Když se řekne Lazy, nemusí to hned znamenat, že je někdo lenivý. Za krátkým slovem se může skrývat okrajová čtvrť města Zlína a unikátní dům od studia brainwork, který v ní vloni vznikl. Lazy House navrhl místní rodák Petr Janda. Dům vyrůstá přímo ze země a zároveň splývá s oblohou, jeho pevná fasáda ze skla, nerezu a cortenu ukrývá měkký interiér obložený dřevem. Dům, který doplňuje zahrada s bazénem, vinný sklípek a altán ve formě dřevěné jeskyně, si právem vysloužil nominaci na nejlepší stavbu roku 2021. Na přední místa soutěže Česká cena za architekturu se tak Petr Janda dostává už podruhé. V loňském roce uspěl s revitalizací pražských Náplavek.
„Idea domu leží mimo fyzickou podobu domu a je postavena zevnitř ven. Využívá princip prostorového propojení s prostředím, z něhož dům vyrůstá a do nějž se dívá. Logika konceptu stojí na vazbách dům a město, dům a zahrada, zahrada a město,“ popisuje dům Petr Janda. Architekt se tak při návrhu odklání od baťovských předobrazů a vytváří městskou vilu s vlastním autonomním jazykem. Pozemky na Lazech se nachází ve svahu na hranici zástavby, za sebou už mají jen les a na severní straně se před nimi rozprostírá široký výhled na Zlín. Dříve zde byla zahrádkářská kolonie, která byla rozdělena na šest poměrně velkorysých parcel. Na těch pak postupně vznikly atypické vily s pravoúhlými hmotami, všechny natočeny shodně podle směru vrstevnic svahu a šikmo vůči hranicím pozemků. Lazy House se však přece jen v něčem velmi liší a pečlivě využívá právě napětí vznikající z této dvojí směrové orientace. Vnějškem zachovává stejné natočení jako ostatní vily, ale uvnitř natáčí stěny do směru pozemku s průhledem skrze dům ze zahrady přímo do údolí.
Zevnitř ven
Dům je solitérem, který se nepodobá ničemu v okolí a zároveň s prostředím splývá. To dosahuje pomocí principů, které by se s nadsázkou daly přirovnat k maskování, jaké se používá u vojenských letadel. Zelená střecha s proskleným ateliérem tak v pohledu shora srůstá s kobercem zahradního města posetého baťovskými domečky. V pohledu zespodu se naopak prosklené horní patro domu propojuje zrcadlením a kovovým leskem fasád s nebem a vznáší se na rezavé podnoži vyrůstající ze svahu. .„Hedvábně lesklý povrch nerezové tkaniny na fasádách orientovaných k sousedům doplňuje odraz skel a vytváří těkavé moaré, které splývá v pohledu od příjezdu s oblohou. Tkanina za sebou skrývá okna do pokojů před pohledy zvnějšku a naopak umožňuje volný výhled zevnitř ven“ popisuje architekt.
Na spodní podlaží domu zapuštěné do terénu je osazen hranol hlavního obytného patra. Z jižní strany objekt vypadá jako jednopodlažní a ze severu pak vyšší patro nadstřešuje vjezd do suterénní garáže a překrývá část s hostinským bytem. Nahoře nad bezrámově prosklenou fasádou se vznáší střešní zahrada porostlá travinami a kvetoucími rostlinami proměňujícími její vzhled během celého roku. Zahrada za domem skrze vnitřní zimní zahradu pocitově prostupuje do interiéru a umožňuje prohlédnout celý dům skrz naskrz od zahrady až k městu. „Vizualitu domu vytváří jeho vnitřní podstata a propustnost fyzické schránky (ne)dělící interiér domu od vnějšího prostředí,“ vysvětluje dále architekt.
Dům jako tělo
Domem prochází velká společenská místnost složená z kuchyně, jídelny a obývacího pokoje. Tento společný prostor je pak obalen soukromými místnostmi pro rodiče a děti. „Dům používá svou nosnou konstrukci jako kostru, izolaci jako svalstvo, vytápění jako krevní oběh, vzduchotechniku jako plíce a průdušnice, rozvody vody a kanalizaci jako trávící ústrojí, elektroinstalace jako nervový systém a povrchové vrstvy jako kůži, chránící celé tělo a umožňující jeho povrchu dýchat,“ popisuje autor návrh. „Rotace dispozice umožňuje rozmístění obytných místností po obvodě tak, že si udržují svou vlastní intimitu a výhledovou logiku,“ vysvětluje architekt. Přestože to není na první pohled čitelné, dům používá výkonnou tepelnou izolaci a svým technickým řešením odpovídá nízkoenergetickým až pasivním standardům dnešní doby.
