Investor požaduje po státu oddlužení Aera
Když na jaře v roce 1998 vstoupila do Aera Vodochody společnost Boeing, hovořilo se o světlých zítřcích české pod křídly strategického partnera. Konkrétně že se Aero za pomoci silného investora dostane k mnohamiliardovým zakázkám po celém světě. Nic takového se nestalo. Firma za hranicemi České republiky marně hledá odbyt pro svůj vlajkový výrobní program – vojenské bitevníky L 159. A nejen to. Jak se zdá, společný příběh Aera a Boeingu se vbrzku uzavře.
Čekání na rozvod.
V úterý 2. prosince jednal premiér Vladimír Špidla se zástupci vedení americké společnosti. „Boeing přišel s požadavkem, aby stát Aero oddlužil. Celkem by měl do firmy vložit kolem devíti miliard korun, a to již během ledna příštího roku,“ řekl týdeníku EURO zdroj seznámený s jednáním. Potvrdil také, že se americká firma odmítla na finanční restrukturalizaci největšího českého leteckého producenta podílet. „Předpokládám, že stát s takovými podmínkami souhlasit nebude; další budoucnost Boeingu v Aeru nevidím příliš optimisticky,“ dodal.
Státu s angažovaností Boeingu v Aeru, kde ovládá 35,29 procenta, dochází trpělivost již delší dobu. V posledních měsících spory mezi oběma stranami eskalují.
Například na valné hromadě v polovině listopadu požadoval Boeing odvolání prezidenta Antonína Jakubšeho z postu předsedy představenstva. Dcera Fondu národního majetku Letka, která v Aeru ovládá 35,66 procenta akcií, se však proti odvolání postavila. Na valné hromadě se zdržela hlasování a Jakubše se čele představenstva udržel.
„Vytýkali jsme Boeingu, že v situaci, kdy má svěřeno manažerské řízení Aera, firma příliš úspěšná není,“ řekl týdeníku EURO v souvislosti se snahou odvolat Jakubšeho náměstek ministra průmyslu a obchodu Václav Srba, jenž zároveň figuruje v Aeru jako místopředseda představenstva. Náměstek dodal, že Američané na kritiku ještě před valnou hromadou reagovali slovy: „Snažíme se, ale máme smůlu na manažery.“ O tom údajně svědčí i to, že během jejich působení došlo ke dvěma až třem výměnám na většině manažerských postů.
„V době, kdy vláda schválila přípravu Aera na přechod k německému modelu řízení, je naprosto kontraproduktivní, aby se snížil počet exekutivních členů představenstva a nastoupil někdo, kdo není zaměstnancem Aera,“ dodává k případu Srba.
Místopředseda výkonného výboru Fondu národního majetku Pavel Kuta ovšem říká natvrdo: „Buď najdeme s americkou společností nějakou shodu, nebo se naskýtá otázka, zda by mělo takové partnerství fungovat i nadále. Tedy, zda by nebyl vhodnější vstup nového strategického partnera.“
Američané během svého působení v Aeru nepomohli českému výrobci získat žádnou lukrativní zakázku v zahraničí. Navíc většina kontraktů uzavřených pod jejich patronací je pro firmu ztrátová.
===== =====
Tři varianty.
Právě slib Boeingu, že bude pomáhat při prodeji letadel, vedl vládu k tomu, že Aeru poskytla garance na revolvingový úvěr ve výši 300 milionů dolarů a emisi dluhopisů za dalších 200 milionů dolarů. Z informací, které má týdeník EURO k dispozici, vyplývá, že Aero zatím nevyčerpalo z revolvingového úvěru ani polovinu. Horší to ovšem bude s dluhopisy. Jejich splatnost vyprší v roce 2005. Stát v této souvislosti zvažuje několik možností. „Samozřejmě svému závazku dostojíme,“ tvrdí Srba, ale zatím není jasné, zda se stát stane věřitelem firmy, anebo svoje pohledávky kapitalizuje.
Zhruba před třemi týdny schválilo vedení společnosti podnikatelský plán pro rok 2004. Odborníci však upozorňují, že jde jen o souhrn informací, které jsou již delší dobu známé, a neobsahuje nic nového. Například konstatuje ukončení dodávek L159 pro českou armádu či potřebu získat nezbytnou certifikace pro nový civilní letoun Ae 270. Aero se ale neobejde bez dlouhodobého podnikatelské plánu, míní experti. Další z akcionářů letecké firmy, Česká konsolidační agentura (29 procent) dokonce kvůli tomu požaduje svolání další valné hromady Aera.
