Estonsko a Lotyšsko jsou zmiňovány jako dva příklady zemí, které dokázaly zvládnout to, co činí Řecku tak ohromné potíže: přijmout takový stabilizační program, který by dokázal uklidnit trhy, vrátit se na dráhu hospodářského růstu a zároveň udržet fixní kurz národních měn.
Estonci bezpochyby předvedli husarský kousek. Jednak nemuseli přijmout záchranné lano EU a MMF, jednak dokázali splnit všechny podmínky a zavést od letoška euro. Země nemá žádné dlouhodobé vládní dluhopisy, protože hrubá zadluženost vlády je zanedbatelných 6,6 procenta HDP. Nádavkem se mohou Estonci letos pochlubit nejrychlejším růstem v unii (přes osm procent za první kvartál 2011) a za leden až duben také nejvyšší dynamikou exportu o úžasných 57 procent.
Jakkoli je Estonsko malá země předvedlo v posledních třech letech to, o čem mnozí jiní touží: po prudkém poklesu se rychle vrátilo k dynamickému růstu. Vadou na kráse je nezaměstnanost, která sice díky rostoucí ekonomice tažené hlavně vývozem klesla meziročně z 18,8 na 13,8 procenta, ale je stále násobkem předkrizové úrovně, a to přes výrazné snížení jednotkových mzdových nákladů.
Lotyšská čísla jsou o poznání horší, s vyšší nezaměstnaností (16,2 procenta), slabším hospodářským oživením a nižším exportem. Jak estonské, tak lotyšské domácnosti se v dobách boomu zadlužily vskutku mohutně, zejména díky hypotékám, často v cizích měnách. S rychlým růstem v zádech se to Estoncům přece jen splácí o dost lépe.
Hlavní rozdíl je však v zadluženosti státu. Zatímco estonská vláda má účty čisté, lotyšská vláda si na docela vysoké deficity v posledních letech a na obranu udržení fixního kurzu národní měny latu musela vypůjčit 7,5 miliardy eur od EU a MMF, což je na tak malou ekonomiku hodně (viz skok v zadluženosti). Obě země si musely tvrdě utáhnout opasky, ale Estonsko je dnes právě díky nízké vládní zadluženosti, většímu podílu exportních odvětví na ekonomice a exemplární fiskální disciplíně v podstatně lepší kondici než Lotyšsko. Jeho splátkový kalendář přitom bude kulminovat v letech 2014 až 2015.
