Německý erár na cizince doplácí. Na rozdíl od nás si ale přiznal, že je potřebuje
Závěrem roku ekonomové s oblibou bilancují a s jedním takovým výpočtem přišel po Vánocích i HansWerner Sinn, muž s šedivým plnovousem ve stylu Václava Bendy, jehož slova ale dokážou zavrtět i frankfurtskou burzou. Každý cizinec prý stojí ročně německý erár 1800 eur. Kdyby s takovým odhadem přišel kdokoli jiný, pravděpodobně by to schytal za etické i metodologické pochybení. Mnichovský IfoInstitut, který Sinn vede, je ale zárukou, že číslo bude plus minus pravdivé.
Možná důležitější je Sinnův dovětek, který si na rozdíl od hezké sumičky na transparent nikdo na demonstraci proti přistěhovalcům nedá. Německo luxus v podobě cizinců potřebuje. Někdo totiž musí postupně přikrmovat důchodový systém a vzhledem ke stárnoucím Němcům to budou právě lidé s „migračním pozadím“, jak zní roztomilý politicky korektní termín, jímž je vhodné u našich západních sousedů cizince označovat.
Demograficky je u nás situace samozřejmě velmi podobná. Na rozdíl od Němců ale nemáme ani ten výpočet, ani pocit, že jsou migranti k něčemu vůbec dlouhodobě vhodní. Pár čísel se v posledních letech objevilo třeba k vietnamské nebo ukrajinské komunitě, ve vztahu k státu ale cizinecké účetnictví nikdo nevede. A ještě horší je to s jejich budoucností.
Zatím jsme schopni dohlédnout jen tam, kde stojí vietnamská večerka nebo pod hlavičkou české firmy zedničí ukrajinský živnostník. Obojí nikomu nevadí, protože do dvanácti hodin za pultem ani do práce s lopatou v ruce se našinci zrovna nehrnou.
Zatím nás ale nezajímá, co bude třeba za deset dvacet let. Nevíme, jak nalákat kvalifikované cizince tak, aby se tu usadili, založili si u nás rodiny a platili do eráru. Aby dostali možnost místo relativně levného zdravotního pojištění, které nic nekryje, platit plnou sazbu státní pokladně. A místo živnostenských oprávnění a černé díry v podobě členství v družstvu raději volili průhledný zaměstnanecký poměr. Zatím nás hřeje jen to, že to nevědí ani spořádaní Němci. Jenže jak že to říká náš místopředseda vlády, ministr financí a podnikatel v Německu v jedné osobě? Aby tu chtěly žít i naše děti?
O autorovi| BLAHOSLAV HRU KA, hruskab@mf.cz
