Je tomu rok, co Švýcarsko šokovalo svět. Tamní centrální banka zničehonic ukončila intervenční režim, v jehož rámci bránila zhodnocení franku pod úroveň 1,20 za euro. Švýcarská měna v reakci skokově posílila a mnozí věštili alpské zemi období temna. Mýlili se. Mnohé naopak nasvědčuje tomu, že má před sebou celkem zářné zítřky.
Míra nezaměstnanosti tam za poslední rok stoupla. Ale růst z 3,2 na 3,4 procenta nelze brát jako příznak doby temna. Švýcarsko stále vykazuje podstatně nižší míru nezaměstnanosti než Česko. Loni podle všeho vykázalo růst těsně pod jedním procentem, letos zrychlí na půldruhé procento, takže ani žádná recese se nekoná. Dokonce ani švýcarská burza nepadla. Naopak v srpnu vyšplhala na osmileté maximum. To vše při nejhlubší deflaci od roku 1950.
Kurz švýcarského franku k euru
S ročním odstupem se stále zřetelněji zdá, že švýcarská zkušenost odhaluje zásadní trhliny v uplatňované měnové politice centrálních bank řady zemí, Česko nevyjímaje. Ty v rámci stimulujících opatření znehodnocují příslušné měny. Frank v posledním roce naopak posílil – z 1,20 na 1,09 za euro – a alpská ekonomika si s tím poradila. Do budoucna jí má navíc silná měna vyloženě prospět. Upozorňuje na to Fritz Zurbrügg, viceguvernér švýcarské centrální banky.
Vychází kromě jiného z loňské studie Borise Kaisera a Michaela Siegenthalera, publikované pod hlavičkou švýcarského ekonomického institutu, a konstatuje, že silný frank nejprve opravdu vede k růstu nezaměstnanosti, zejména mezi pracovníky s nízkou kvalifikací. Ostatně letos má míra nezaměstnanosti vystoupat na 3,6 procenta.
Po nějaké době se ovšem dle Zurbrügga začnou projevovat příznivé efekty silné měny. Firmy budou více investovat do výzkumu a vývoje, zvýší jakost svých výrobků a počet zaměstnávaných pracovníků s vysokou kvalifikací.
Kaiser se Siegenthalerem totiž doložili, že posílení měny vede ve švýcarském průmyslu k nárůstu zaměstnanosti pracovníků s vysokou kvalifikací při současném poklesu zaměstnanosti pracovníků s nízkou kvalifikací. Celková zaměstnanost zůstává víceméně stejná, přičemž produktivita se zvyšuje – to je výsledný efekt silné měny.
Zmarněné životy
Vyšší produktivitu bychom jistě uvítali i u nás. Česko podle loňské studie OECD vykazuje nejvyšší překvalifikovanost pracovní síly v hospodářsky vyspělém světě. Zjevně třeba proto, že podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí u nás sice roste, ale ti nenacházejí adekvátní uplatnění. Zůstáváme „montovnou“, a není tedy u nás kladen důraz na odbornou práci, inovace a produkci výrobků s vyšší přidanou hodnotou.
Měla by Česká národní banka nadále oslabovat korunu?
Již čtvrtým rokem oslabovaná koruna zásadním způsobem přispívá ke konzervaci stavu, kdy celé zástupy mladých lidí musejí vykonávat pracovní náplň, jejíž úroveň hluboko zaostává za jejich dosaženým vzděláním. Tito mladí lidé tak mnohdy žijí nenaplněné životy plné zmaru. Jsou sice zaměstnáni, ale ne adekvátním způsobem.
Jejich frustraci statistika neodhalí. Při silnější koruně by vznikalo mnohem více pracovních míst s vyšší kvalifikací, a rostlo by tak životní naplnění mnoha z nich a koneckonců i samotná produktivita ekonomiky, tedy zásadní zdroj jejího bohatství. Je pikantní, že tomuto zdárnému vývoji brání ČNB s poukazem na deflační hrozbu či na zaostávání za inflačním cílem. Protože právě to jsou jevy, které nyní Švýcarsko doprovázejí na jeho cestě za ještě vyšší produktivitou a bohatstvím.
Autor je hlavním ekonomem finanční skupiny Roklen
Čtěte další texty Lukáše Kovandy:
Montovnou zůstaneme, chybějící kvalifikací to není
ČLÁNKY DO MAILU