V nabídkách německých zaměstnavatelů je možné najít i požadavek na němčinu bez akcentu
Viceguvernér České národní banky (ČNB) Mojmír Hampl napsal na konci července v komentáři pro rakouský deník Die Presse, že euro není v tuto chvíli alternativou ke koruně. Ekonomika může fungovat dobře s národní měnou nebo bez ní, s eurem nebo bez něj. Vlastní měna není pouze prostředek směny, ale i důležitý nástroj hospodářské politiky. Hampl zmínil dvě podstatné podmínky pro dlouhodobě úspěšné zapojení České republiky do měnové unie: stabilní veřejné finance a flexibilní pracovní trh. Zatímco první je zejména povinností české státní správy na všech úrovních, pracovní trh je nutné vnímat v širším kontextu vnitřního trhu Evropské unie.
Vyrovnávací mechanismus
Teorie optimální měnové oblasti, jak ji popsal počátkem šedesátých let kanadský ekonom a nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 1999 Robert Mundell, vychází ze základního předpokladu – z mobility výrobních faktorů uvnitř ní. Mobilita kapitálu a pracovních sil a koordinace fiskálních politik členských států mají nahradit ztrátu vyrovnávacího mechanismu pohyblivého měnového kurzu. V rámci eurozóny se kapitál pohybuje relativně svobodně. Její členové jsou s výjimkou Slovenska a Slovinska starými členskými státy, a proto se na ně nevztahují omezení spojená s volným pohybem pracovních sil – noví členové Kypr a Malta však od počátku žádným přechodným obdobím na pracovním trhu nečelili. V Bruselu se zároveň připravuje kontrola a koordinace národních fiskálních politik. Snaha přiblížit se optimálním podmínkám tedy existuje. Největší evropská ekonomika Německo v současné době kolísá mezi nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil a neklesající nezaměstnaností. Konkurenceschopnost německé ekonomiky spočívá ve schopnosti nejen vyrábět, ale zejména prodávat produkty s vysokou přidanou hodnotou. Restriktivní mzdová politika umožňuje držet náklady na přijatelné úrovni. Lze říct, že Německu se daří relativně dobře. Oproti tomu problémy států jižní Evropy shrnuje a demonstruje dnešní Řecko. Putují Řekové do Německa, aby využili výhod nabízených mobilitou vnitřního trhu? Nejvíc zahraničních pracovníků v Německu pochází z Turecka, Itálie, Polska a na čtvrtém místě z Řecka (jde zhruba o tři sta tisíc lidí). Lze chápat pobyt Řeků v Německu jako vyrovnávací mechanismus optimální měnové oblasti? Statistiky ukazují, že počet Řeků v Německu od roku 1990 s občasnými výkyvy spíše stagnuje. Řečtí občané migrovali do Německa v průběhu celého poválečného období – zpočátku často z politických důvodů – a jejich počet se po roce 2000 snížil. O migraci pracovníků v reakci na současnou ekonomickou situaci proto nejde.
Složitá situace
Představme si hypotetického českého pracovníka se solidní znalostí němčiny, který se uchází o práci v Německu. Předpokladem je nalezení pracovního místa a získání pracovního povolení pro EU (Arbeitsgenehmigung-EU). To se vydává zejména kvalifikovaným pracovníkům. Nejde o to, že by kvalifikovaní pracovníci práci v Německu nesehnali. Poptávka nejen po specialistech z oblasti informačních technologií, ale i z jiných technických oborů je vysoká. Faktem však je, že právě tyto pracovníky se česká vláda snaží udržet v ČR. Ve svém programovém prohlášení se zavazuje posílit „znalostní trojúhelník“ – vzdělání, výzkum, inovace – českých univerzit, který představuje „jedinou alternativu úspěchu ČR v globální konkurenci“. Kteří pracovní mají být primárně mobilní? Nekvalifikovaní. V rámci měnové oblasti se mají přesouvat v prostředí primárního a částečně sekundárního odvětví. Mají mít možnost se přestěhovat tam, kde průmyslová odvětví rostou. V tomto případě je však situace podstatně složitější. Ve Spolkové republice Německo (SRN) žije mnoho zahraničních pracovníků, z nichž někteří se v ní narodili a mluví německy plynule, přesto práci nemohou sehnat. Tato skupina lidí se příliš nemění. Současný ekonomický pokles navíc jejich situaci ztížil. Studie týdeníku Der Spiegel uvádí, že nezaměstnanost „přistěhovalců“ (Zuwanderer) dosahuje dvojnásobku Němců. Každou čtvrtou osobu neněmeckého původu navíc ohrožuje chudoba. Co tedy mohou čeští pracovníci od německého trhu očekávat?
Omezení
V principu nelze práci najít. Mobilita totiž naráží na podstatné překážky. Pomineme-li administrativní komplikace, kterým se nelze vyhnout v žádné zemi, existují skrytá omezení i od zaměstnavatelů. Němčina není snadným jazykem, stále však druhým nejčastějším vyučovaným na českých školách. V pracovních nabídkách německých zaměstnavatelů je možno najít požadavek na akzentfreies Deutsch, na němčinu bez akcentu. Co se za tímto termínem skrývá, je zřejmé. Naučit se německy bez přízvuku je prakticky vyloučeno. Dokonce němečtí občané tureckého původu, kteří se v SRN narodili, mluví občas kvůli vlivu svých rodičů s určitým akcentem. Vztahuje se tedy omezení i na ně? Paradoxně si nad podobným termínem lámou hlavu i Němci. Jak uvedla poslankyně Spolkového sněmu za Svobodnou demokratickou stranu (FDP) Sybille Laurischková, má ve své domácí spolkové zemi Bádensku-Württembersku problémy s přízvukem. Její rodiče totiž patří k Němcům odsunutým ze Slezska, a proto od nich nikdy nezískala bádenský přízvuk, přestože v jižním Německu vyrostla.
V rozporu se zákonem
Představa rodilého mluvčího, jenž má problém s jazykem, je samozřejmě absurdní. Stejně absurdní je však i uvedený požadavek v prostředí vnitřního trhu. Letos na jaře rozhodl soud v Hamburku, že neopodstatněné vyžadování akzentfreies Deutsch je v rozporu se zákonem o rovnoprávném zacházení se zaměstnanci (Allgemeines Gleichbehandlungsgesetz). Zákon platí od roku 2006, a proto určitou možnost obrany poskytuje. Současně je však složité definovat, co je „opodstatněná“ znalost jazyka, neboť to se dle činnosti liší. Podmínkou mobility v EU sice je, že nově příchozí nepochází z dané země a v ní mluví v lepším případě s odlišným přízvukem, spíše však nedokonalým jazykem, ale její prosazování je v praxi značně omezené. Kde není žalobce, není soudce a náklady pracovníka bez zázemí na obhajobu svého práva před soudem jsou značné. V současné diskusi o euru by vedle praktických makroekonomických výhod či nevýhod měnové unie i oprávněné kritiky nesmyslnosti bruselské byrokracie měla být realisticky zhodnocena i očekávaná mobilita nekvalifikovaných pracovníků. V tomto ohledu lze totiž, dokud je naší mateřštinou čeština, jen stěží očekávat skutečně volný pohyb pracovníků napříč odvětvími.