Průměrný Čech spořádá ročně více než 42 kilogramů vepřového. Podle vědců sdružených do platformy EAT-Lancet musí do třiceti let srazit konzumaci na 5,1 kilogramu. To je 14 gramů denně, tedy zhruba jedno kolečko klobásy.
Více než třem desítkám akademiků přitom nejde o životosprávu, pověstná česká nadváha jim je celkem buřt. Stanovili si mnohem vyšší cíl – záchranu samotného lidstva. Vědecká komise sestavila ideální jídelníček budoucnosti s ohledem na klimatické změny, nedostatek vody, rostoucí populaci a znečištění ovzduší. Šlo jim zkrátka o to, abychom se při snaze zaplnit žaludek sami nezahubili.
Byli byste ochotni vzdát se masa kvůli ochraně klimatu?
Hlavní závěr přitom zní, že maso z velkých zvířat musí částečně nahradit drůbež, především však nemasné zdroje živin, jako jsou ořechy a luštěniny. Produkce masa, především pak hovězího, představuje totiž mimořádně neefektivní a neekologickou výrobu potravin. To se týká spotřeby vody, plochy potřebné pro ustájení, pastvy i pěstování krmných plodin i emisí, které takto vzniknou.
Poslední verze pravidelné publikace Fleischatlas vydávané nadací Heinricha Bölla, která má blízko k německým Zeleným, proto srovnává skot s hmyzem jakožto udržitelnější alternativou. Podle Atlasu masa tak hmyzu stačí na vyprodukování stejného množství proteinů čtvrtina krmiva, méně než dvanáctina prostoru a vytvoří přitom jen asi setinu emisí. Nejlépe však vychází při nárocích na vodu. Poměr 1 : 15 500 mluví jasně ve prospěch insektu. (Chuť nikdo neřeší.) To při stále častějších suchých letech může být v budoucnu významný faktor. Hmyz už zařadilo do novely zákona o potravinách i české ministerstvo zemědělství. Zda jej do svého jídelníčku hromadně zařadí i čeští strávníci, je nezodpovězená otázka.
Málo vody i krmiv
Faktem však je, že nedostatek vody pociťují čeští chovatelé už dnes. „Loni, když bylo velké sucho, se už v některých oblastech nedostávala voda pro zvířata,“ popisuje šéf Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek. Podle něj se to týká hlavně velkochovů, které se často budovaly bez ohledu na dostupnost podzemní vody v lokalitě. Dnes mohou způsobovat její nedostatek pro okolní spotřebitele. Boje o míru odběrů z toků mezi průmyslem, vodáky, ekology a zemědělci jsou realitou.
Nejde však jen o vodu, ale i o to, čím dobytek nakrmit. Nedostatek píce následkem špatné úrody se může stát zásadní komplikací. „Sice se prodlouží vegetační období, ale protože velká část porostů má vrchol produkce mezi první a druhou sečí, tedy v květnu a červnu a na počátku léta, kdy pozorujeme výrazný propad zásoby vody v půdě, tak tyto plodiny budou trpět suchem. A to je zásadní problém, protože představují krmivovou základnu pro farmy s živočišnou výrobou,“ vysvětluje Miroslav Trnka z brněnské Mendelovy univerzity, který se adaptací tuzemského zemědělství na klimatickou změnu intenzivně zabývá.
Uschlý ráj to na pohled. Česká krajina se začne proměňovat
Pícniny přitom nejsou komoditou, se kterou by se běžně obchodovalo, a ani se je nevyplatí transportovat na větší vzdálenosti. Importy ze zahraničí domácí nedostatek nevyřeší, a podle Trnky tak stále častější nedostatek vláhy může mít skrze chybějící krmiva mnohem razantnější dopady na živočišnou výrobu než na výrobu rostlinnou. Dva tři roky s nízkou úrodou píce mohou pro řadu chovatelů představovat existenciální ohrožení.
Živočišná výroba přitom už delší dobu v Česku upadá i bez klimatických změn, výjimkou posledních let byl právě chov masného skotu. Na druhé straně díky tomu Česko na rozdíl třeba od Německa netrápí v takové míře znečištění podzemních vod nitráty, jejichž příčinou je právě vysoká koncentrace velkochovů. To je vážný problém, který postižené země budou muset naléhavě řešit a který také mluví v neprospěch masného stravování v dnešním měřítku.
Přijde žitovec nebo čirok?
