Malé podnikání s velkou značkou

Podnikání ve franšíze, zaměřené především na malé podnikatele, není v České republice novinkou. Existuje celá řada českých projektů, které jsou franšízami, nebo nesou její prvky. V současnosti existuje přibližně 90 konceptů, které v Česku fungují. Zhruba třetina z nich se sdružuje v České asociaci franšízingu.

Za české životaschopné a úspěšné systémy považuje poradce ve franšízingu Jiří Krajča například Švejkovy restaurace, Panerii, Ambiente nebo servisy Barum Continental. V posledně jmenovaném konceptu je sice zahraniční vlastník, ale myšlenka je podle Krajči ryze česká. Ze zahraničních sítí pak k neúspěšnějším na tuzemském trhu patří třeba McDonalds, provozovatel prodejních automatů Alois Dallmayr nebo Novák - maso-uzeniny. Posledně jmenovaný koncept pochází z Německa a vyznačuje se tím, že do názvu firmy dává vždy na daném trhu nejfrekventovanější příjmení.

První systémy tohoto druhu přišly do tuzemska v roce 1991. Vedle rychlého občerstvení McDonalds to byly prodejny s francouzskou přírodní kosmetikou Yves Rocher a prodejny nejen pro kutily OBI.

Systém, kdy si podnikatel koupí licenci na osvědčený způsob podnikáni, se v tuzemsku nerozšiřoval nijak rychle. Chyběly potřebné informace o tom, jak vlastně franšíza funguje a z toho pramenila také určitá nedůvěra podnikatelů.

Rychlejšímu rozšiřování bránily také problémy financování, málo vyvinutá podnikatelská kultura na českém trhu. Své potom dodala i nedokonalá legislativa a kvalita managementu. V posledních letech se však franšízing stále více prosazuje i na tuzemském trhu. Zvýšený zájem hlavně zahraničních poskytovatelů o vstup na český trh podporuje relativně příznivý hospodářskopolitický vývoj v České republice a zejména náš vstup do Evropské unie.

Česká asociace franšízingu zaznamenává zvýšený zájem o tuto formu podnikání od počátku nového století. Projevil se mimo jiné i v rostoucím množství franšízových systémů, vyšším počtu příjemců a provozoven. Nejrozšířenější je tento způsob podnikání v maloobchodě. Působí tam asi dvě třetiny franšízových sítí. Třetina připadá na služby, kde má největší zastoupení gastronomie.

Tuzemský trh prochází stejným vývojem, který prodělaly trhy vyspělých západoevropských zemí. Výkonná ředitelka Francouzské franšízové federace Chantal Zimmerová uvádí, že tento způsob podnikání ve Francii zaznamenal velký rozvoj především v reakci na rostoucí konkurenci na tamním trhu. Od šedesátých let začaly malým obchodníkům šlapat na paty hypermarkety a zákazníci začali být stále náročnější a informovanější. „Zákazník nezůstává věrný. Jde tam, kde je podle něho nejlepší poměr kvality a ceny. Obchodník tedy musí být vyškolený a znát spoustu věcí,“ uvedla. Se stejnými problémy se od devadesátých let potýkají drobní obchodníci na českém trhu.

