Michel Piccoli (27. prosince 1925 až 12. května 2020) byl hvězdou filmového plátna s charakterem a vysokým čelem. Vzpomíná se na něj jako na herce slavných evropských režisérů druhé poloviny dvacátého století - Luise Buňuela, Jeana-Luca Godarda nebo Marca Ferreriho. Byl ale také hercem režiséra Jiřího Weisse, který hned v roce 1990 po návratu do Československa natočil částečně autobiografický film Marta a já. Michela Piccoliho obsadil do hlavní role lékaře židovského původu Arnošta Fuchse vedle rozložité a rázovité Němky Marianne Sägebrechtové v titulní roli Marty. Spolu s nimi si ve filmu zahrál i Jiří Menzel, Ondřej Vetchý nebo Michael Kocáb.
Jakkoli ho význam jeho jména předurčoval k malým rolím, hrál většinou ty velké. Ale ani v dobách své největší slávy nepohrdal epizodními rolemi a štěky, líbil-li se mu scénář nebo měl-li dobrý vztah s režisérem. Francouz po matce a Ital po otci velkou trémou netrpěl. Jako obdivovatel Buňuela mu napsal, jestli by se na něj nepřišel podívat na divadelní scénu. Přišel. A z Piccoliho života už neodešel. Společně natočili šest filmů a stali se doživotními přáteli. Pojítkem těchto filmů byla kritika společnosti a měšťáctví na pozadí historickém i aktuálním. Ať už v nich hrál Piccoli charakterní postavu, nebo častěji někoho, o jehož morálce a zásadách se dalo s úspěchem pochybovat, jeho role zůstávají v paměti diváků.
V ještě černobílém dramatu Deník komorné z roku 1964 se Piccoli objevuje spolu s Jeanne Moreauové, představující krásnou komornou Celestine, která je tvrdě konfrontována s realitou života šlechtického sídla na francouzském venkově. Typické pro tento film jsou dlouhé záběry na nohy hlavní hrdinky, které prý byly základním předpokladem pro její obsazení. Dodnes populární je poněkud pikantní Kráska dne oceněná Zlatým lvem na benátském filmovém festivalu v roce 1967, ve které si Catherine Deneuveová zahrála dámu z lepší společnosti a luxusní prostitutku v jednom.
Její povolání jí bylo doslova koníčkem.
Vykonávala ho ve všední dny vždy od dvou do pěti. Ten, kdo ji nakonec před manželem zradil, byl právě Michel Piccoli v roli Henriho Hussona, který ji původně přivedl na místo zábavy i přivýdělku.
Na plátně se objevil po boku všech slavných hereckých krásek své doby. Hrál s Brigitte Bardotovou, Anouk Aiméeovou i Romy Schneiderovou. Ani na vrcholu popularity se nevzdal francouzských divadelních prken. Díky svým italským kořenům se objevil v řadě filmů italské produkce a zahrál si i v anglicky mluvených filmech, třeba pod režisérským vedením Alfreda Hitchcocka.
Nezapomenutelný byl také v roli jednoho ze čtyř hrdinů tak trochu nechutného filmu Marka Ferreriho Velká žranice. Ve filmu si zahrál po boku Marcella Mastroianiho, Uga Tognazziho a Philippa Noiretta.
Hrdinové ve snímku pojmenovaní křestními jmény svých představitelů se rozhodnou během prodlouženého víkendu v domě na okraji Paříže ujíst a upít k smrti. I tímto snímkem Piccoli spolu s režisérem a slavnými hereckými kolegy nastavovali pověstné zrcadlo konzumní společnosti. A co teprve, kdyby ten film měli točit dnes!
Role ve zmiňovaném filmu Jiřího Weisse nebyla jediná hercova spojnice s Československem. Společnost nekritizoval jen na filmovém plátně. V roce 1977 přečetl spolu s Michaelem Lonsdalem na prknech Národního divadla v Chaillot Havlovu Audienci, a to v rámci večera za propuštění tehdy vězněného Václava Havla.
Příčinou jeho úmrtí ve věku 94 let nebyl covid-19, ale mrtvice. •
O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU