co se stalo, postavilo řadu lidí, národů, vlád a parlamentů zase zpátky na zem. Zbraň je prostředkem, jak chránit to, abyste si mohl jít v klidu večer lehnout bez obav, že se druhý den ráno probudíte do něčeho, co je vám cizí, nepřátelské, co vás a vaše nejbližší bude omezovat, terorizovat, ničit.
EURO: Kromě výroby letounů L-159 rozvíjíte také civilní program. Považujete snahu mnoha zbrojovek věnovat se i civilní výrobě za nezbytnost? JAKUBŠE: Je to opět o poptávce na trhu, která se navíc vyvíjí v cyklech. Pokud vsadíte všechno na jednu kartu, můžete hodně získat nebo také všechno prohrát. Pokud se snažíte rozložit riziko tak, abyste byl s to čelit i případným propadům v poptávce v některé oblasti, šance na přežití firmy se samozřejmě zvyšují. Máme vojenský program, který zahrnuje jednomístnou i dvoumístnou verzi letadla L-159. Také nabízíme generální opravy a modernizace pro letouny L-39 a L-59. Kromě toho rozvíjíme program malého civilního letadla Ae-270 ve spolupráci s tchajwanskou firmou AIDC. Spolupracujeme se společností Sikorsky na výrobě vrtulníků S-76, což je také spíše civilní program než vyloženě vojenský, byť tento stroj je možné použít i pro vojenské účely či pro potřeby policie. Jsme rovněž subdodavateli řady dalších firem. Riziko, kterému čelí Aero stejně jako všechny firmy na zeměkouli, se snažíme rozložit.
EURO: Pokud však vycházím z údajů o vašem odbytu, tak výroba letounu L-159 se jeví jako nadále naprosto klíčová pro vaše přežití. JAKUBŠE: Je to proto, že další projekty jsou v počátečních fázích. Máme však pět prototypů letadla Ae-270, pracujeme na certifikaci letadla, a byť tato certifikace ještě není dokončena, máme už zakázky na 64 těchto strojů. A již jsme zahájili sériovou výrobu. V souvislosti s vrtulníkem S-76 jde o zhruba desetiletý kontrakt v hodnotě 300 milionů dolarů.
EURO: Přesto ostatními programy pořád nedocílíte takových výnosů, jakých byste dosáhli tím, kdybyste získali odbyt pro letouny L-159 nejen u české armády, ale také v zahraničí. JAKUBŠE: Ano, je to dáno cenou tohoto letadla. I kdybychom Ae-270 vyráběli v sériové výrobě, což by znamenalo zhruba 45 až 50 letadel ročně, tak se nedostaneme na ta čísla, která budou generována vojenským programem, tedy výrobou 25 letadel L-159 ročně. Nicméně výnosy nejsou to nejpodstatnější. Důležité je, jaký máte z jednotlivých činností zisk. Další programy nebudou z hlediska výnosů na úrovni projektu letadel L-159, ale pokud jde o zisk a generování cash-flow, věřím, že budou pro Aero zajímavé.
