Freelander druhé generace patří mezi nejlepší sportovně-užitková vozidla na trhu. Jakkoli je nejmenší z rodiny a současně nejlevnější, jeho jízdní výkony, komfort a pohodlí včetně prostupnosti terénem hledají konkurenci jen těžko. Freelander oproti první generaci pěkně povyrostl. Skoro by od prodejců bylo fér, aby potenciální zákazníky poslali nejprve přeměřit místo pro parkování. Do klasické garáže se Freelander bohužel nevejde. Svými vnějšími rozměry téměř dohání i skutečného obra, jakým je range rover. Od něj také přebírá i řadu designových prvků, především hranaté tvary. Tím se auto liší od dnešních kulatých a za každou cenu alespoň trochu aerodynamických pokusů o co největší snížení spotřeby. Freelander jde svou cestou, je konzervativní a současně vyčnívá nad konkurencí. Velikostí i designem se auto posunulo o třídu výše na společenském žebříčku.
Vnější rozměry se samozřejmě projevují na prostoru uvnitř vozu. Interiér sice nevyvolává dojem, že při komunikaci se spolujezdcem uslyšíte ozvěnu, jako v případě range roveru, nicméně prostoru je všude kolem více než dost. Sedadla jsou optimálně vysoká, řidič nemá pocit, jako by seděl na bidle, a přesto mu do zorného pole nelezou žádné displeje ani kontrolky, pouze „kaplička“ se základními budíky. To je příjemné, neboť člověk tím získá skvělý přehled o dění kolem vozu. Vzadu je možné po sklopení sedadel vytvořit prakticky rovnou ložnou plochu, pod níž se navíc skrývá dnes už prakticky vyhynulé plnohodnotné rezervní kolo.
Testovaný freelander byl poháněn řadovým čtyřválcem s objemem 2,2 litru o maximálním výkonu 160 koní. Síla pohonné jednotky se na všechna čtyři kola přenášela pomocí automatické šestistupňové převodovky CommandShift a spojky Haldex. Tato motorizace je pro dvoutunový freelander dobrým základem. Auto sice nemá rychlostní parametry hladového geparda a převodovka řadí s námořnickou rozvahou, to vše ale přispívá ke komfortu při cestování jak městem, tak po dálnici. Fakt, že objem a výkon motoru jsou spíše na spodní hraně optima, potvrzuje spotřeba. Deklarovaným 7,5 litru se přiblížit prakticky nedá. Spíše jde o deset litrů nafty na sto kilometrů, přitom však téměř nehraje roli, zda jede řidič sám, nebo převáží malotřídku i s vybavením na školu v přírodě.
Pokud už se dostane freelander do terénu, je k dispozici klasický model pohonu 4×4 v podobě kruhového voliče se čtyřmi režimy – automobilka jej nazývá Terrain Response. Ten „umí“ kromě základního silničního nastavení ještě režimy pro trávu, štěrk a sníh, bláto a vyjeté koleje a pro písek. Systém ovládá řízení motoru, řazení, reakci spojky a funkci systémů stability, trakci a Hill Descent Control – asistenta pro sjíždění prudkých svahů. V praxi vše funguje bez větších nároků na řidiče. Prostupnost terénem podporuje i světlá výška vozu 210 mm. Pohon 4×4 si poradil s klasickou testovací trasou, přičemž problémy byly pouze na blátivém kopci, kde si na dno sáhly především letní pneumatiky. Auto zvládlo bez potíží i půlmetrový brod, nečekaně vložený do akce právě probíhajícími povodněmi na Moravě. Freelander obutý do vhodných pneumatik s patřičným vzorkem projede prakticky kdekoliv, navíc s patřičným komfortem.
klady
Kultivovaný chod motoru a převodovky
Odhlučnění
Kvalita zpracování
Komfort
Schopnosti v terénu
zápory
Tvrdé plasty
Vyšší spotřeba
Tabulka:
Land Rover Freelander 2
motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec
obsah: 2179 ccm
výkon: 160 koní
převodovka: šestistupňová automatická
rychlost: 181 km/h
zrychlení z 0–10 km/h: 11,7 s
spotřeba: 10,5 l/100 km (kombinovaná)
cena: 29 900 eur (základní)
