Souhlasíte s tím, že premiér Vladimír Špidla opět „podržel“ ministryni zdravotnictví Marii Součkovou?
- ano 54,2 %
- ne 25,0 %
- nevím, nemám názor 20,8 %
Život přináší různá překvapení. V uplynulém týdnu nám ho připravili účastníci Manažerského barometru, kteří se zastali ministryně zdravotnictví Marie Součkové, jejíž postava a činnost obsadila první stránky novin a televizních zpráv. Více než 54 procent tázaných se shodla na tom, že je dobře, že premiér Špidla šéfku resortu „podržel“.
Lakonicky zněla první odpověď: „Myslím si, že je úplně jedno, kdo je ministrem. Zdravotnictví je tak obrovský politický, sociální a finanční problém, že ho žádný ministr nevyřeší. Podobně jako v jiných zemích se řešení bude odkládat tak dlouho, až dojde ke zhroucení systému. Poté, avšak nikoli dříve, bude veřejnost ochotna přinést oběti a najednou se objeví politik (anebo strana), který označí viníky (skutečné či domnělé), navrhne řešení (bolestivé) a neprohraje volby.“
Autor následující reakce předpokládá osobní odpovědnost každého šéfa: „Je pro mne zarážející, že v době, kdy se zdravotnictví dle mého názoru dostalo do nejhorší situace, se nic neděje, jen se obhajují populistická stanoviska a ani náhodou se ve vládních kruzích neozývá personální odpovědnost. Uvědomuji si, že za jeden rok se toho v tak obtížné záležitosti moc udělat nedá, ale marně vzpomínám alespoň na jedno opatření systémového charakteru. Asi je pohodlnější a viditelnější diskutovat a vyhláškami řešit balení koblih. Neumím si představit, že něco podobného by se mohlo dít v podnikatelské praxi, aby ten, kdo má odpovědnost a ještě k tomu ambice, dosahoval těchto výsledků a na své židli přežil.“
Zajímavý postřeh a téma vynesl na světlo jiný manažer: „Nejsem sice příznivcem této dosud nejnekompetentnější vlády ČR od roku 1990, na druhé straně právě ministryně Marie Součková je zřejmě jediným ministrem na správném místě. Dle mého názoru dokáže totiž problémy reálně pojmenovat a chce je také systémově řešit. Nejsem odborníkem - lékařem, vše vidím z pozice ekonoma. Problém českého zdravotnictví tkví v enormní zadluženosti nemocnic a nekontrolovaných až nekontrolovatelných soukromých praxí lékařů současně nezřídka právě v těchto státních nemocnicích zaměstnaných, a to dokonce často na postech primářů. Tito lékaři totiž nemají za svůj cíl zdraví pacienta, ale jen a pouze tvrdý business. Dělají to většinou tak, že všechna nákladná vyšetření, která jsou také náročná na čas, nechají udělat na účet státní nemocnice a ve své soukromé praxi pak již pracují jen s výsledky, které si zdarma či za směšný poplatek ze státní nemocnice odnesou. A pak pojišťovnám vykazují velice drahé úkony… Zvláště movité pacienty ještě navíc „pěkně podojí“ přímo v hotovosti. Souhlasím s ministryní zdravotnictví, že takovým praktikám se musí udělat přítrž, a to lze jedině omezením počtu soukromých praxí právě a jen „státním“ lékařům a jejich důsledná kontrola. Marii Součkovou pak považuji za svým způsobem hrdinu, protože je prvním ministrem zdravotnictví, který veřejně problémy pojmenoval, hlásí se k nim a navíc se odvážila jít do střetu s mocným lobby soukromých lékařů. Však již za svoji odvahu sklízí plody, některá média ji líčí přímo jako „lucifera v sukni“. Ministryni Součkovou čeká tedy ještě velmi nelehký úkol, zasloužila by si dle mého názoru v tuto chvíli spíše podporu, takže z tohoto hlediska lze krok samotného premiéra Špidly hodnotit za jeho první racionální od data jeho jmenování do funkce. Konečně jsme se dočkali, hurá!“
Následující respondent upozorňuje na to, že i premiér by měl mít manažerské vidění světa a měl by vědět, kdo má zastávat jaký post: „Bohužel se asi od premiéra, který vyhazuje ekonomy i z ekonomických ministerstev, nedá čekat, že by konečně pochopil, že tou pravou kvalifikací pro ministra zdravotnictví není titul MUDr., ale ekonomické znalosti a zkušenosti s řízením podniku.“
Tato reakce je potom ještě vůči předsedovi vlády více ostrá: „Člověk, který by měl sám abdikovat, se cítí nejspíš lépe v týmu neschopných, čímž jeho čin nepostrádá logiku.“
Tentokrát odpovědím nechyběl „lidský rozměr“. Důkazem jsou následné dvě odpovědi: „V každém případě by ji měl psychicky podržet v době jejího odvolání, je to slušnost.“ „Stará láska nerezaví, z hlediska profesního je to sice špatně, ale z hlediska lidského je to ušlechtilé.“ Anketa týdeníku EURO pravidelně končí s nadhledem:
„Ano, je dobře, že ji podržel. A doufejme, že mu to pomůže zlomit vaz.“
Odpovídalo 96 manažerů
