Vliv radikálních stran, které pojí blízký vztah a vzájemná podpora s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, v Evropě roste. Hlavní hrozbou je ale ruský vliv na mainstreamovou politiku, tvrdí maďarský profesor sociální a politické psychologie Péter Krekó.
Myslím, že největším problémem je pokles důvěry v mainstreamové instituce a tradiční formy politické reprezentace, v západní model demokracie obecně. Jedná se o problém identity a sebevědomí. Je stále těžší definovat, co znamená evropský.
Populisté na východě i západě říkají, že Evropská unie přináší masovou imigraci, deviantní chování, politicky korektní ideologii, kterou vnucuje členským státům. Levicové a pravicové extremistické strany získaly okolo 20 procent poslanců v Evropském parlamentu. A dávají prostor ruskému vlivu. Jsou ochotni podporovat cíle ruské politiky v EU.
Zabýváte se radikálními stranami, jejichž vliv v současné Evropě roste. O jak vážný problém se jedná?
Jak konkrétně?
Lze to vidět v tom, že neodsuzují smrt Borise Němcova, jsou proti finanční podpoře Ukrajiny, proti asociační dohodě se zemí, hlasují proti rezolucím odsuzujícím ruské kroky na Krymu a ve východní Evropě. Obecně se Evropou šíří politika ne: ne politikům, ne Evropské unii a jejím hodnotám. Nebezpečné ale je, že toto ne Evropě se mění v ano Rusku. Rusko přitom působí jako externí síla, která problémy EU přímo sama nevytváří, ale často využívá ty již existující. Zaměřuje se na slabiny.
Proč jsou Evropané čím dál skeptičtější vůči Evropě a tradičním institucím?
Pokles důvěry začal už před ekonomickou krizí, je to otázka posledních dvou desetiletí. Nemůžeme to tedy připsat pouze ekonomické situaci. Krize jen znásobila aspekty, které jsme mohli vidět už před ní.
Myslím, že v lidech se rozrostl pocit, že nemohou aktivně ovlivňovat politická rozhodnutí, že jsou jen pozorovateli ve hře, kterou určuje někdo jiný – vlivné podniky, mocní lidé. Lidé pak ztrácejí důvěru v tradiční formy politické reprezentace. Je to přitom paradox. Politici jsou nejméně oblíbenou součástí společnosti, ale přitom jsou jedinou složkou, kterou si přímo volíme.
Je to paradox. Politici jsou nejméně oblíbenou součástí společnosti, ale přitom jsou jedinou složkou, kterou si přímo volíme.
Proč tomu tedy tak je?
Vidím dva důvody. Zaprvé ve střední a východní Evropě panovaly příliš vysoké naděje, co se týče demokracie, připojení k EU a podobně. A skončily velkou deziluzí. A zadruhé politici nejsou dostatečně aktivní v budování vztahů s voliči. A to neplatí jen pro Brusel, ale i národní parlamenty.
Špatná rozhodnutí v průběhu krize tuto nedůvěru pouze zesílila, podobně může dopadnout nezvládnutí migrační krize. Někdy je na škodu příliš technokratický přístup EU k problémům, které mají více politických dimenzí.
Na scénu pak přichází populisté a extremistické strany s nabídkou jednoduchých řešení. V mnoha případech jsou napojeni právě na Rusko. Jak takový vztah funguje?
Obhájcem politiky Kremlu je krajní pravice i levice. A jde o dvoustranný vztah, ne platonickou lásku k Putinovi a jeho politice tvrdé ruky, ultrakonzervativním pohledům, důrazu na křesťanství a rodinu, které tyto strany také vyzdvihují. Také od Putina něco získávají, například politickou a diplomatickou podporu.
Třeba Marine Le Penová z francouzské krajně pravicové Národní fronty se v Rusku setkává s vysoce postavenými lidmi. Putin pak jednou v rozhovoru pro Ria Novosti prohlásil, že jsou v Evropě na vzestupu nadějní politici. A jmenoval právě Le Penovou a maďarského premiéra Viktora Orbána. Radikální strany tímto přátelstvím vzkazují svým soupeřům: nezahrávejte si se mnou, mám za přítele supervelmoc.
A co tento vztah přináší Rusku?
Pro Rusko to má tři výhody. Zaprvé to je destabilizace Evropy, euroatlantických vztahů a členských států samotných. Zadruhé mu jde o legitimizaci. Zástupci extremistických stran jsou v ruských médiích představováni jako evropští politici, kteří podporují Rusko.
Euroasijská strategie Ruska je sice protizápadní, ale pořád potřebuje legitimizaci Západu. Voleb na východní Ukrajině se tak účastnili politici krajní levice i pravice z celé Evropy a ruská média je prezentovala jako misi OBSE, podle níž volby proběhly v pořádku. A zatřetí jde Rusku o ovlivňování veřejného názoru a získávání informací.
Kam až může vést vliv radikálních stran?
Byl bych opatrný v šíření katastrofických scénářů. V Evropském parlamentu je sice 20 procent poslanců z krajní pravice a levice, kteří otevřeně podporují ruskou politiku, ale osmdesát procent poslanců stále patří k mainstreamovým stranám širokého zaměření. Pravda ale je, že v roce 2009 se do parlamentu dostalo jen zhruba osm procent poslanců z radikálních stran, takže růst je zřetelný.
Největší hrozbu ovšem vidím v ruském vlivu v mainstreamových stranách. V Maďarsku, na Slovensku, v Řecku, na Kypru, v Rakousku, Itálii, ale také u vás v Česku najdete vysoce postavené politiky, kteří jsou otevřeně proruští. Názor přestaňme Rusko vyčleňovat a přistupujme k němu pragmaticky může být prospěšný. Ale ne ve chvíli, kdy se Putin chová tak, že záměrně destabilizuje Evropu a podporuje další hráče, kteří dělají totéž.
Jak může celou situaci ovlivnit ruská intervence v Sýrii?
Nejsem expert na Blízký východ, takže některé aspekty nedokážu posoudit. Vidím ale, že Putin buduje svou domácí popularitu na určité imperialistické představě Ruska. Ta je podobná závislosti na kokainu v tom smyslu, že potřebujete stále větší a větší dávky, abyste dosáhli stejného účinku. Putin nahrazuje ekonomické úspěchy geopolitickými. Vidíme to na Ukrajině, v Evropě i Sýrii. Nevíme, kde leží konec těchto militaristických expanzí.
Popularita Putina u Rusů tím podle průzkumů opravdu stoupá.
Ano, i když je otázkou, jak velkou výpovědní lhůtu průzkumy z autoritativní země mají. Současné události mu ale určitě pomáhají udržovat stav ohrožení. Stále je v pozici zachránce národa. Zapojení v Sýrii zvyšuje možnost teroristického útoku na ruské půdě. Pokud k němu dojde, tak Putin jen utvrdí svou pozici obránce a bude moct ještě více omezit svobody. Velký počet uprchlíků, kteří směřují do EU, také vidí jako možnost, jak Evropu destabilizovat, jak Západ oslabit.
Zmínil jste migrační krizi. Přispívají přicházející uprchlíci k radikalizaci?
Podle názoru mého i expertů z EU prozatím neexistuje přímý důkaz toho, že by samotní uprchlíci zvyšovali riziko terorismu v Evropě. Teroristické organizace, včetně Islámského státu, ale těží z krize ve dvou směrech. Zaprvé někteří jejich odpůrci, kteří by s nimi mohli bojovat, opouštějí zemi.
Zadruhé mohou vydělávat na pašeráckém byznysu. Svou sílu teď ale musí Islámský stát zaměřit hlavně na výhru ve válce o Sýrii a Irák. A vůbec není jasné, že se mu to podaří. Jeho prohlášení o destabilizaci Evropy jsou mnohdy nepravdivá z toho důvodu, že své síly musí koncentrovat na Blízký východ.
A co druhá nebo třetí generace migrantů, která v Evropě žije?
Druhá, třetí generace migrantů, která se cítí ponížena, je největší hrozbou. Většinu teroristických útoků v Evropě spáchali občané EU. Myslím si, že to, jak Evropa bude zacházet s uprchlíky, určí, jak velké hrozbě bude čelit. Pokud se k nim budeme chovat špatně, jak to můžeme vidět ve východní Evropě, tak budou otevřenější radikálům. Ti jim budou našeptávat, že s nimi Evropa špatně zachází a že by měli zpět získat svou důstojnost.
Je podle vás nebezpečná i radikalizace většinové společnosti?
Ano, můžeme ji vidět po celé Evropě. Bizarní je přitom situace ve střední a východní Evropě, kam migranti skoro nepřicházejí, nechtějí tam. Právě tam je ale nejvyšší takzvaná platonická xenofobie. Nejsou tam prakticky žádní migranti, ale protiimigrantský sentiment je mnohem vyšší než v západní Evropě, kde mají s cizinci zkušenost. Nebezpečné je to v tom ohledu, že když roste extremismus na jedné straně, tak se zvyšuje i na druhé.
Zabýváte se i konspirační teoriemi a jejich šířením. Které jsou teď nejpopulárnější?
Z naší analýzy jsme zjistili, že konspirační teorie tvoří významnou část diskuze o uprchlické krizi. Narážíme přitom na dvě hlavní mystifikace. Podle první jsou uprchlíci trojským koněm Islámského státu. A to je celkem významná teorie především v islamofobních hnutích. Druhá viní ještě známějšího nepřítele, a tím jsou Židé. Tvrdí, že za vším je židovská lobby, která chce oslabit Evropu. Je to přitom absurdní. Terčem muslimské radikalizace v Evropě by byli právě Židé.
Konspirační teorie ale nejsou příliš racionální. Uprchlická krize je podle mě testem konspiračních teorií. Každý může vinit toho nepřítele, kterého nesnáší nejvíce – Evropskou unii, USA, Židy, Islámský stát nebo kohokoli jiného. Všechny tyto teorie ale popírají, že uprchlíci opouští svou vlast z vlastního rozhodnutí kvůli tomu, že nelze žít ve válčící zemi, a ne jako loutky v něčím mistrovském plánu. Vždy bychom přitom měli hledat to nejjednodušší vysvětlení jako to nejpravděpodobnější.
Péter Krekó (35) |
---|
Ředitel maďarského nevládního a nestranického think tanku Political Capital Institute. Působí také jako profesor sociální a politické psychologie na Univerzitě v Budapešti. V Radicalisation Awareness Network je zapojen do pracovní skupiny proti radikalizaci. Zabývá se především mapováním ruského vlivu na politiku ve střední a východní Evropě a prevencí radikalizace. Do Prahy přijel na pozvání think tanku Evropské hodnoty. |
Čtěte také:
Chovanec: Evropa musí migrační krizi řešit demokraticky
Sarkozy: Skončeme s izolací Ruska, v syrské krizi je nepostradatelné