A jak to je se současnou řeckou krizí? Kdo tu předpověděl? Agentura Bloomberg tvrdí, že jen devatero moudrých hlav. Její text nese bombastický titul Devět lidí, kteří řeckou krizi vyhlíželi dříve než kdokoli jiný, přičemž agentura v něm prezentuje citace politiků, ekonomů či třeba politologů, zachycené zpravidla v devadesátých letech nebo na počátku tisíciletí, které se však kriticky vyjadřují spíše k fungování evropské měnové unie jako celku než ke konkrétnímu případu Řecka.
Přesto však, koho Bloomberg řadí mezi majitele křišťálové koule? Ženské pohlaví zastupuje předně Margaret Thatcherová, někdejší britská premiérka.
Podle své autobiograie už v roce 1990 upozorňovala nástupce Johna Majora, že ekonomicky slabším členům měnové unie musí být jasně řečeno jedno. Nikdo je nebude sanovat. Nikdo jim neuleví od devastujícího vlivu, který na jejich méně výkonné ekonomiky bude jednotná měna mít.
Laureát Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman byl k měnové unii podobně skeptický jako Železná lady. V hlavním projevu konference pořádané v roce 2000 poznamenal, že euro právě zažívá své „líbánky“ a že by velmi rád věřil, že uspěje.
Přečtěte si: Země eurozóny se k sobě ekonomicky nepřiblížily
Jedním dechem však dodal, že šance na úspěch jsou pramalé, jelikož se v běhu času budou kumulovat rozdíly mezi jednotlivými členy měnové unie. Jinými slovy, členské země se nebudou ekonomicky sbližovat, ale vzdalovat. To se evidentně děje.
Stojí za to zmínit i jména dalších ekonomů, kteří nynější potíže eurozóny předpověděli. Wynne Godley, Mathew Forstater, Warren Mosler či L. Randall Wray. Že jste tato jména nikdy neslyšeli? Není divu. Opravdu nejde o ekonomy, kteří by se často dostávali do mediálních titulků. Žádní Stiglitzové, Krugmanové, Pikettyové. Vlastně všichni ekonomové, kteří jsou v článku uvedeni, patří svými názory mimo hlavní ekonomický proud.
V hlavním proudu totiž dnes už není ani Friedman, navzdory tomu, že získal Nobelovu cenu. Jeho monetarismus považují ekonomové hlavního proudu za překonaný, finanční krizí zdiskreditovaný.
Podobně jako Thatcherová je pak Friedman – zejména moderní levicí – spojován navíc s takzvaným neoliberalismem, mlhavě definovaným směrem, který však může snad za všechna příkoří současného světa, od finanční krize přes příjmovou nerovnost až po extrémní chudobu.
Vzpomínám si, jak mi John Nash říkal, jak je zarmoucen právě tím, že ekonomové v rostoucí míře zastupují politiky
Zkrátka a dobře, článek přináší další důkaz selhání ekonomie hlavního proudu. Byli to právě nejvíce mainstreamoví ekonomové, kteří na sebe v devadesátých letech a pak na přelomu století vzali roli jakýchsi roztleskávačů eura.
Slýchali jsme a čítali o tom, že eurozóna sice ještě není tak úplně optimální měnovou oblastí, ale že jí brzy bude. A že sblížení ekonomik, které optimální oblasti charakterizuje, bude podníceno samotným zavedením eura. Vedle jak tak jedle.
Vzpomínám si, jak mi John Nash, laureát Nobelovy ceny za ekonomii, jenž rozhodně nepatřil k hlavnímu proudu, říkal, jak je zarmoucen právě tím, že ekonomové v rostoucí míře zastupují politiky. Zejména ti mediálně známí ekonomové, ekonomové hlavního proudu.
Konkrétně Nash jmenoval právě Krugmana. Jsou přece „nezávislí“. Hleďme tedy střízlivě na to, když dnes tito ekonomové – miláčci médií – v čele s Pikettym v dopise německou kancléřku žádají, aby přehodnotila a zmírnila svůj postoj k Řecku. Dost možná totiž za tímto návrhem není ekonomie, ale nějaký – něčí – politický zájem.
Autor je hlavní ekonom finanční skupiny Roklen
Čtěte také:
Kdo nezvládá dluhy, měl by mít možnost opustit euro, tvrdí němečtí poradci
Řekové se z dluhové závislosti nevymanili, i když škrtali nejvíc v Evropě
Zeman: Řecko by mělo opustit euro, krize nenahrává jeho přijetí v Česku
ČLÁNKY DO MAILU