Po návratu někdejšího šéfa dobývá banka opět své ztracené pozice
Uprostřed neutuchajícího potlesku stovek obchodníků, bankéřů a finančních analytiků se v očích jednoho z nejurputnějších bojovníků Wall Street začaly lesknout slzy. Stalo se to 30. června 2005 v manhattanském sídle společnosti Morgan Stanley, kde se John J. Mack o čtyři roky dříve rozloučil neočekávaně se svými kolegy. Tentokrát se však jednalo o Mackův návrat. Ve funkci generálního ředitele vystřídal Philipa J. Purcella, který o několik týdnů předtím rezignoval po vzrůstající kritice, že slavnou investiční banku, která svého času soupeřila s bankovním domem Goldman Sachs o nadvládu na Wall Street, špatně vede.
Když potlesk odezněl a v sále se rozhostilo ticho, Mack pohovořil o svých snech týkajících se firmy Morgan Stanley, kde po nástupu v roce 1972 jako prodejce dluhopisů přispěl k tomu, že se stala hnací silou Wall Street. Jako prezident pomohl v roce 1997 připravit fúzi v hodnotě deseti miliard dolarů s Purcellovou obrovskou maloobchodní makléřskou firmou Dean Witter Discover. Mack byl tak přesvědčený, že tento obchod přetvoří Wall Street, že se vzdal funkce, aby nové finanční monstrum nechal řídit Purcella. Když se ukázalo, že ten nemá chuť se vedení ujmout, Mack vzal v roce 2001 do zaječích a vzápětí nastoupil do čela konkurenční společnosti.
Červnové zasedání znamenalo, že Mack je zase doma – a na vedoucí pozici. „Chceme být první a ukázat Streetu, co znamenáme,“ oznámil shromážděným, mezi nimiž byla jeho žena Christy, která ho přesvědčila, aby se vrátil. „Morgan Stanley je zlatý pilíř,“ dodal.
Kultura odmítání
V jediném okamžiku Mack vzkřísil většinu pýchy, o kterou společnost Morgan Stanley přišla po fúzi s firmou Dean Witter. Bylo však třeba toho ještě hodně udělat – víc, než si Mack představoval. Při jednom projevu k investorům brzy po svém příchodu Mack prohlásil, že hlavním problémem firmy není její strategie nebo skladba jejího podnikání, jak se obecně tvrdí, ale její kultura. Stala se ochablou a neprůbojnou, propásla příležitosti k růstu, počínaje soukromými kapitálovými investicemi a hypotékami a konče rizikovými obligacemi a akciovými deriváty.
Jak to nedávno vyjádřil jeden řídící pracovník, banka se stala institucí s takovou averzí vůči riziku a s takovou nerozhodností, že kdykoli někdo přišel s novým nápadem na obchod, potopila to „kultura odmítání“. V době, kdy konkurenční společnosti, jako Goldman, Merrill Lynch a Lehman Brothers prováděly akvizice a pouštěly se do riskantních, ale výnosných akcí, vrchní vedení banky Morgan Stanley posílalo lidi s odvážnými nápady zpátky k rýsovacímu prknu. Opatrnost se přelévala svrchu dolů. Purcella tak znepokojovalo potenciální riziko – jak tvrdí člověk, který s ním pracoval – že ani nepoužíval e-mail. (Purcell se odmítl v souvislosti s tímto článkem vyjádřit.)
Jednašedesátiletý Mack dnes do tohoto způsobu myšlení tepe a pouští se do radikální reorganizace společnosti Morgan Stanley. Purcell byl stratég, který řídil z nejvyšší úrovně, měl tendenci se schovávat ve své kanceláři a zřídkakdy se stýkal s řadovými zaměstnanci nebo navštěvoval klienty. Naopak Mack využívá svých dovedností prodejce a podnikatele, aby Morgan Stanley byla co možná nejčipernější a nejdynamičtější firmou. Dělá však mnohem víc, než že se ke každému chová srdečně: vytváří nové obchody a riskuje obrovské sumy peněz jak pro banku, tak za její klienty ve snaze dostihnout společnost Goldman ve stále významnější oblasti, kterou je obchodování. A rozšiřuje mezinárodní operace, přičemž pravidelně cestuje do Evropy a Asie a předstihuje společnost Goldman na nových trzích, jako je Dubaj. Dělá také symbolické kroky: například vrací vrcholné vedení na 40. poschodí, kde sídlilo před fúzí.