Rostoucí teploty ovlivňují i to, co se v Česku pěstuje, byť to pro laiky na první pohled nemusí být úplně patrné. Skladba rostlinné výroby založená na pšenici, kukuřici a řepce se aspoň v nejbližších letech příliš nezmění. Podle Pavla Horčičky, ředitele šlechtění šlechtitelské společnosti Selgen, se na polích postupně objevují nové odrůdy tradičních plodin, které se se suchem dovedou lépe vypořádat.
„Šlechtění probíhá kontinuálně a přicházejí odrůdy, které jsou adaptované na současné podmínky. Nepředpokládám, že by se následujících deset let lišilo od předchozích deseti let, ten posun není zase tak dramatický,“ míní Horčička. Upozorňuje však, že změna klimatu není přímočarou záležitostí. Suchá léta mohou občas střídat roky mimořádně deštivé, se kterými se suchovzdorné odrůdy naopak budou vypořádávat mnohem hůř.
Pšenici z českých polí vytlačí výnosnější plodiny, říká expert na klimatické změny
Také podle Trnky úplný konec pšenice či kukuřice v Česku nehrozí. Zemědělci se však budou muset připravit na mnohem nižší výnosy, a tedy i ziskovost polí. Pokud ceny potravinářských komodit ve světě zásadně nevzrostou, přestanou být dnes obvyklé plodiny rentabilní. „Ekonomika prostě přestane vycházet. Řada ekonomických studií ukazuje, že ceny potravin by mohly zůstat na stejné úrovni jako dneska, pokud se oteplení udrží do dvou stupňů Celsia. Můžeme mít rentabilní výrobu, ale musí se přizpůsobit ceny, jinak hrozí spirála intervenčních zásahů,“ varuje proto Trnka.
I tuzemští zemědělci proto experimentují s možnými alternativami, byť to zatím neprobíhá v masovém měřítku. Objevuje se třeba čirok, tritikále neboli žitovec. To je kříženec pšenice, který se zatím využívá jako krmivo, může však sloužit i k lidské výživě. Velký potenciál podle Trnky mají také luštěniny nebo žito. To bylo ještě počátkem padesátých let nejčastější obilninou a chléb z něj nejrozšířenějším pečivem Čechů. Pak žito díky pokroku v zemědělství téměř vystrnadila pšenice. Nyní je možné, že se žitný chléb na české stoly vrátí.
Středomoří v Česku nebude
Více než v minulosti se naopak začíná v Česku dařit vinné révě, vinice se objevují v oblastech, kde to bylo kvůli podnebí ještě nedávno těžko představitelné. Roste i kvalita českých a moravských vín. Milovníky středomořského klimatu to vede k mylné domněnce, že klimatická změna není zase tak špatná a že se Česko stane zemí sladkých pomerančovníků.
„Nestane,“ odmítá rázně podobné představy předseda Ovocnářské unie Martin Ludvík. „Je zcela běžné, že tady v půlce května přichází mráz, a na tom se nic nemění. Teoreticky bychom tady mohli pěstovat exotické druhy, ale ony by nám zmrzly. Můžeme to vidět i na tradičním ovoci. Když se otepluje, stromy dříve raší, a tím se zvyšuje riziko poškození mrazem,“ vysvětluje Ludvík. Paradoxně tedy dřívější příchod tepla následovaný květnovými mrazíky nejen znemožňuje pěstování exotičtějších plodin, ale ohrožuje i tradiční domácí ovoce.
Milovníci masa se tedy zatím nemusejí obávat, že by už zítra byli nuceni své stravovací návyky přenastavit podle v úvodu zmíněné studie. Je však možné, že postupnými kroky se k podobnému stavu za desítky let opravdu vynuceně dopracujeme. Nejednalo by se o nic zase tak výjimečného. Ještě po druhé světové válce byl jídelníček Čechů radikálně odlišný od toho, co jíme dnes. A příliš se nelišil od budoucích vizí.
Čtěte také:
Vysušená Amerika. Ve třicátých letech uvedl Dust Bowl do pohybu statisíce zbídačených lidí
Hosté a vetřelci, co táhnou na sever. Klimatická změna způsobí i stěhování zvířat
Což takhle dát si cvrčka? Český startup rozjíždí revoluci ve výživě
Sucho v Česku: třetina území je na nejhorších stupních, tropické teploty situaci ještě ztíží
Výlet do Slunečního města. Nové domy budou zelené a naučí se chytat vodu
Žádný scénář není dost černý: civilizace do roku 2050 zkolabuje, tvrdí think tank