KDE NA TO VZÍT Jednou z brzd rozvoje franšízingu v tuzemsku byly problémy s financováním. Většina poskytovatelů licence přitom vyžaduje, aby její příjemce uhradil nejméně polovinu vstupní investice z vlastních zdrojů. Na zbytek pak může mít třeba bankovní úvěr. Důvod je velmi racionální -pokud podnikatel dá do svého podniku vlastní peníze, je dostatečně zainteresován na tom, aby firma fungovala. Pokud má podnikatel dostatek vlastních peněz, může vše zafinancovat sám. Nebo získá k účasti investory a vytvoří s nimi obchodní společnost. Další cestou je spojení s poskytovatelem franšízy a využití jeho finančních služeb. Pro snížení a časové rozložení vstupní investice je možné využít i finanční leasing. Čtvrtou možností jak získat peníze je obrátit se na banku. Banky však projevují vůči malým podnikatelům určitou ostražitost, a pokud jde o živnostníka „bez historie“, je získání úvěru velmi problematické. Požadavek předložit dvě daňová přiznání prostě nemůže splnit člověk, který s firmou teprve začíná. I tady se však blýská na lepší časy. Jako první se k financování franšízingu odhodlala Komerční banka. Její majoritní vlastník - francouzská banka Societe Generale - má s financováním těchto sítí zkušenosti. Podle nich je úvěr pro osvědčený podnikatelský záměr přibližně o osmdesát procent méně rizikový než půjčka začátečníkovi na jeho vlastní projekt. Úvěr šitý pro franšízanty tedy už existuje a podle informací z České asociace franšízingu o něj mají zájem i další banky. FRANŠÍZING V BRNĚ V rámci mezinárodních veletrhů informačních a komunikačních technologií Invex a Digitex se na brněnském výstavišti ve dnech 24. až 27. října koná přehlídka franšízových příležitostí v tuzemsku Franchize Meeting Point. Akce je určena především pro návštěvníky a všechny zájemce o franšízové podnikání hlavně z řad malých a středních podnikatelů. Setká se tu nabídka a poptávka nejen po franšízovém podnikání, ale také po službách a zboží pro tyto sítě. Zúčastní se jí nejvýznamnější franšízové řetězce působící v tuzemsku. Pro laické publikum jsou připraveny prezentace s cílem objasnit základní principy tohoto podnikání. Pro odborné publikum pak odborné přednášky, workshopy a diskuzní fóra. Česká asociace franšízingu pořádá 25. října již čtvrtý ročník mezinárodní konference Franšízing Forum 2005. CO JE FRANŠÍZING

Jde o marketingový systém distribuce zboží, služeb nebo technologie založený na těsné a nepřetržité spolupráci mezi právně a finančně samostatnými a nezávislými stranami. Jde o franšízora (poskytovatele) a jednotlivé příjemce.

Franšízor zaručuje příjemcům licence právo a zároveň jim ukládá povinnost provozovat činnost v souladu s jeho koncepcí. Franšízanti využívají obchodní jméno poskytovatele nebo jeho ochrannou známku či značku služeb, know-how, obchodní a technické metody, postupy a další práva z průmyslového a duševního vlastnictví. To vše doplněné o neustálé poskytování prodejní a technické pomoci po dobu trvání smlouvy. Příjemce za poskytnutí obchodního jména platí.

RIZIKA

Franšíza má nejen výhody, ale patří k ní i určitá rizika. Poskytovatel licence musí nejdříve vybudovat opravdu funkční a úspěšný systém, ověřit své know-how v praxi. To stojí nejen energii, ale také čas a peníze. Potom si sežene příjemce, kteří po čase mohou získat dojem, že už ho vlastně ani nepotřebují. Mohou mít tendenci stát se místo spolupracujících subjektů jeho konkurenty. Franšízor také musí pečovat o značku, kterou pronajímá. To znamená další náklady. Dále musí kontrolovat, jak jednotliví příjemci licence dodržují standardy kvality.

I jeden neposlušný licencovaný partner může ohrozit pověst celé sítě.

Příjemce licence se vzdává části své samostatnosti. Koncept je hotový a místa pro vlastní invenci poskytuje jen velmi málo, pokud vůbec. Vlastník licence totiž příjemce neustále kontroluje a má přístup k důležitým datům jeho firmy. Franšízant se zavazuje k tomu, že bude odebírat výrobky, služby nebo technologie pouze od svého partnera. Hrozí i nebezpečí, že se franšízant stane podřízeným franšízora a jejich vztah přestane být partnerským.

PŘÍKLADY ÚSPĚŠNÝCH FRANŠÍZOVÝCH ŘETĚZCŮ 

Poznámka: PP - jde o samoobslužné automaty. Pramen: ČAF