Mack válčí na dvou frontách: uvnitř proti ochablosti a vně proti silnějšímu konkurentovi, který míval stejné postavení. „Když se vrátíte do poloviny 90. let, byli jsme bez debaty jedničkou,“ připomíná Mack, který slíbil investorům, že do roku 2010 zvedne hrubé příjmy společnosti na dvojnásobek, nejméně na čtrnáct miliard dolarů. „To není žádná utopie.“
Aby Mack válku vyhrál, provádí čistku, při níž vyměňuje většinu členů představenstva a šéfy bankovních divizí. Znovu určil pracovníky, kteří mají rozšířit řízení aktiv, a předělal organizační schéma pro maloobchodní makléřskou činnost. „Myslím, že se snaží vybudovat tým, jehož základem není ten John Mack, který tam byl před deseti lety, ale ten, který tam je dnes,“ míní generální ředitel společnosti General Electric Jeffrey R. Immelt, který považuje Macka za přítele.
Dlouhá cesta
Otázkou je, zda Mackova ofenziva pomůže akciím nahoru ke spokojenosti podílníků. Doposud přicházely smíšené zprávy. V období, po které je Mack ve funkci, cena akcií stoupla o čtrnáct procent, ale na index Standard & Poor's Investment Banking & Brokerage ztrácela čtrnáct procentních bodů a byla o 32 bodů níže než cena akcií konkurenční společnosti Goldman. Ovšem za poslední rok se mezera zúžila. A 21. června byl podán další důkaz o pohybu: banka Morgan Stanley oznámila, že ve druhém čtvrtletí vydělala 1,86 dolaru na jednu akcii, což je podle společnosti Thomson Financial víc než dvojnásobek výnosů dosažených před rokem a daleko lepší než 1,45 dolaru, jak shodně odhadovali analytici. Ještě významnější je to, že banka zlepšila své výsledky dosažené v prvním čtvrtletí, kdežto společnosti Goldman a Lehman dosáhly ve druhém čtvrtletí slabších výkonů. Po této zprávě poslali investoři akcie banky Morgan Stanley téměř o pět procent výše a uznávaný analytik Michael Mayo ze společnosti Prudential Financial zlepšil hodnocení společnosti a místo „neutrální“ ji označil za „zbytnělou“.
Dokonce i potíže v maloobchodním makléřském podnikání a v řízení aktiv se zjevně začaly napravovat, protože v maloobchodní makléřské činnosti bylo dosaženo nejvyšších čistých příjmů od prvního čtvrtletí roku 2001. Tyto výsledky ostře kontrastovaly s výzvami lidí z firmy i mimo ni, aby se Mack tohoto podnikání zbavil a přiznal, že fúze byla neúspěšným pokusem o sňatek toho, co považují za Rolls-Royce (Morgan Stanley) a Chevrolet (Dean Witter Discover). Mack zastává názor, že by u akcií mohlo dojít k velkému obratu, kdyby se maloobchodní makléřské podnikání, jehož současná zisková marže činí jedenáct procent, stalo stejně výnosným jako podnikání konkurentů, kteří mají dvacetiprocentní marže. Tvrdí, že řízení aktiv by se mohlo rozběhnout, jakmile se začne nabízet více soukromých kapitálových investic a investic do hedgeových fondů jako u společnosti Goldman.
Společnost Morgan Stanley má před sebou samozřejmě ještě dlouhou cestu, než bude moci tvrdit, že má na Wall Street čelné postavení. Vedoucí pracovníci, jejichž odměna je z velké části placena v akciích, by mohli usoudit, že na předvídaný růst ceny akcií nemá význam čekat. „Někteří lidé jsou zklamaní, že šťastné dny ještě nenastaly,“ prohlašuje pečlivý pozorovatel. Jeden z bývalých manažerů banky Joseph R. Perella, který nyní stojí v čele banky Perella Weinberg Partners, této nejistoty využívá. Už najal tři významné bankéře, známé těsnými vztahy s evropskými klienty, včetně Paula Pereiry, který zaujímá čelné místo v evropských fúzích a akvizicích.
Strategie zvratu
Někteří analytikové se naopak ptají, zda je banka Morgan Stanley připravená na to, aby se do riskantního obchodování pustila tak agresivně. „Okamžitá změna není prostě možná,“ tvrdí analytik finančních služeb Guy Moszkowski ze společnosti Merrill Lynch. A existuje znepokojení, že Mackovo odhodlání riskovat by mohlo odradit klienty. Jeho přístup povede k tomu, že z banky Morgan Stanley „bude velmi odlišná firma“, jak předpovídá jeden bývalý řídící pracovník. Objevují se obavy, že se někteří klienti obrátí na menší investiční banky jako Perella Weinberg pro objektivní rady, bez potenciálních střetů zájmů s obchodní činností.
Přes všechen úžas však není pochyb o tom, že Mack dělá z banky Morgan Stanley odvážnější firmu. V posledním roce jako by ze země vyrostla a stala se jednou z předních investičních bank financujících obchody se soukromými kapitálovými investicemi, jimž se kdysi vyhýbala jako příliš riskantním. V květnu byla Morgan Stanley jednou ze tří hlavních poradenských firem při veřejné nabídce akcií společnosti Kohlberg Kravis Roberts (KKR) v ceně pěti miliard dolarů na burze Euronext v Amsterodamu. „Mění se,“ konstatuje Henry Kravis z KKR, „provádí pro nás nějaké financování a přistupuje k tomu velice novátorsky.“ „Banka Morgan Stanley se bude moci dostat rychle do pohybu na mnoha frontách, které neměla, než přišel John,“ předvídá Stephen A. Schwarzman, generální ředitel investiční a poradenské skupiny Blackstone.
Rychleji se přijímají také rozhodnutí. „Mohu jen zatelefonovat a říct: ,potřebuje to schválení představenstva‘, a během tří dnů už jsme schopni něco dělat,“ uvádí Neal Shear, který spolurozhoduje o institucionálních prodejích a obchodech. To je rozdíl oproti roku 2004, kdy Shear navrhl vrcholnému vedení, aby společnost Morgan Stanley udělala cenovou nabídku na firmu TransMontaigne distribuující ropné produkty, a rozšířila tak své obchodování s komoditami. Nic se nestalo. „Když jsem přišel s tímto nápadem v březnu za Mackem, ten intuitivně pochopil, o co se jedná,“ říká Shear, a o něco víc než o týden později společnost Morgan Stanley předložila nabídku. Dne 19. června pak byla její nabídka v ceně 567 milionů dolarů předběžně akceptována. Rair Simonyan, předseda pobočky společnosti Morgan Stanley v Moskvě, zažil něco podobného. „Stačí zavolat nebo poslat e-mail a můžu se spojit, s kým potřebuji,“ pochvaluje si.
Víc než co jiného vládne teď v bance Morgan Stanley větší otevřenost. Podle toho, co se povídá, Purcell omezil působení představenstva na vedoucí pracovníky. Mack vyžaduje, aby se celý řídící tým účastnil zasedání představenstva a byl ve styku s jeho členy. „John udělal všechno možné, aby zajistil vliv představenstva na nejrůznější lidi,“ konstatuje C. Robert Kidder, šéf soukromé kapitálové investiční firmy Stonehenge Partners, který byl v představenstvu mnoho let.
