Pivovar i celá malešovská tvrz procházejí citlivou rekonstrukcí, kombinace dřeva, šedého pohledového betonu a stěrek tady funguje. Atmosféře pomáhá i varna a světlý ležácký sklep ozářený nerezovými tanky, kde každý má své jméno – Adéla, Vojtěch či Jáchym. „To jsou jména našich dětí,“ vysvětluje Pavel Franěk, zatímco připravuje horkou vodu pro vaření. Je jedním ze čtyř kamarádů, kteří stojí za značkou Přátelský pivovar Malešov a sám o sobě nechce mluvit jako o sládkovi. „Jsem vařič,“ říká s tím, že hlavním sládkem je tu Marcel Hofman. „Vařičů je nás tu ale víc. Sládkové dělají z výroby piva strašnou vědu, ale zase taková věda to není,“ směje se Franěk.
I když přímo v Malešově chtěli pivo dělat delší dobu, a obnovit tak tradici zaniklou v roce 1946, začínali jinde. Před šesti lety v pražském Břevnově. Později využívali minipivovarskou technologii v Letech u Prahy a lounském podniku ZLoun. V Malešově rozjeli výrobu až předloni v lednu.
K pivovaru patří i Pivní klub, kde se vypije desetina veškeré produkce, zbytek se vyváží. „Naším základem je ležák,“ popisuje Franěk, zatímco otevírá dveře vedoucí ze sklepa. Za nimi se ukrývají zbytky zaklenutého příkopu, který chránil zdejší tvrz před dobyvateli – v roce 1421 ji například obléhali husité.
Vyzkoušeli jsme Malešovskou 10°, pivo se 4,5 procenta alkoholu voní po sladu, chmelová chuť dobře ilustruje, že s Žateckým poloraným červeňákem se nešetřilo. I když desítku zdobí víc alkoholu, než výčepní piva obvykle mívají, nese si s sebou všechny jejich přednosti – lehkost, probublávající hořkost a příjemný říz. Kořeny spodně kvašeného ležáku Märzen 13° míří do Bavorska.
Pivo má silnou sladovou vůni, v chuti se pak mísí rovněž sladová ostrost s citelným řízem.
Přátelský pivovar Malešov Malešov 56 Sládci: Marcel Hofman, Pavel Franěk
