Díky zdejší bohaté historii – fungovalo tady několik velkých průmyslových pivovarů – tu dodnes žije mnoho „pivovarských“, což se nemůže projevit jinak než poměrně velkou hustotou minipivovarů. Třeba v pětitisícovém Oseku fungují rovnou dva. Zatímco v klášteře je to Ossegg, o něco výš ve městě leží Orlovský pivovar tvořící součást restaurace Černý orel.
Sládek Petr Hájek, který v minulosti prošel například výrobou ve Velkém Březně, tady vaří hned od října 2015, kdy se minipivovar rozjel. „Řekl jsem si, že tady zůstanu,“ vzpomíná na chvíle, kdy sem nejdřív dodával technologii, aby se pak s majiteli Černého orla domluvil, že u nich zakotví. Jeho práci může sledovat kdokoliv – vypulírovaná měděná varna stojí v místnosti oddělené od restaurace jen velkou prosklenou stěnou. „Náš národ jsou konzervy, ale posledních pět let se to mění,“ vysvětluje Hájek uvnitř pivovaru a naráží tím na fakt, že i on v Oseku cítí zvyšující se zájem pijáků o svrchně kvašená piva a speciály.
A že přímo ve městě fungují dva pivovary? Žádný problém. „Našli jsme si naši cestu, oni taky,“ pokyvuje hlavou směrem, kterým stojí osecký klášter.
Jako všude jinde jsme i v Oseku um Petra Hájka otestovali na dvou jeho pivech. Tím prvním je svrchně kvašená žitná jedenáctka Orlovský Ale se 4,8 procenta alkoholu. Ejl se vaří ze tří druhů sladů, mírně voní po citrusech, v ústech působí velmi lehce a svěže, hořkost i kyselost vyznívají minimálně. Tohle všechno jsou důvody vynikající pitelnosti světlé jedenáctky, kde vypít jednu sklenici zdaleka nestačí.
Naší pozornosti neunikl ani tahoun zdejšího výstavu – světlý ležák Dvanda s 5,1 procenta alkoholu. Dvanáctku korunuje silný sladový odér s jemným karamelovým nádechem, hořkost v chuti je poměrně výrazná, ovšem sílí až postupně.
Orlovský pivovar
Vilová 18, Osek Sládek: Petr Hájek