Hodně loňských kritiků pomalu, ale jistě obrací. V červnu se do společnosti Morgan Stanley vrátil Jon Anda, jeden z vrcholných manažerů firmy v oboru kapitálových trhů. Učinil tak pět měsíců poté, co odešel do banky Perella Weinberg. Dokonce i Moszkowski, který akcie banky Morgan Stanley hodnotí jako „neutrální“, uznává, že banka získává větší konkurenční schopnost. „Kdykoli se znovu aktivizuje přední franšízový hráč, je to znát,“ uvádí Moszkowski.
Hodně záleží na Mackově strategii zvratu. Kdyby se mu nepodařilo zvednout akcie, společnost Morgan Stanley by mohla skončit jako ulovená zvěř místo toho, aby byla lovcem. Někteří lidé spekulují, že společnost JP Morgan Chase by se mohla pokusit o opětovné sjednocení bankovních domů rodiny Morganů tak, že by banku Morgan Stanley koupila.
Aby Mack dosáhl úspěchu, musí u bankéřů znovu podnítit urputnost. Když mu klienti sdělí, že se mu jeho bankéři neozvali, vybuchne. „Takové věci mě přivádějí k šílenství,“ přiznává. Nedávno vedl živou povzbuzující řeč, při níž bankéře vyzýval k posedlosti. „Když přijdeme o obchod, mělo by nás to trápit,“ prohlásil, „nemůžeme si nechat ujít nějaký obchod a potom se vymlouvat. Mělo by nás to naštvat a donutit k přemýšlení, jak ho získat zpátky.“
Tento výbušný lídr je však také srdečný a zábavný. Na nejrůznějších akcích, počínaje strategickými snídaněmi a konče večeřemi s manželkami a manželi v knihovně a muzeu Pierponta Morgana, zahrnuje zaměstnance pozorností. Když jede výtahem nebo kráčí po chodbách, představuje se každému, koho nezná. Při jedné lednové procházce zaslechl, jak skupina obchodníků debatuje o tom, zda jeho alma mater, Dukeova univerzita, porazí Marylandskou univerzitu v basketbalu. Vsadil na Dukeovu univerzitu; obchodníci mu dluží večeři.
Při neuvěřitelné odyseji na Wall Street pomohlo Mackovi jeho zaujetí. Narodil se jako šestý syn libanonských přistěhovalců a jeho otec měl obchod s potravinami v Mooresvillu v Severní Karolíně. Mackovým prvním zaměstnáním v oboru financí bylo místo úředníka v malé makléřské firmě, když byl ve třetím ročníku na Dukeově univerzitě a když mu prasklý obratel znemožnil pokračovat ve studiu na fotbalové stipendium. Mack stoupal v hierarchii společnosti Morgan Stanley a v roce 1993 se stal prezidentem. Když řídil divizi stálých příjmů, vysloužil si za svou obratnost při snižování nákladů přezdívku „ostrý Mack“ a tu potvrdil v Credit Suisse First Boston, kde zrušil deset tisíc pracovních míst a vrátil bance ziskovost. V roce 2004 nicméně neprodloužilo představenstvo Credit Suisse First Boston Mackovi smlouvu po sporu o nasměrování firmy.
Týmoví hráči
Už před návratem ke společnosti Morgan Stanley Mack cítil, že jeho práce asi bude komplikovaná. Celé týdny si lidé mysleli, že jej představenstvo vyzve, aby si usmířil řídící pracovníky, kteří odešli při akci, označované za Purcellův „pondělní noční masakr“ (viz box). Ovšem v den, kdy byl ohlášen jeho nástup do nové funkce, Mack veřejně prohlásil, že sice plánuje kontaktovat lidi, kteří odešli, ale že je vezme zpátky jen na základě svých podmínek. „Nechceme individuální programy,“ uvedl, „ale týmové hráče, kteří věří v jednu firmu.“ Ti, kteří odešli, dosud nesnášejí Zoe Cruzovou, tehdejší úřadující prezidentku, protože Purcella podpořila, a nechtějí s ní spolupracovat. Mack neustoupil. „Nedovolím, aby na mně někdo vyvíjel nátlak a říkal, že se vrátí jen tehdy, když odstřelím někoho, s kým nechce pracovat,“ upozorňuje Mack. (Cruzová se odmítla vyjádřit.)