„Jsou hotovy tři varianty obchodního plánu, konsolidační agentura se domnívá, že by měl být představenstvem schválen jeden z nich. Představenstvo ovšem něco takového udělat nemůže,“ tvrdí Srba. Vysvětluje to tím, že v dlouhodobém časovém horizontu počítá Aero i s nezajištěnými externími zdroji pro první a druhou variantu. „Schválit takový podnikatelský plán není nic jiného než hazard.“
První varianta byznysplánu je nejoptimističtější a počítá s pokračováním výroby L 159. To ovšem pouze za předpokladu, že se vedení společnosti podaří do poloviny příštího roku dojednat významnější zakázky, případně budou-li jednání s případnými kupci natolik nadějná, aby se vyplatilo vojenskou výrobu udržet při životě. Nejde ovšem o nejlevnější řešení. „Ekonomický profit z podobných kontraktů přichází nejdříve za dva roky od jeho získání. Přesně tak dlouhou dobu je nutné financovat výrobu,“ tvrdí Pavel Kuta.
Aero přitom další kupce pro L 159 zatím marně hledá. Na přelomu letošního a příštího roku dodá armádě poslední z objednaných letounů. Jednání o dodávkách pro Egypt, Keňu a Izrael nevyhlížejí nijak nadějně.
Druhá připravovaná varianta naopak kalkuluje s ukončením výroby L 159. Firma by se pak ve vojenské oblasti zaměřila především na rekonstrukce a opravy vojenských strojů a zakázky pro civilní sektor.
Třetí variantou je v podstatě likvidace Aera, jak upozorňuje Srba. O práci by přišlo kolem dvou tisíc zaměstnanců. Další tisíce lidí by musely propustit dodavatelské firmy. Jen při ukončení výroby L 159 se hovoří o ohrožení jednoho až dvou tisíc pracovních míst.
Případ Sikorsky.
Marné hledání odběratele většího počtu bitevníků L 159 není ovšem jediným problémem. Před třemi lety, tedy v době, kdy již společnost manažersky kontroloval Boeing, uzavřelo Aero s další americkou společností Sikorsky Aircraft Company smlouvu o dodávkách vrtulníku Sikorsky S – 76+. V kontraktu se hovoří o dodávkách patnácti až třiceti strojích ročně. Transakce, nad jejíž uzavřením pochvalně tleskal nejeden letecký odborník, však již delší dobu vedení Aera straší. Zatím totiž dodávka zhruba čtyřiceti strojů představuje pro firmu finanční ztrátu takřka za jednu miliardu korun. V současnosti na jednom vyrobeném stroji tratí Aero kolem dvaceti milionů korun. Zdroje uvnitř společnosti však přitom tvrdí, že u prvních dodaných strojů byla ztráta o několik milionů korun vyšší. „Projekt by se měl dostat do černých čísel někdy počátkem roku 2005,“ tvrdí Srba. Proč Aero na obdivovaném kotraktu tolik tratí? Především kvůli nevýhodným smlouvám se Sikorskym. Proto s americkou společností probíhají jednání o změně některých ustanovení ve smlouvě. Situace by se měla změnit ve prospěch Aera.
Spasitel.
Značné naděje vkládá vedení Aera i akcionáři sériové výroby nově chystaného civilního letounu Ae270, která měla začít již letos v září. Firma ovšem nemá potřebnou certifikaci, respektive nebyly vyřešeny všechny technické náležitosti. „V tomto případě došlo k razantním opatřením. Předpokládám, že v příštím roce získá letadlo jak českou, tak i americkou certifikaci,“ konstatoval Srba. Příští rok se mělo původně vyrobit patnáct strojů Ae 270. Současné plány však hovoří o méně než deseti kusech. Aero má zhruba osmdesát potvrzených objednávek na desetimístní dopravní letoun a několik opcí. Nejvíc zájemců pochází z USA. Zdroj z vedení firmy potvrdil, že stát jako většinový vlastník chystá v Aeru menší personální zemětřesení. „Půjde především o změny ve středním a vyšším managementu,“ řekl. Jedním z důvodů je právě i tříletý skluz v certifikaci Ae 270. „Někteří pracovníci například nebyli schopni včas zareagovat na požadavky klientů. Právě to bylo jednou z příčin zdržení,“ dodal. Zatím k poslední personální změně ve vedení Aera Vodochody došlo na postu viceprezidenta pro finance. Odstoupivšího Jaroslava Ibla nahradil počátkem minulého týdne Petr Klimeš. Ten byl od března 2002 finančním ředitelem České televize. Po odvolání Jiřího Balvína loni v listopadu byl pověřen dočasným šéfováním veřejnoprávní televize, z níž odešel letos v srpnu.
