Politici žádají vyšší ochranu
Tušené se stalo skutkem. Většina poslanců propustila minulý týden do druhého čtení vládní návrh tiskového zákona, který společně připravili ministr kultury Pavel Dostál a vicepremiér pro legislativu Pavel Rychetský. Z parlamentní debaty o ustanoveních zákona vyplulo na povrch, co k tomu zákonodárce vedlo. Osobní zlé zkušenosti s novináři.
Bráníme svobodu.
Nicméně oficiální stanovisko zní: Chráníme ústavní svobody. „Je přece zřejmé, že publikováním, sdělením určitého obsahu lze některé obecně sdílené a zákonem chráněné zájmy demokratické společnosti narušovat a nezřídka - to si přiznejme - se tomu tak v některých plátcích děje, konstatoval ministr kultury. A ještě: Přibližujeme se Evropské unii. Tudíž podle ministra kultury: „Nově bude v souladu s doporučením Rady Evropy zavedeno právo na uveřejnění odpovědi. Toto právo bude vázáno na porušení cti fyzické osoby nebo právnické osoby sdělením, které bylo uveřejněno v periodickém tisku nebo ve zpravodajském či publicistickém pořadu vysílaném rozhlasem nebo televizí. Toto právo bude možno uplatnit i vůči pravdivým údajům.
Tedy podle vlády může ublížit i pravdivá informace, a média by tudíž měla poskytnout neomezený prostor komukoli, komu se nebude zamlouvat jejich sdělení či názor.
A co říká směrnice Evropské unie? Fyzickým a právnickým osobám, jejichž legitimní zájmy, zejména pověst a dobré jméno, byly poškozeny tvrzením nepravdivých skutečností v televizním pořadu, zaručuje právo na odpověď nebo ekvivalentní nápravný prostředek. Z čehož je zřejmé, že se uvedená směrnice vztahuje jen na televizní vysílání.
Totéž ovšem zaručuje v České republice dosavadní právní úprava. Již nyní může soudce novinám nařídit omluvu, dokonce její přesné znění, rozsah a umístění v periodiku.
Brání sebe.
„Víme přece, že média logicky věnují prvořadou pozornost veřejně činným lidem, a proto se největší počet zájemců o právo na odpověď bude rekrutovat především z jejich řad. Navrhované rozšíření je ve skutečnosti rozšíření ochrany práv veřejných činitelů. To je ale v přímém rozporu s veřejným zájmem, který sleduje Rada Evropy, soudí o novém ustanovení exministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová (US).
Zavedeno má být i právo na uveřejnění dodatečného sdělení. Tento institut zaručuje, aby se osoba, o níž byla uveřejněna informace, že vůči ní je, nebo bylo vedeno trestní anebo správní řízení, mohla domáhat též uveřejnění informace o tom, jak dopadl soud nebo správní řízení. To si však musí vymoci u nezávislého soudu. Jak dlouho se soudní pře vlečou, není přitom tajemstvím.
Evropa je jinde.
Pomineme-li Anglii, která tiskový zákon vůbec nezná, existuje v Evropě dvojí úprava tiskových pravidel - německá a francouzská. V Německu má právo na odpověď jen ten, koho se týká kritika. Reagovat se dá výhradně na skutkový údaj, odpověď musí být věcná, nesmí se komentovat, musí být podepsána. Výslovně je vyloučena reakce na názor redakce. Obdobná úprava platí v Rakousku, Švýcarsku a s určitými rozdíly v Holandsku. Ve Francii platí úprava z roku 1881. Právo na odpověď má každý občan, který se cítí sdělenými údaji dotčen, a to i v případě, že zpráva o něm byla pochvalná. Francouzský systém převzala Belgie a Itálie.
Z těchto dvou modelů se vymyká Švédsko. Právní nárok na odpověď (ani opravu) neexistuje, výhrady je možné uplatnit u takzvaného tiskového ombudsmana. V Dánsku musí být vyhověno žádosti o odpověď jen případech, kdy by mohla vzniknout ekonomická nebo jiná významná škoda. Toto právo ale nelze uplatnit, jestliže jsou zveřejněné údaje pravdivé. Hodnotící soudy, tedy názor redakce, nemohou být předmětem odpovědi.