Mack došel k názoru, že v některých případech mohou pomoci jen lidé zvenčí. Uveďme jeden dobrý příklad. Naléhavě potřeboval někoho, kdo by dal do pořádku maloobchodní makléřské podnikání firmy. Druhý den po nástupu do funkce zavolal Jamese Gormana ze společnosti Merrill Lynch. Gorman, který u firmy Merrill léta řídil maloobchodní makléřskou činnost, právě získal místo, kde měl mít na starost obecnější strategii. Mack mu začal mazat med kolem úst. Lákadlo číslo jedna: šance vrátit společnosti Morgan Stanley její někdejší slávu. Lákadlo číslo dvě: Gorman bude mít volnou ruku. Jediný háček byl ten, že by mohl začít pracovat až v únoru, kdy mu skončí smlouva s firmou Merrill. Mack souhlasil a pro začátek dal výpověď deseti procentům z nejméně výkonných makléřů firmy, aby odešli, než Gorman nastoupí.
V době, kdy Mack lákal Gormana, pověřil finančního ředitele Davida H. Sidwella, aby vypracoval seznam všeho, o čem je zapotřebí rozhodnout. Během dvou měsíců Mack zvrátil delimitaci útvaru kreditní karty Discover, ohlásil plány na prodej podniku společnosti Morgan Stanley zabývajícího se pronájmem letadel a přesvědčil tři nové ředitele a některé vedoucí pracovníky, které s sebou o pět let dříve vzal do Credit Suisse First Boston, aby se vrátili, a mezitím přijal rezignaci dalších vrcholných manažerů a ředitelů.
Po této vlně rozhodnutí se Mack pokusil dát si pauzu, aby si pročistil hlavu, ale přerušil ji, když mu bankéři sdělili, že ho potřebují v Pekingu. Vyrazil tam, aby se zúčastnil večeře s předními vedoucími pracovníky připravujícími primární emisi akcií čínské bankovní korporace China Construction Bank. Následujícího dne se setkal s pěti klienty. To byla první z jeho mnoha cest. Jen v říjnu navštívil Evropu, Asii a Rusko. Jeho sdělení bylo prosté: převzal firmu „od autopilota“, jak to řekl jedné skupině zaměstnanců v Tokiu.
Avšak doma začal být Mack znechucený. Požádal všechny divizní šéfy, aby svůj výkon začali posuzovat podle výkonu konkurentů. Neměl představu, kolik nedostatků existuje, ani jak jsou velké. Když se zeptal na firemní obchody se soukromými kapitálovými investičními firmami, nejvýnosnějšími klienty Wall Street, dozvěděl se, že společnost Morgan Stanley se jimi moc nezabývá, protože vyžadují financování rizikových obligací a kapitálové závazky z vlastní firemní bilance, což společnost Morgan Stanley prostě nechce dělat.
Napětí explodovalo v říjnu na jednání předních vedoucích pracovníků v předměstském okrese Westchester ve státě New York. Mack chtěl diskutovat o tom, jak by firma měla dosáhnout svých cílů. Místo toho jej zavalila záplava stížností zadržovaná po dobu sedmi převratných měsíců. „Bylo to nepříjemné zasedání,“ vzpomíná jeden vedoucí pracovník. Mack se do účastníků pustil a vyjmenoval všechny příležitosti, které v nedávných letech propásli.
