Kvalitní gastronomie nemusí být jen výsadou velkých měst. Ta menší mohou vsadit na místní komunitu i suroviny z blízkého okolí.
Když jsem na tomto místě těsně před Vánoci opěvovala restauraci Hiša Franko ve slovinském Kobaridu, která klade důraz na přísný výběr lokálních surovin a díky tomu podporuje místní pěstitele, rybáře, chovatele krav i koz, ale také vinaře, netušila jsem, jak brzy se zaraduji z podobného konceptu i v České republice. Za skvělým jídlem, sympatickou obsluhou a dobrými nápady se můžete vypravit do Tábora.
Jan Čulík, kterého jsem potkala před lety ve vinném baru Veltlín, je táborský patriot, milovník naturálních vín, studnice dobré nálady i zdánlivě šílených myšlenek. Zorganizoval už čtyři ročníky gastrofestivalu Naše chutě, který se koná vždy v srpnu ve spolkovém domě Střelnice, ze kterého je krásný výhled na město i rybník Jordán. Za necelý měsíc, 11. 2. 2018, pro změnu rozjede na Střelnici druhý ročník přehlídky řemeslných vín Bottled Alive, na kterém bude k ochutnání více než stovka vín z Čech, Moravy, Slovenska, Rakouska a Francie.
Vždycky, když mi o nějakém svém nápadu vypráví, v duchu si říkám, jestli vzal v potaz, že Tábor není Praha, že milovníků naturálních vín v něm bude pomálu a na foodfestivaly tam asi taky každý není zvědavý a pokaždé se ráda nechám vyvést z omylu. Naše chutě jsou skvělou letní akcí, která je komorní a má moc příjemnou atmosféru. Na Bottled Alive zas nemusíte bojovat o vstupenky jako na „Praha pije víno“. A krom skvělého jídla a vína mají obě akce výhodu nádherných kulis, které Tábor poskytuje zcela zdarma.
Lokálnost v Praze je blbost, říká michelinský šéfkuchař Punčochář
K tomu všemu se navíc snaží stmelovat místní komunitu restauratérů, prodejců vína, ale motá se i kolem kávy a nezapomíná ani na pivo z nedalekého pivovaru. Do všeho jde po hlavě a srdcem. Jeho poslední nápad se mi ale tak šílený nezdá, naopak. Ve vinném baru Thir vsadil na jídla z lokálních surovin, jejichž původ uvádí na jídelním lístku a osobně prezentuje hostům.
Modrý sýr, který se aktuálně podává s dýňovými noky, vyrábí další táborská postava Chris Rankin sotva kilometr od Thiru. Dýně, ze kterých se připravují noky, zas rostou na nedalekém permakulturním hospodářství Zahrada Tři sestry, kde se pěstují jen dýně, fazole a kukuřice tak, jak to před mnoha lety dělali indiáni.
Jak vypadá Sekaná pro gurmány
Večerní menu v Thiru je platné vždy jeden měsíc a sestavují ho na střídačku dva kuchaři. Tomáš Reisinger, který rozjížděl restauraci Na Jítrách, vařil v pražské Esce a zná snad každou u nás rostoucí bylinu, a Vojtěch Kalášek, šéfkuchař britské ambasády v Praze. Pravidla jsou jasně daná, vaří se jen z lokálních sezónních surovin, které jsou, řekněme, obyčejné – kuře, kořenová zelenina, brambory, řepa, zelí a podobně. V prosinci vymýšlel menu Tomáš, v lednu zase Vojta. Ceny jsou velmi příznivé a jídla skvělá.
Vypravili jsme se na nedělní výlet do Tábora, ve třech ochutnali kompletní lednové menu a tenhle článek píšu z čirého nadšení z toho, co lze na menším městě dokázat. Kdyby v každém městě byla jedna taková restaurace, bylo by mi hej a kategorie „mimopražské restaurace“ by v naší ročence Top Restaurace nebyla ta, která se sestavuje nejhůře. Snad se někdo nechá inspirovat.
Z food blogu Kláry Donathové dále čtěte:
