Na cenové vydírání si opakovaně stěžují malí dodavatelé. Na první pohled to vypadá, že hypermarkety a potažmo všechna mamutí obchodní střediska u nás moc oblíbena nejsou. Už přes rok se v médiích přetřásá prodej zkažených potravin, konkrétně masa v některých z nich.
Na první pohled to vypadá, že hypermarkety a potažmo všechna mamutí obchodní střediska u nás moc oblíbena nejsou. Už přes rok se v médiích přetřásá prodej zkažených potravin, konkrétně masa v některých z nich. Stejnou pozornost vzbudil nápad některých jejich „managerů“, ale spíše lidí stižených naprostou sociální idiocií, aby pokladní nosili pleny (návštěva WC představuje nevítané přerušení provozu pokladny) a menstruující ženy červené čelenky (aby zákaznictvo pochopilo jejich případnou nervozitu). Toto jsou ovšem spíše excesy.
Podstatnější je, že si na cenové vydírání ze strany všemocných obchodních řetězců opakovaně stěžují malí dodavatelé. A navrch - jako třešnička na dortu - často slýcháme hlasy o ohavných „chrámech konzumu“.
Ale nic platno - lidé mají velkoplošné samoobslužné prodejny a ještě více jejich „shloučení“ do gigantických obchodních center rádi. Důvody jsou nasnadě. Nízké ceny, dlouhé otevírací doby, možnost nakoupit vše na jednom místě. A stále více čeští zákazníci oceňují i zábavní provozy, kde si mezi nákupy mohou oddechnout. A tak se domácí maloobchod začíná odehrávat především v hypermarketech. Jejich majitelé, respektive nájemci, se z toho jistě radují, ale nutno konstatovat, že jejich podnikatelský život není jenom neutuchající veselí. Jako jinde i oni musí zápasit s konkurencí a to stále silnější -obchodních komplexů stále přibývá. To souvisí s jinou věcí. Standardně se takový hypermarket rodí následovně: developer nejprve zváží investiční poptávku. Pokud se mu zdá být silná, vyhledá vhodnou a hlavně volnou lokalitu a hypermarket postaví. Pak ho zaplní nájemci a prodá investorovi. A tady je tak trochu kámen úrazu. „Pro domácí trh komerčních realit je dnes hlavním rysem naprostý přetlak investičního kapitálu,“ tvrdí realitní odborníci. A z toho plyne, že investoři jsou ochotni kupovat takřka vše. A nabídka je slabá. Stává se, že developer vnímá spíše budoucí výnosy z prodeje než vhodnost lokality a otázku zájmu zákazníků. Nájemce pak naláká na nevymahatelné sliby, pak rychle prodá a Černého Petra zanechá jiným. Investorovi, a hlavně obchodníkům, kteří marně čekají na kupující. Je vlastně s podivem, že takových případů zatím není mnoho. Ale budou přibývat.
Obranu mají obchodníci jedinou: nespoléhat se tolik na sliby pronajímatelů a zvážit budoucnost a perspektivy konkrétního maloobchodního střediska sami. Pravdou je, že takovými „úvahami“ se dobře živí marketingové společnosti, které mají potřebné know-how, ale na leccos stačí i zkušený podnikatel. A pokud si v tomto ohledu vůbec nevěří, má ještě možnost řídit se příkladem. Stačí oslovit několik pronajímatelů, respektive středisek. Kde je volno, tam může být problém. Tam, kde ho s omluvou jenom zapíšou do čekací listiny, bude mít své jisté.