Analytická paralýza
Stávalo se z toho důvěrně známé téma. O dva týdny dříve mu jeden klient v Japonsku sdělil, že svého času kontaktoval společnost Morgan Stanley kvůli jednomu obchodu z roku 2003 a nikdy nedostal odpověď. Mack zavolal Cruzovou, aby mu podala vysvětlení. „Řekla: 'Johne analyzovali jsme to a analyzovali. Jen jsme nikdy nepřijali žádné rozhodnutí.' Nazvala to analytickou paralýzou,“ vybavuje si Mack. A v prosinci, když skončil licitaci o koupi britské kartové společnosti Goldfish Financial Services divizí Discover za 1,8 miliardy dolarů, dozvěděl se, že se o tomto plánu uvažovalo léta. Ani se nezměnil počet obratů s firemními akciemi na burze, jež by odrážely to, že si banka o několik let dříve změnila jméno na Morgan Stanley – místo Morgan Stanley Dean Witter.
Mack si uvědomil, že potřebuje, aby lidé byli stejně podnikaví jako v dobách, kdy firma bývala soukromou obchodní společností. Jeho mantrou se stala věta: „Myslete jako vlastníci.“ Mack chtěl, aby bankéři příležitostí využívali, ne aby si je nechávali ujít a aby se proboha nebáli o nich informovat své nadřízené. V lednu dokonce vzal vrcholné manažery do školicího střediska společnosti General Electric v Crotonvillu ve státě New York na zasedání o vůdčích schopnostech. Potom se sešli s Jeffem Immeltem a členy jeho týmu a tahali z nich rozumy.
Mack se také snažil jít sám ve vedení příkladem. Zhruba ve stejnou dobu, kdy oznámil investorům, že firma Morgan Stanley bude provádět akvizice, aby zvýšila tržby, zahájil jednání s hedgeovým fondem FrontPoint Partners a později se společností BlackRock zabývající se řízením aktiv o spojení sil. V obou případech společnosti žádaly víc, než byl Mack ochoten zaplatit. (V únoru společnost Merrill Lynch spojila svůj byznys v oblasti řízení aktiv v hodnotě 539 miliard dolarů se společností BlackRock za podíl 49,8 procenta v této společnosti.)
Na jaře začal Mack pozorovat příznaky pokroku. Gorman dělal opravdu rázné kroky v reorganizaci maloobchodní makléřské činnosti. Pustil se do propouštění dalších sedmi set lidí a předělávání všeho, od zákaznických výkazů po způsob školení makléřů. Vytvořil zvláštní tým, aby se uvnitř společnosti Morgan Stanley i mimo ni soustředil na hledání dalších investičních produktů, které by přilákaly bohaté investory. Rozšířil maloobchodní bankovní služby a programy půjček společnosti malým podnikům. A začal vymýšlet, jak by bankéři mohli snadno posílat klienty k finančním poradcům firmy a jak by poradci mohli posílat bankéřům potenciální obchody.
K životu se začala probouzet také divize řízení aktiv. Místo toho, aby se tato divize soustředila na zisky a snižování nákladů Mack chtěl, aby ji její nový šéf Owen D. Thomas rozšířil, zvláště v oblasti nabídek soukromým kapitálovým investičním firmám a hedgeových fondům. Thomas začal vybízet zaměstnance, aby přicházeli s novými nápady. Angažoval šéfa hlavního makléřského podniku firmy obhospodařujícího hedgeové fondy, aby mu pomohl hledat nové nápady na potenciální investice do hedgeových fondů a týmy, které by mohl nalákat do společnosti Morgan Stanley. V druhém čtvrtletí divize rozběhla devět nových fondů. Thomas také přitáhl několik týmů manažerů hedgeových fondů a koupil jeden bostonský fond.
Když se ho nedávno někdo zeptal na to, který moment v jeho prvním roce ve funkci mu vzal nejvíc elánu, Mack odpověděl, že to bylo dubnové úmrtí Petera F. Karchese, který byl svého času šéfem institucionálních cenných papírů a jedním z Mackových nejbližších přátel ve firmě Morgan Stanley. Uspořádal zasedání, na němž se s tisíci pracovníky podělil o Karchesovu filozofii, že přijetí chybného rozhodnutí je „nešťastné“, ale nepřijetí žádného rozhodnutí je „neodpustitelné“.
