Předseda představenstva, Santander Central Hispano
Španělského bankovního patriarchu Emilia Botína neuvidíte, že by se v neděli díval na fotbal. Sedmašedesátiletý ředitel banky Santander Central Hispano (SCH) je známý tím, že se hodí do gala a rychle míří do kanceláře na schůzi s manažery o strategickém vedení banky. Přestože byl pro něj rok 2001 více než úspěšný, tvrdě pracující šéf stále usiluje o to, aby předstihl konkurenci. „Chceme být jednou z nejlépe vedených bank na světě a mezi první desítkou v tržní kapitalizaci,“ říká. Jestli to znamená, že se musí do práce i v neděli, tak se nedá nic dělat.
Santander má z pozice světové devatenáctky s tržní kapitalizací ve výši 43 miliard dolarů stále ještě co dohánět. Avšak Botín, manažer pocházející z rodiny, která banku založila a již po čtyři generace ji vede, se už předvedl jako jeden z nejlepších finančníků v Evropě. Když se v roce 1986 postavil ke kormidlu, zaujímala banka ve Španělsku podle hodnoty svých aktiv šestou příčku. Botín ji dokázal katapultovat na první místo jak v rodné zemi, tak v Latinské Americe. A v Evropě je banka navíc jednou z nejrentabilnějších. V minulém roce SCH zdvihla čisté příjmy o deset procent na 2,3 miliardy dolarů, ačkoliv mnoha evropským konkurentům v té době kvůli padajícím trhům a ekonomikám zisky klesaly. Čisté příjmy se bance zvýšily také v Latinské Americe. Přestože si v Argentině uložila stranou 1,1 miliardy dolarů jako rezervu na krytí rizik ve svém tamním ústavu Banco Rio de la Plata, dosáhla na středoamerickém trhu díky výraznému růstu v Brazílii a Mexiku zvýšení o padesát procent na 1,5 miliardy dolarů.
Po odvážné pětimiliardové akvizici brazilské Banespy umlčel Botín skeptické hlasy tím, že brzy vyplatil dividendy. Když v listopadu roku 2000 získal Santander v bance třicetiprocentní podíl, měli analytici obavy, že Botín zaplatil příliš draze a že banka může mít skryté problémy. Nicméně vloni Banespa vydělala 420 milionů dolarů a je na dobré cestě, aby do příštího roku splnila předpoklad sedmnáctiprocentní návratnosti investic. Přestože ekonomický růst v Latinské Americe od roku 1999 stagnuje na průměrně 1,2 procenta ročně, Botín za stejné období zisky více než zdvojnásobil. Podařilo se mu to přísnou kontrolou nákladů a díky opatřením, kterými zajistil, aby výnosy z retailového obchodování, řízení aktiv a kapitálového trhu rostly rychleji než náklady. „Brazílie pro nás byla ohromně důležitá,“ podotýká Botín.
Vloni dosáhl šéf Santanderu další výhry, tentokrát v mocenském boji s nejvyšším vedením z bývalé banky Banco Central Hispano. Fúzí těchto dvou velkých bankovních ústavů za 9,6 miliardy v roce 1999 se v čele kolosu vytvořil triumvirát o dvou spolupředsedech a jednom generálním řediteli. Trojice se však neustálým vnitřním soupeřením vyčerpávala a zároveň s tím ochaboval tržní podíl. Botínovi, jehož rodina v bance vlastní 2,9 procenta akcií, se nakonec podařilo spolupředsedu Jose Mariu Amusateguiho a generálního ředitele Angela Corcosteguiho vystrnadit. Poté přivedl zpátky svou dceru Anu Patriciu, jež je považována za velmi schopnou bankéřku, a dosadil ji na místo generální ředitelky velké španělské retailové banky Banesto, v níž je Santander výhradním vlastníkem.
Emilio Botín se už jako jediný šéf SCH snaží, aby banka znovu nabrala ztracené síly. Jak tím, že se zbaví zbytečných nákladů, tak tím, že ji dá před další velkou akvizicí do pucu. „Všechno musíme vylepšit. Máme dobré nápady a odhodlané vedení,“ tvrdí Botín. Španělský bankéř věří, že s pomocí partnerské Royal Bank of Scotland Group může být mezinárodní převzetí slabší evropské banky atraktivní. Mimo jiné pokukuje po Spojených státech, kde má SCH v současné době pobočky pro investiční, korporátní a privátní bankovnictví.
Manažer ze španělské Kantábrie je známý svou posedlostí růstem a výkonností. Pravidelně navštěvuje pobočky a zajímá se o veškeré firemní dění, ať už jde o jednání o úvěrových rizicích pro středně velké klienty nebo o náklady na golfové míčky rozdávané coby reklamní předměty. „Botín má podnikavého ducha, který není v bankovnictví běžný,“ říká ředitel Alfredo Saenz, který s Botínem deset let úzce spolupracoval.
V práci má stále dvanáctihodinové šichty, a přesto se dovede stejně poctivě postavit i k odpočinku. Často vstává ještě před úsvitem a jde si zahrát golf, zaplavat nebo zajezdit na kole. A teď si dává do těla v novém rozsáhlém areálu SCH za branami Madridu, který se pyšní mnoha sportovními vymoženostmi. Utužuje se, aby porazil konkurenci. To je totiž pro neúnavného bankéře to nejdůležitější.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc
Překlad: Michaela Šimková