Rozdělení místo sjednocení – tak lze charakterizovat návrh bankovní unie dle Evropské komise. Zadlužené země s oslabeným finančním sektorem jásají, jiní se podle podílu na nákladech pohybují od vlažné podpory přes zdvořilý (ne)zájem až k jasnému odmítání.
Sám návrh na bankovní unii není uzavřený. Jde o použití české salámové metody liniových staveb v oblasti finančních trhů. Proto je nutné uvažovat v kontextu ostatních návrhů direktiv, které jsou v přípravě. I dílčí vyhodnocení však má silnou vypovídací schopnost.
Pravidla naruby
Publikovaný návrh v kostce znamená, že celý bankovní sektor měnové unie bude stát na čtyřech pilířích: sjednoceném dohledu, společném rámci pro krizové řízení, sdílení prostředků v rámci pojištění vkladů a jednotných pravidlech.
Bankovní unie bude dohlížena ECB a země, které neplatí eurem, se budou moci připojit. Na první pohled nic, co bychom měli odmítat. Ovšem detaily ukazují, že návrh porušuje rovné podmínky na trhu a eliminuje rovné zacházení se zeměmi EU. Dokonce i pro státy, které se k systému nepřipojí.
Ilustrujme si to na změně principů v Nařízení o Evropském orgánu pro bankovnictví (EBA). V současnosti jsou při rozhodování přijaty návrhy odborných skupin, pokud je většina členů rady pro a nedosáhlo se blokační minority. Dle novely má platit, že rozhodnutí jsou přijata, pokud nejsou odmítnuta nadpoloviční většinou. Tedy de facto otočení obvyklých demokratických pravidel naruby. Dnes je pro přijetí návrhu ve skupině 27 hlasujících třeba 14 kladných hlasů.
Podle nových pravidel se může 14 hlasujících zdržet hlasování a 13 být proti, a přesto bude návrh přijat.
Pravomoc a zodpovědnost
Návrh dále zavádí nerovné postavení jednotlivých regulátorů. Zatímco ECB bude moci požadavek EBA odmítnout a jednat dle vlastního uvážení, národní regulátoři tuto možnost nemají. Musejí požadavek přijmout, i když s ním nesouhlasí.
V kontextu zmíněných čtyř pilířů to vlastně znamená, že národní regulátoři mohou být zbaveni nástrojů pro dosažení stability svých národních bankovních sektorů. Nelze vyloučit situaci, kdy dojde k přesunu finančních prostředků v rámci finanční skupiny tak, že bude ohrožena národně důležitá systémová banka jen proto, aby byla zachráněna nedůležitá banka v jiné zemi.
Stejně tak může být pro národní regulátory problematické zpřísňovat na národní úrovni kapitálové požadavky či omezovat rizikové expozice v rámci finanční skupiny. Ovšem pokud dojde ke krachu banky, budou to hlavně národní prostředky, které budou použity na sanaci střadatelů. Dochází tak k oddělení pravomocí a finanční zodpovědnosti za rozhodnutí.
Čtěte také:
Dohledu ECB by podléhaly jen velké banky, navrhují Němci
Tomáš Ježek: Bankovní dohled potřebuje změnu
Kroky centrálních bank vyvolaly strach z inflace
Vybudování bankovní unie má zabránit budoucím krizím. Kritický pohled však ukazuje, že jde o pokus narušit vazbu mezi národními dluhy a národním bankovním sektorem tím, že dojde k přenosu suverénních dluhů a bankovních ztrát na celoevropskou úroveň. Návrh tedy hasí doutnající ohníčky nadměrných dluhů, ale ne podstatu: dlouhodobou fiskální nezodpovědnost a ztrátu konkurenceschopnosti.
Efekt však může být přesně opačný. Mutualizace dluhů i potenciálních ztrát bank z držení vládních dluhů může vést k ještě nižší odpovědnosti vlád za vlastní fiskál i finanční sektor.
Zvítězí nestřídmí?
Pro Česko je důležité, aby nedošlo k marginalizaci nečlenů eurozóny změnami hlasovacích pravidel v různých orgánech a aby národní regulátoři měli možnost nesouhlasit s postupy, které by mohly vést k destabilizaci národního finančního sektoru. Skupinový zájem předlužených zemí s křehkým finančním sektorem nesmí převážit nad oprávněnými zájmy zemí se stabilními veřejnými financemi a zdravými bankami. Byli by odměněni nestřídmí a potrestáni spořádaní.
Autor je členem Bankovní rady ČNB