Mačkání šťávy

29. 3. 2005

ČEZ skupuje energetické závody středoevropského regionu

Martin Roman ze své kanceláře ležící v sedmém poschodí šedé průmyslové zóny poblíž středověkého Starého Města pražského žádný úchvatný výhled nemá. Zdá se však, že to prezidentu skupiny ČEZ vůbec nevadí. Když si člověk uvědomí jeho ambiciózní plány na přeměnu lopotně fungujícího podniku na hladce běžící středoevropskou elektrárenskou společnost, ani se mu nediví. Na to, aby se kochal výhledem z okna, skutečně nemá čas.
Ještě dnes je majitelem 67 procent firmy ČEZ stát, ale už dávno to není onen těžkopádný podnik. Je to největší česká elektrárenská společnost – vyrábí 73 procent české elektřiny, kontroluje více než polovinu trhu s ní a začíná se porozhlížet po nákupech v zahraničí. V listopadu ČEZ za 373 milionů dolarů koupil tři bulharské distributory elektrické energie. V březnu pak v aukci získal rumunský podnik Electrica Oltenia. Cena, již zaplatil, nebyla zveřejněna. ČEZ se rovněž účastní výběrového řízení na prodej podílů tří bulharských elektráren a uvažuje o nákupu dvou podílů v Polsku.
Načasované to má ČEZ dobře. Česká republika a ostatní nové členské země Evropské unie nyní dosahují zhruba pětiprocentního růstu ročně, což je více než v západní Evropě. V Maďarsku, Bulharsku, Polsku a Rumunsku zároveň probíhá privatizace energetiky a v dalších zemích regionu se chystá. „Teď je ten správný čas pro akvizice,“ vysvětluje Tomáš Gatěk, analytik Patria Finance, dceřiné investiční společnosti banky KBC.
ČEZ má pro akvizice tu správnou bilanci. V roce 2000 spustil provoz Jaderné elektrárny Temelín, která ho stála 4,3 miliardy dolarů, což znamená, že jednu velkou investici už má za sebou. Roku 2003 zakoupil pět českých distribučních společností, čímž zdvojnásobil výnosy na přibližně 4,5 miliardy dolarů a mohl zvýšit marže z 28 na 38 procent. To výrazně převyšuje průměrné marže, které se pohybují kolem třiceti procent, jak tvrdí Tibor Bokor, analytik pražské makléřské firmy Wood & Co. Vzrůstající ceny energií a závislost na dvou jaderných elektrárnách, které energii vyrábějí levněji než elektrárny tepelné, podle Bokora rovněž zvyšují ziskovost firmy.
Analytici vysoce oceňují způsob, jakým ČEZ provedl restrukturalizaci pěti podniků zajišťujících rozvodné sítě. Vytvořil z nich dvě dceřiné společnosti, které se starají o distribuci i prodej. ČEZ uvádí, že snížil náklady až o 90 milionů dolarů především díky tomu, že se zbavil duplicitních nákladů na účtování a informační technologie. Podle Martina Romana se tak ČEZ může rozloučit s „významnou“ částí ze 7500 zaměstnanců, jichž se to týká. Zhruba 500 pracovníků již bylo propuštěno. „Budeme-li chránit existující pracovní místa, ekonomika neporoste. Musíme vytvářet místa nová,“ tvrdí šestatřicetiletý Roman. Investoři jsou ČEZ nakloněni. V březnu sice akcie společnosti poklesly o více než deset procent stejně jako akcie ostatních podniků obchodované na pražské burze, v průběhu loňského roku se však hodnota akcií ČEZ zdvojnásobila až na 16,60 dolaru za kus.

Tvrdá konkurence.

Bez ohledu na rostoucí nadšení nemůže ČEZ ve svém úsilí polevit. Pokud chce udržet růst, musí se vypořádat s většími konkurenty. Německý energetický gigant E.ON si na akvizice ve střední Evropě vyčlenil miliardu dolarů a loni koupil majoritní podíly ve dvou bulharských distribučních společnostech. To představuje čtvrtinu bulharského trhu. Italský Enel v únoru porazil ČEZ v nabídkovém řízení na 66procentní podíl v podniku Slovenské elektrárne, za který zaplatil 1,1 miliardy dolarů. „Cena byla tak vysoká, že jsme akcionářům museli říct: Je nám líto, peníze by se vám nikdy nevrátily,“ vysvětluje Roman. „Zaplatit tak vysokou cenu je spíše nebezpečné. Růst, jehož tyto společnosti dosahují, není nikterak závratný.“ ČEZ má na trhu podle jeho tvrzení lepší pozici než západoevropští rivalové. Česko má zkušenosti bývalého socialistického státu, a to firmu ČEZ zvýhodňuje. „Mentalita je nám blízká,“ dodává Roman.
Martin Roman si je dobře vědom, co vše před ním stojí. V poměrně mladém věku čtyřiadvaceti let dokázal přesvědčit představenstvo Janky Radotín, nepříliš dobře si vedoucího podniku na výrobu větracích zařízení, aby ho jmenovalo generálním ředitelem. Krátce poté, co se ujal funkce, byla aktiva společnosti zmrazena, ale on dokázal věřitele přesvědčit, aby mu dali ještě jednu šanci, a podnik postavil na nohy. Později nasměroval na cestu ziskovosti český průmyslový konglomerát Škoda Holding. ČEZ nyní pod jeho vedením dosahuje takových výkonů, že česká vláda, která měla v plánu jeho prodej, s privatizací přestala spěchat. Opravdu se nedá čekat, že by Martin Roman v nejbližší budoucnosti zasněně hleděl z okna.

Pohled na ČEZ