ZBYNĚK MERUNKA: Léta moderoval hlavní zpravodajskou relaci televize Nova. Dnes Zbyněk Merunka uvádí Autosalon na Primě a provozuje dvě Meruňky, cukrárny v Mníšku pod Brdy a v Berouně. Má televize čarovnou moc, která zajistí podnikatelský úspěch?
ZBYNĚK MERUNKA: Léta moderoval hlavní zpravodajskou relaci televize Nova. Dnes Zbyněk Merunka uvádí Autosalon na Primě a provozuje dvě Meruňky, cukrárny v Mníšku pod Brdy a v Berouně. Má televize čarovnou moc, která zajistí podnikatelský úspěch?
Merunka začal podnikat díky Janu Rosákovi. Ten se před pěti lety rozhodl, že v Mníšku pod Brdy zrekonstruuje zchátralý historický objekt Pivovárky. Stavení však přesahovalo Rosákovu představu o malém divadle a restauraci, a tak nabídl jeho část svému sousedu Zbyňku Merunkovi. Zbyněk a jeho žena Alexandra se po krátkých úvahách rozhodli nabízené prostory využít a otevřeli cukrárnu s výrobnou.
„Moje babička měla před válkou v Lysé nad Labem vyhlášenou cukrárnu a my si říkali, že bychom příbuzným udělali radost, kdybychom na babičku navázali,“ vysvětluje Merunka. „Samozřejmě přišly na řadu prozaičtější věci jako mapování terénu a konkurenčního prostředí.“
Než Merunkovi otevřeli první cukrárnu, museli na objektu pobořené Pivovárky provést řadu stavebních úprav. Každý, kdo se potýká s výrobou potravinářského zboží, ví, že v tomto oboru platí přísná pravidla. Hned při rekonstrukci si Merunkovi pozvali příslušnou hygieničku, aby poradila, co musí budoucí cukrárna mít a co ne. „Už před těmi pěti lety jsme počítali s evropskými předpisy. Posléze jsem ale zjistil, že jsme papežštější než papež a naše normy přísnější než ty evropské,“ usmívá se Merunka a okamžitě dodává, že je hygiena stejně navštěvuje čtyřikrát do roka a pokaždé je co dolaďovat.
TEN, CO DĚLAL NA NOVĚ
„Vlastně nemám pocit, že bych byl zvýhodněn tím, že mě lidé znají z obrazovky,“ říká Merunka. „Asi mi to zpočátku pomohlo při sjednávání termínů na úřadech. Chovají se ke mně slušně a korektně, ale že by hmouřili oči? To ne. Spíš mám pocit, že nechtějí ublížit a raději poradí. Ale na byznys to nemá zásadní vliv.“
Merunkovi bydlí v Mníšku pod Brdy osm let. „Mníšek má necelé čtyři tisíce obyvatel a každý nás tam zná. Mé jméno tahá přespolní, kteří sem jedou na výlet. Jenže ti zajdou jednou, dvakrát a dost. Více se zde promítá sezonnost - léto a předvánoční pečení cukroví na objednávku. Ale kromě Vánoc je zima o hodně slabší než turistické léto.“
Letní a předvánoční výkyvy pak „krmí“ zbytek roku. „Více nám pomáhá zájem médií. Novináři jsou zvědaví, jak se má ten, co dělal chvíli na Nově. Mé jméno může být zajímavé, ale spíš pro první návštěvu, pak je to o kvalitě. Zvědavost by nás neuživila,“ usmívá se podnikatel. Ačkoli si od Merunků bere zákusky řevnická cukrárna a pečou se i minidortíky na svatby, rauty a jiné společenské akce, musí Merunka provoz cukrárny dotovat ze svých dalších aktivit. „Náklady pokryjeme, ale nepočítáme můj benzin a čas,“ komentuje bývalý moderátor a dodává: „Obecně myslím, že sláva prospívá jinému typu podnikání. Například Karel Štědrý začínal v devadesátém roce od nuly a dnes mu firma s automaty pěkně šlape (viz Profit č. 29/2005). Také my od něj bereme kávu, protože nám opravdu chutná.“
TĚŽKÉ POČTY
„Kromě finanční stránky jsme zpočátku řešili jeden zásadní problém. Nejtěžší totiž bylo najít cukrářky. Dlouho jsme hledali a pořád to nebylo ono. Pak jsem si postěžoval v Amfoře, našem fotbalovém klubu, a kamarád mi poradil jednu šikovnou. Ta dáma přesvědčila zbytek cukrářek, že cukrařina je druh umění. Chtěli jsme vyrábět barevně a tvarově netradiční dorty. Dnes koupíte indiánka v každém obchodním řetězci, my museli být jiní,“ podotýká podnikatel. Cukrárnu Meruňka také potkalo krátké období, kdy se její personál rozeběhl na všechny strany. „Dcera tehdy prodávala u pultu a žena vyráběla dortíky. Naštěstí už je to dávno pryč.“
Nejproblematičtější je podle Merunky ekonomika provozu. „Jak uživit osm zaměstnanců, když stále rostou minimální mzdy a náklady na sociální a zdravotní pojištění?“ uvažuje. „Musíme si spočítat, kolik vyděláme, podle toho musíme propouštět a pak nabírat. Horší je to, že když někoho propustíte, tak se vám pak už nevrátí. Každý chce stálé zaměstnání a my se to snažíme dodržet.“
**LAHŮDKY V CUKRÁRNĚ NECHCEME
Jako správný podnikatel se musí Zbyněk Merunka ohánět. Ráno odveze dorty z Mníšku do Berouna, zajede nakoupit čerstvé ovoce a jede zpět. Další cukrárnu v dohledné době otevírat nehodlá. „Nedovedu si představit, jak bychom to stíhali. Znamenalo by to rozšířit výrobu, to nechceme. Spíš doufáme, že budou obě cukrárny lepší a lepší. Prodej piva, párků v rohlíku, chlebíčků a baget jsme zavrhli už na samém začátku. Chceme cukrárnu, která má svou typickou vůni. A i kdybychom na tom vydělali milion, lahůdky si z cukráren neuděláme. Druhou cukrárnu jsme otevřeli teprve v květnu, tak na ní musíme pracovat. Beroun je velké město a do nové cukrárny se lidé zatím učí chodit. A i když je to čím dál tím lepší, jsem zvědavý, jak zvládneme první berounskou zimu,“ uzavírá Merunka.