S kovovým exteriérem kontrastuje interiér komponovaný pomocí přírodních materiálů s masivní podlahou z irokových parket a jilmem dýhovaným obkladem všech stěn s vestavěnými skříněmi. „Práce s detailem je podřízena měřítku domu jako celku a jeho pocitové „bezdetailovosti“ a potlačuje přiznanou tektoniku jednotlivých prvků ve prospěch samozřejmého pocitu plynutí interiérové kůže celým domem“ doplňuje architekt. Interiér plyne vnitřním prostorem domu a volně pokračuje výhledy skrze prosklené stěny do zahrady a města.
Významná místa uvnitř domu jsou zvýrazněna skleněnými obklady, které odrazem vtahují světlo zvnějšku do hlubších částí uvnitř domu. Zrcadlení tak zvýrazňuje prostor kuchyňské linky, těleso krbu nebo skříně v rodičovské šatně skrývající tajný průchod do koupelny. Světlo vnikající dovnitř interiéru a jeho barevné proměny odráží stropy s jemně perleťovými nátěry v pozvolna přecházejících odstínech mezi jednotlivými místnostmi. Dalším doplnění celé barevně pestré kompozice přináší vrstva vrženého světla filtrovaného skrze rozptylující čočky. Samostatnými světy plnými světla pak jsou také jednotlivé koupelny domu propojující obkladové mozaiky s filtrovaným osvětlením. Vnitřní prostor jde oddělit od výhledu pomocí několika vrstvených clon tvořených závěsy, záclonami, screenovými roletami a žaluziemi.
Líný dům
Venkovní zahrada dům plynule obtéká a zachovává původní svažitý terén bez ostrého dělení na terasy. Prvky v zahradě jsou umístěny tak, aby se vzájemně doplňovaly a neblokovaly výhled do údolí. Hladina bazénu leží výše než střecha domu a při plavání umožňuje vnímat celé město pod sebou. Na bazén navazuje terasa, která je chráněná proti dešti a pohledům z lesa převisem pobytové grotty – umělé jeskyně – vyskládaná do organického tvaru z dřevěných prken. „Křivková forma grotty vzniká z postupně natočených masivních modřínových fošen, sloužících jako bednění pro železobetonovou klenbu zapuštěnou do svahu. Ta vytváří „jeskyni“ vyříznutou z kopce zahrady,“ říká Petr Janda. Sklípek vznikl doplněním původního prostoru z doby zahrádkářské kolonie do zeleného kopečku se zvedacími dveřmi a ocelovými regály na láhve vína.. „Soukromí vůči sousedům udržují vysoké výsadby bambusů a travin navazující na zvlněný terén, které doplňuje několik stromů a keřů s jedlými plody které se barevně mění v rámci ročních období.“ dodává architekt.
Na první pohled neviditelnou složkou domu je jeho technologické řešení navržené tak, že je v obytném prostoru takřka nerozpoznatelné. Základním zdrojem je tepelné čerpadlo se dvěma stopadesátimetrovými vrty umístěnými pod domem doplněnými systémem s řízenou ventilaci a rekuperací s nádechem mimo pozici domu skrze zemní registr předehřívající vzduch. Teplota uvnitř domu je ovlivňována nízkoteplotním podlahovým systémem neznatelným na dotek, vzduch je vydechován štěrbinami u prosklených fasád, které jsou pro neinformovaného diváka takřka neviditelné. Terasa na jižní straně a střešní ateliér se dá zastínit pomocí screenových rolet, bazénová technologie je umístěna uvnitř domu a využívá zpětný sběr vody a filtraci samospádný systém. Zahradu zavlažuje systém s vrtanou studnou a podzemním rezervoárem. „Dům je navržen s důrazem na propojení jeho architektonicko-prostorových kvalit s aktuálně dostupnými technologickými principy a dosahuje parametrů přibližujících se pasivnímu standardu. To se spolu s odkazem k místopisnému názvu lokality stalo zdrojem jeho pojmenování Lazy house,“ dodává Petr Janda.