VENDELÍN KRKOŠKA: Vendelín Krkoška provozuje na okraji Liberce zřejmě nejmenší pivovar v Česku. Sám si ho postavil, sám pivo vaří, sám prodává. Byl natolik úspěšný, že si od něj podobný minipivovar nechali sestrojit až v Hondurasu.
Pivo nechává Krkoška zrát v sudech zhruba jeden měsíc.
VENDELÍN KRKOŠKA: Vendelín Krkoška provozuje na okraji Liberce zřejmě nejmenší pivovar v Česku. Sám si ho postavil, sám pivo vaří, sám prodává. Byl natolik úspěšný, že si od něj podobný minipivovar nechali sestrojit až v Hondurasu.
Vendelín Krkoška vaří pivo celý život. Plných 32 let pracoval jako zaměstnanec vratislavického pivovaru. O vaření pěnivého moku i o strojích, které jsou k tomu potřeba, tedy věděl skoro všechno.
Pak ale náhle o práci přišel. „Podnik vlastnily Pražské pivovary a ze dne na den ho zavřely. Šlo to rychle,“ vypráví Krkoška. A tak se rozhodl: v malém baráčku na zahradě u svého domu si postaví vlastní pivovar. „Protože jsem si všechny práce uměl udělat sám, musel jsem investovat vlastně jenom do materiálu,“ říká Krkoška. Na začátku tedy nepotřeboval víc než zhruba 100 tisíc korun.
V roce 1999 svůj minipivovar zprovoznil. Jeho maximální kapacita je jeden hektolitr denně. Ingredience kupuje Krkoška od velkých producentů. „Kvasnice beru ze Svijan, karamel z Tábora, slad z Vratislavic,“ vypočítává podnikatel. Výsledné pivo je velmi silná nefiltrovaná dvanáctka prodávaná pod značkou Vendelín. Krkoška ji dodává do několika restaurací na Liberecku a také ji točí přímo ve svém domě, kde si otevřel malý hostinec. „Někdy si sem také dojdou sousedi s bandaskami nebo PET láhvemi,“ dodává sládek a hostinský v jedné osobě. Pivovar by rád viděl jako rodinný podnik. Zaučuje proto svého syna Václava, který mu v pivovaru vypomáhá.
PIVO SILNÉ I NA SLONA
Může se takový minipivovar v obrovské konkurenci udržet? „Šance takových rodinných podniků je právě v tom, že vaří malé množství piva. Mohou totiž dochucovat nápoj podle přání zákazníka. To si při velkém objemu dovolit nemůžete,“ vysvětluje prezident Českého svazu malých nezávislých pivovarů Jiří Fusek. „Majitel si prostě může s hostem o chuti piva osobně popovídat,“ upřesňuje.
Podobnou cestou se vydal i Vendelín Krkoška. „Tady ve výčepně jsem někdy jen nenápadně poslouchal, jak hosti pivo hodnotí. Každému ale vadilo něco jiného. Jednou bylo moc slabé, podruhé moc hořké,“ říká Krkoška.
Nakonec optimální chuť našel a v roce 2001 dostal cenu Sdružení přátel piva. „Malé pivovary by měly vařit speciality. Přírodní, nefiltrovaná piva,“ doporučuje Fusek. Tomu značka Vendelín určitě odpovídá. „Velké pivovary šetří. Když si od nich koupíte dvanáctku, je to vlastně lepší jedenáctka. Ale mé pivo je silné, po něm by padnul i malý slon,“ směje se Krkoška. Dokládá to historkou: „Vyhlásil jsem soutěž, že kdo vypije dvacet kousků, nemusí platit. Přivedli mi sem jednoho chlapa jako horu a říkali: ‘teď se dívej.’ Jenomže kdepak! Ten člověk vypil během večera sotva dvanáct půllitrů a pak se odpotácel. Venku mi ještě málem zboural plot,“ říká s úsměvem podnikatel.
Půllitr svého světlého nebo polotmavého ležáku prodává za 14 korun. „Takže mám nejlevnější pivo v regionu. Ale asi to budu muset časem zvednout na 15 korun,“ upřesňuje. I tak prý vaří pivo hlavně proto, že ho to baví. „A peníze? Nula od nuly pojde. To co vydělám, pokryje náklady. Něco nám zbude na živobytí, ale že bych si mohl moc vyskakovat, to ne,“ říká.
V HONDURASU ČESKÉ PIVO LETÍ
Přestože jde o malý podnik, Krkoškovo pivo nakonec expandovalo i do světa. Dokonce až do středoamerického Hondurasu. Na tamějším ostrovu Roatánu si majitelé jednoho hotelu objednali u českého všeuměla stejný stroj na výrobu piva, jaký už měl doma. „Tak jsem ho vyrobil a poslal lodí z Hamburku. Bylo to 25 tun materiálu,“ vypráví Krkoška. Posléze byl osobně v Hondurasu pivovar řádně zprovoznit. České pivo místním prý náramně chutnalo. „Dali jsme ostrovanům deset hektolitrů jako dárek. Pak k nám chodily jejich ženy, ať už probůh žádné další pivo nenaléváme. Muži jsou prý tak rozdovádění, že snad podpálí město,“ vypráví s úsměvem podnikatel.
Podmínky pro podnikání v Hondurasu si pochvaluje: „Dali nám na investici deset let daňové svobody! Ale problém je trochu v tom, že oni nejsou zvyklí pít točené pivo. Takže budeme muset zařídit stáčení piva do plechovek.“ Nyní prý dostává Krkoška nabídky i z dalších zemí. „Třeba z Vietnamu. Ale nevím, už se mi další pivovar vyrábět nechce,“ váhá podnikatel.
Zatím tráví každý den až deset hodin u svých kotlů, trubek a sudů s kvasícím mokem. Přesto si večer ještě vždy rád posedí s přáteli ve vlastní výčepně. Pivo totiž nejen rád vaří, stáčí a prodává - moc rád ho také sám popíjí. Třeba se svým synem Václavem. Ten má po otci celou firmu jednou převzít.
OD MALÝCH KAŽDÉ DESÁTÉ PIVO
Malé pivovary se na trhu neztratí. „Do této kategorie spadají podle zákona všechny podniky, které uvaří do 200 tisíc hektolitrů piva ročně. Na celkové produkci se v České republice podílejí devíti až jedenácti procenty,“ konstatuje prezident Českého svazu malých nezávislých pivovarů Jiří Fusek. Konkurence je ale veliká. Přesvědčil se o tom například další liberecký rodinný pivovar U Vozků. Ten měl slibný rozjezd, ale nakonec musel produkci v tichosti ukončit.
VENDELÍN KRKOŠKA
Narodil se v roce 1951. Celý život pracoval v pivovaru ve Vratislavicích. Od roku 1999 provozuje na okraji Liberce vlastní pivovar. Stroj na výrobu tekutého chleba vyrobil také pro zákazníky v Hondurasu. Žije ve stejném domě, kde připravuje a prodává svůj pěnivý nápoj. Je ženatý, má dospělou dceru a syna, který má jednou pivovar převzít.
