Mackův návrat

Česká lékařská komora

Česká lékařská komora (ČLK) je mocné profesní sdružení, které se nevěnuje jen odborným a etickým otázkám, ale je silným účastníkem všech jednání o českém zdravotnictví. Do této podoby ji přivedl David Rath a není na tom nic odsouzeníhodného, byť to jeho odpůrci prezentují jako kacířství. Od listopadu 1998, kdy stanul v čele ČLK (okamžitě v této souvislosti rezignoval na předsednictví v Lékařském odborovém klubu), přežil několik pokusů o svržení z funkce. Naposled předminulý víkend, kdy slavně zvítězil nad svými odpůrci, představovanými například viceprezidentkou ČLK Helenou Fouskovou. Historie se vlastně opakuje, protože v listopadu 1996 se David Rath, ještě jako předseda Lékařského odborového klubu, neúspěšně pokusil odvolat z funkce tehdejšího prezidenta ČLK Bohuslava Svobodu.
Ačkoliv to premiér zprvu nepřiznával, poměrně jasný výsledek sjezdového hlasování hrál důležitou úlohu při jeho rozhodování, zda udělá ministrem zdravotnictví Davida Ratha, nebo náměstka Milady Emmerové Jiřího Koskubu. Tím pádem se ale z přednosti stal problém. Nelze předpokládat, že by s tím Jiří Paroubek nepočítal. Určitě o tom s Davidem Rathem předem mluvili. Koneckonců David Rath o tom ještě před premiérovým rozhodnutím hovořil i s týdeníkem EURO a považoval za možné oddálit konečné řešení souběhu funkcí do parlamentních voleb. Argumentoval příkladem Miroslava Čerbáka, o němž pravil, že byl náměstkem ministra zdravotnictví i viceprezidentem ČLK. Tak to ale nebylo. Miroslav Čerbák byl nejdříve viceprezidentem, a až když jím přestal být, stal se náměstkem Jana Stráského.
Ale i kdyby zastával Čerbák současně oba posty, souběh vrcholné pozice v exekutivě, včetně ministerské, a v profesní organizaci není, jak se alespoň vyjádřili dva špičkoví odborníci na ústavní právo, v rozporu s ústavou. Václavu Klausovi by se v tomto případě flagrantní narušení ústavy těžko prokazovalo, stejně jako se mu ztěžka zdůvodňovalo, proč nevyhověl návrhu Jiřího Paroubka na jmenování nového ministra. Jistěže, z hlediska zdravého rozumu je duální postavení Davida Ratha zhruba totéž, jako kdyby prezident Svazu průmyslu a dopravy šéfoval ministerstvu průmyslu a obchodu.
Prezidentovo rozhodnutí nyní vytvořilo situaci hodně podobnou té z dob Jana Stráského, který byl ministrem, ale ministerstvo - a tím pádem i resort zdravotnictví - měl z vůle Václava Klause jako premiéra fakticky řídit Miroslav Macek. Nefungovalo to a tato potupa byla patrně jedním z důvodů, proč Jan Stráský zběhl v době Sarajeva k Unii svobody. Případnému soužití „pouhého“ prvního náměstka Davida Ratha se Zdeňkem Škromachem, potažmo Jiřím Paroubkem podobný konflikt nehrozí. Neohrožuje to ani pravděpodobné využití charismatu Davida Ratha ve službách ČSSD. V očích řady voličů by to mohla být dokonce přednost. Opožděné jmenování by se nemělo ani negativně odrazit na uskutečňování předsevzetí, s nimiž David Rath do nového angažmá vstupuje. Jejich hodnocení bude na místě v době, až budou mít konkrétní dopady v praxi. Je ale překvapivé, jak různými půtkami zocelený David Rath po briskní reakci Václava Klause vypadl z role a ačkoliv údajně čte v prezidentovi republiky jako v knize, nedokázal skrýt buď lítost, nebo podrážděnost, ne-li vztek.
Možná proto, že zdánlivě schůdné elegantní vyřešení konfliktu zájmů – opuštění pozice v čele ČKL – má z jeho osobního hlediska řadu slabin. Podstatných zřejmě není několik desítek tisíc korun, které prezident komory pobírá, ale vliv, který vyplývá z funkce. A především pevné rozhodnutí nepustit do čela komory s ročními příjmy přes padesát milionů korun nikoho z těch, pro které je David Rath ambiciózní zloduch a kteří se netají odhodláním jít mu za všech okolností po krku. Případné pozastavení výkonu funkce prezidenta ČLK je tedy pro Davida Ratha schůdné pouze v případě, že po dobu jeho nepřítomnosti bude komoru kolektivně řídit představenstvo, v němž mají většinu jeho spojenci, a nikoliv viceprezidentka Helena Fousková. To ale nemá oporu ve stanovách ČLK, v nichž výslovně stojí, že pokud prezident komory z vážných důvodů nemůže vykonávat funkci, zastupuje ho v plném rozsahu viceprezident.
Řešením by mohl být mimořádný sjezd ČLK, o čemž se sám David Rath v jednom z rozhovorů zmínil. Za možný termín sjezdu označil únor 2006. Tam by mohl být, vzhledem k výsledkům hlasování z předminulého víkendu, zvolen do čela komory někdo z lidí blízkých současnému prezidentovi. Do té doby by ale byla činnost komory ochromena a David Rath by se patrně neubránil kontroverzním zásahům do její činnosti. Jiří Paroubek musí na svého favorita hodně spoléhat, když je ochoten hájit spolu s ním i tuto těžko udržitelnou pozici.