Propad inflace v ČR není signálem krize, ale důsledkem slev zboží Meziroční inflace dosáhla historického rekordu: -0,4 %. Stokoruna před rokem zapomenutá v kapse se "sama" zhodnotila o 40 haléřů! Padli jsme do období deflace? Máme spustit varovný alarm? Vždyť i tak seriózní časopis jako The Economist zobrazuje deflaci jako smrtku s kosou.
Propad inflace v ČR není signálem krize, ale důsledkem slev zboží
Meziroční inflace dosáhla historického rekordu: -0,4 %. Stokoruna před rokem zapomenutá v kapse se „sama“ zhodnotila o 40 haléřů! Padli jsme do období deflace? Máme spustit varovný alarm? Vždyť i tak seriózní časopis jako The Economist zobrazuje deflaci jako smrtku s kosou.
Když se úspory neinvestují…
Klesají-li ceny, reálná hodnota peněz roste sama. Každý slamník se stane skleníkem, kde se penězům daří. Motivuje taková situace ke spoření, nebo naopak k utrácení (spotřebě)? Pochopitelně ke spoření nebo alespoň k odkládání spotřeby: vždyť za pár týdnů ceny klesnou. Ale protože lidé úspory neukládají do bank, vlastně stahují likviditu z trhu a z ekonomiky. Součástí HDP jsou investice i spotřeba. Z makroekonomického pohledu úspory = investice. Může však dojít k tomu, že domácnosti sice spoří, ale nevpouštějí své úspory do investic. „Když počkám s nákupem čehokoli, koupím levněji,“ říkají si, a proto klesá i spotřeba. Pokles investic i spotřeby má za následek recesi.
Banky v pasti
Banky se dostávají do pasti, protože všechny záruky včetně nemovitostí ztrácejí cenu a nikdo nechce nic splácet. Situace vyhání rentabilitu investic na nedosažitelnou úroveň: investice by musela vynášet víc, než peníze vydělají „samy“. Nastává zvláštní credit crunch - zaškrcení úvěrů. Ne proto, že by banky peníze nechtěly půjčovat, ale nikdo je nechce ani bezúročně - i tak by musel splácet o mnoho vyšší hodnoty. Banky ztrácejí svou roli „převodových pák“ finančního trhu (jako by měly dlužníkům za to, že si půjčí, ještě „připlácet“). Zastavují se finanční toky, nikdo nechce z ruky dát ani korunu. „Staří“ dlužníci hromadně vyhlašují bankrot, protože splácet úroky + „trestná procenta“ deflace je vražedné.
Tiskárny běží
Dosud byla deflace vždy způsobena poklesem objemu peněz v ekonomice v důsledku bankovních krizí (po přehnané investiční euforii a explozi úvěrů). Když pak banky začnou překotně brzdit své úvěrové aktivity, nastane pokles objemu peněz v oběhu. S klesajícími cenami zboží se propadají i zisky podniků, což dále zhoršuje stabilitu věřitelských bank. Peněz se nedostává a recese se prohlubuje. Co s tím? Centrální banka by chtěla, mohla i měla „pumpovat“ peníze do ekonomiky, ale kudy? Naplno běžící tiskárny by možná stačily pokrýt poptávku, ale zvýšení peněžní zásoby snižuje úrokové sazby. Pokles úrokových sazeb má zvýšit agregátní poptávku, ale pod nulu sazby klesnout nemohou. Záporné úrokové míry jsou nonsens.
Celosvětová krize se neočekává
Bankovní krize je nezbytnou součástí „smrtky s kosou“: v Japonsku probíhá již léta, vážné bankovní problémy měly státy postižené v druhé polovině 90. let tzv. asijskou krizí, nyní zřejmě hrozí v Číně. Klíčovým faktorem pro zdraví světové ekonomiky je však stav bankovního sektoru, zejména v USA. A protože americké banky zbrzdily své úvěrové aktivity v důsledku zpomalení hospodářského růstu, jsou zatím ve velmi dobrém stavu. Ani celosvětový pokles inflace by tedy neměl být předehrou ke krizi.
České banky na ostří nože
Naše deflace má také jen „lokální“ příčinu. V lednu bývá pohyb našich cen nejvýraznější - dochází totiž ke změně regulovaných cen. Ale letos jedna důležitá, elektřina, zlevnila. Zatímco tedy loni mezi prosincem a lednem regulované ceny k inflaci přidaly 0,7 %, letos jen 0,2 %. Zato výraznému zdražení potravin jsme unikli a „zabraly“ i povánoční slevy. Přesto ovšem zdražují služby, zejména pojištění, pár setinek k inflaci přihodil benzin. Banky snižují úroky jak o závod: soupeření na ostří nože zuří zejména v hypotékách. A Union banka vyrazila do útoku i v půjčkách obyvatelstvu chytlavým názvem: bezúročný úvěr (jistěže není zadarmo, ale pro zatvrzelé „vkladomilce“ není nezajímavý). Zato úročení běžných účtů zažije asi další pokles: majákem je spořitelní sporožiro, kde z celého procenta před rokem je už jen 0,25 %, GE Capital Bank z půlprocenta ubrala na desetinku, HVB to zkouší nulovým hákem. Převody nadlimitních zůstatků na jiné vkladové typy ztratily smysl, protože skutečný efekt klesá k desetikorunám.
Cenový výhled
A výhled růstu cen? ČNB snížila ve svém očekávání inflace desetinku: 1,6 až 3,0 %; v červnu 2004 prý 2,0 až 3,4 %. Ministerstvo financí snížilo svou prognózu z 2 na 1,6 %. Jedno je však zřejmé: nízkoinflační prostředí pokračuje, reposazba nečekaně v lednu snížená na 2,5 % má ještě šanci na další rekordy.