Toto poučení má Mack na mysli, když usiluje, aby fúze provedená před devíti lety fungovala. „Říkám Christy, že se cítím, jako by mně bylo třicet, ale vím, že je mi jedenašedesát,“ připouští, „nemůžu to dělat napořád.“ A ona na to: ,Johne, zbláznil ses? Vždyť právě tohle máš rád.'“ Mack uznává, že jeho žena má pravdu: „Mám rád akci. Mám rád lidi. Mám rád byznys.“ Dodává však: „Je to spousta práce.“
Purcellovo zemětřesení Dne 28. března 2005 zorganizoval bývalý generální ředitel společnosti Morgan Stanley Phil Purcell, akci, která vešla ve známost jako „pondělní noční masakr“. Předělal organizační schéma firmy, jmenoval správního ředitele Stephena S. Crawforda a šéfku divize stálých příjmů Zoe Cruzovou do funkcí spoluprezidentů a šéfa skupiny institucionálních cenných papírů Vikrama Pandita odsunul na druhou kolej. Následujícího dne odešel šéf divize institucionálních cenných papírů John P. Havens. Netrvalo dlouho a rozloučili se také místopředseda Joseph Perella, šéf divize investičního bankovnictví Tarek Abdel-Meguid a prezident Stephan Newhouse. Reorganizace firmu Morgan Stanley oslabila. Nakonec odešli také Purcell a Crawford, i když se zlatými padáky. Pandit a Havens rozjeli vlastní globální hedgeový fond Old Lane vyznačující se uplatňováním různých strategií. Perella a Meguid založili menší investiční banku zvanou Perella Weinberg Partners. Newhouse je ředitelem nově vytvořené bermudské zajišťovny s názvem Harbor Pointe Re a má se prý stát členem představenstva dalších dvou společností, z nichž jedna je v Číně a druhá v Rusku. Purcell investuje vlastní peníze do malých společností poskytujících finanční služby v rámci chicagské korporace Continental Investors. Cruzová zůstává viceprezidentkou společnosti Morgan Stanley a nejvlivnější ženou na Wall Street.
John J. Mack
NAROZEN 17. 11. 1944, Mooresville, Severní Karolína.
VÝCHOVA Nejmladší ze šesti chlapců. Otec Charles Machoul měl obchod s potravinami. Matka vyvářela pro nemocné v komunitním zařízení.
VZDĚLÁNÍ Bakalářský titul v oboru dějin na Dukeově univerzitě.
FUNKCE Od 30. 6. 2005 předseda a generální ředitel společnosti Morgan Stanley.
PRVNÍ ZAMĚSTNÁNÍ V době univerzitních studií pracoval u malé makléřské firmy a vydělával si 365 dolarů měsíčně.
KARIÉRA VE FINANČNICTVÍ Do společnosti Morgan Stanley nastoupil v roce 1972 jako prodejce dluhopisů. V roce 1993 se stal prezidentem. Od firmy Morgan Stanley odešel roku 2001, aby řídil globální instituci poskytující finanční služby Credit Suisse First Boston (CSFB) a potom se stal generálním ředitelem skupiny Credit Suisse. V červnu 2004 z CSFB odešel při sporu o nasměrování firmy. Krátce byl předsedou hedgeového fondu Pequot Capital Management.
RODINNÝ ŽIVOT Jeho manželka Christy je spoluzakladatelkou dobročinné nadace Philanthropic Collaboration for Integrative Medicine v Minneapolisu; mají tři děti.
CO ČTE Knihu o Maovi a další knihu o zpracování ústřic v New Yorku.
ZÁJMY Golf, basketbal, Dukeova univerzita a Newyorská presbyteriánská nemocnice.
Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek