Pravidelná besídka světových lídrů se má letos nést ve zvláště ponuré atmosféře, alespoň podle médií. Ale opravdu. Svět se dnes nachází v nejhorším stavu od pádu železné opony. Blízký východ je v rozvratu stejně jako vztah dvou jeho klíčových mocností Saúdské Arábie a Íránu. Napětí sílí také na Korejském poloostrově.
Míra vzájemné důvěry mezi tradičními spojenci, Spojenými státy a západní Evropou, je nejníže od roku 1945. V klidu není ani Čína, která – nikoli bez otřesů – provádí delikátní manévr přeměny své ekonomiky z exportně a průmyslově na spotřebně orientovanou. Do toho všeho americká centrální banka uskutečňuje neméně citlivou operaci: po takřka deseti letech se odhodlala ke zdražení dolaru, světové rezervní měny číslo jedna.
Evropa se potýká s dýchavičným ekonomickým výkonem a s vlastní nevýkonností v řešení migrační krize. Nyní prostě lídry potřebujeme snad více než kdykoli v minulém takřka čtvrtstoletí.
Mezi ekonomy neexistuje shoda, že robotizace je skutečně hrozbou. Proč přilévat olej do ohně?
Máme je? Když je hej, lídrem umí být kdekdo. Mnohem obtížnější je být lídrem, když je fuj. Davos je ideální příležitostí, aby se světoví lídři semkli a vyslali světu, který je v přímém přenosu sleduje, jasný vzkaz. Nějakou hodně pozitivní zprávu. Třeba: Zatněme zuby – bude zase dobře. Lídr by se měl umět povznést nad momentální situaci a své následovníky vyvést z područí pesimismu a temných úvah. Tento Davos měl zkrátka tlumočit jasné poselství: Těžké časy značí příležitost. Kdo jiný by o tom měl něco vědět než lídři?
Místo toho se zásadním tématem fóra má stát hrozba automatizace a robotizace. Jako by mnohem akutnějších hrozeb, těch geopolitických i „geoekonomických“, bylo málo. Lídři v už tak dost skličující době dále ladí pesimistickou strunu. To, nač by lidské pokolení mohlo být právem hrdo, totiž dosavadní hospodářský rozkvět, jeho elity relativizují. Přitom mezi ekonomy neexistuje žádný zřetelný konsenzus, že robotizace je opravdu hrozbou. Řada ekonomů naopak míní, že technologický rozvoj přináší nové příležitosti, podobně jako zatím každá obdobná průmyslová či technologická revoluce v minulosti. Prostě další „tvořivá destrukce“, nikoli pouze „destrukce“. Právě tento moment by měli lídři zvláště v geopoliticky ponurém čase akcentovat, ne ještě přilévat oleje do ohně.
Jak řešit migrační krizi? Jak zmírnit neblahé dopady blízkovýchodního rozvratu? Jak zklidnit výše jmenované geopolitické tenze? Jak v plné síle obnovit tradiční atlantickou vazbu? Jak chápat současný ekonomický vývoj v Číně a jak omezit potenciální negativní důsledky jejího „tvrdého přistání“? To vše jsou akutní otázky, které by se opravdoví lídři snažili řešit. Když bude pozornost účastníků davoského fóra rozmělněna méně akutním tématem, je to škoda. Bude to podobné, jako když se loni eurolídři od zimy do léta zabývali řeckou krizí, zatímco mimo světla reflektorů eskalovala krize migrační – mnohem a mnohem závažnější.
Autor je hlavním ekonomem společnosti Roklen
Čtěte také:
Bankéři v Davosu: Výkyvy na trzích posiluje agresivní měnová politika
Světová finanční krize se nevrátí, uklidňuje eurokomisař Moscovici
Začíná Davos. Jeho šéf Schwab v předvečer varoval před rozpadem Evropy
