Česko je v zásadě bezpečná země, jistá míra ostražitosti je ale namístě
Soudě podle „cvrkotu“ na sociálních sítích a také podle zjištění naší reportáže se obavy o osobní bezpečnost, případně o bezpečnost majetku stávají tématem naší doby. Někteří občané už na nic nečekají a zajišťují se, jak se dá.
Prodejci zbraní a provozovatelé kurzů sebeobrany v každém případě hlásí meziroční nárůst poptávky o desítky procent a nejčastější vysvětlení zájmu o jejich zboží či služby zní lakonicky: migrační krize. Vzhledem k dosud mizivému počtu migrantů v Česku jde nepochybně o psychologický faktor, nikoli akutní reálnou hrozbu, kterou spolehlivě poznáte, kdykoli se ve skutečně nebezpečné situaci ocitnete.
Připusťme, že autor tenhle pocit zažil na vlastní kůži. Ne v Česku, ale ve Spojených státech, a ještě v letech, kdy ke zvýšené obezřetnosti na některých místech byly velmi dobré důvody. V roce 1993 byl Washington v některých lokalitách opravdu velmi nebezpečným místem. Stačilo vystoupit přímo v centru na stanici Capitol South a vzít špatný směr. Po pár blocích bylo jasné, jak moc je špatný.
Země, kde jste ohroženi nejvíce (počet vražd na 100 000 obyvatel) | |
---|---|
Honduras | 84,3 |
Venezuela | 53,6 |
Panenské ostrovy (USA) | 52,6 |
Belize | 45,1 |
El Salvador | 39,8 |
Jamajka | 39,3 |
Lesotho | 38,0 |
Guatemala | 34,6 |
St. Kitts and Nevis | 33,6 |
Jižní Afrika | 31,9 |
Přezdívka „murder capital“ seděla. Hlavní město USA bylo ale v počtu vražd na 100 tisíc obyvatel (kolem 80) hodně vysoko nad celoamerickým průměrem a ten byl oproti tehdejšímu průměru České republiky asi čtyřapůlnásobný (2,1 oproti 9,5).
Pokles počtu vražd na 100 000 obyvatel mezi lety 1950 a 2014 v USA (zdroj: FBI)
Dokonce ani v té době jsem ale neznal nikoho, kdo by měl doma střelnou zbraň na osobní obranu, většina mých amerických známých to řešila prostě tím, že byla „street smart“ a notoricky známým místům se jednoduše vyhýbala.
Alžířsko a Maroko jsou na tom v počtu vražd podle statistik lépe než Slováci (zdroj: Profimedia.cz).
Od té doby se počet vražd ve Washingtonu ohromně snížil ze 479 v „rekordním“ roce 1991 na 88 v roce 2012. Loni se v D. C. událo 119 vražd, asi jako v celém Česku (155) bez Prahy (24) a Středočeského kraje (19).
Z laiků by to nikdo neřekl, ale historicky jde v našem případě o srovnatelnou úroveň se 70. lety minulého století a podstatně nižší než třeba před deseti lety, kdy přitom v Česku vrcholilo období vysokého ekonomického růstu doprovázené nízkou nezaměstnaností.
Mladí a svobodní
Vůbec nejhorší v mezinárodním žebříčku je Honduras. Kolega, který tuhle zemi projel, tvrdil, že vysvětlení spočívá v kombinaci drogového byznysu a extrémní sociální nerovnosti, ale vysledovat nějakou jasnou korelaci mezi počtem vražd a ekonomickými charakteristikami není vůbec jednoduché.
Kriminologové třeba ve Spojených státech vysvětlují úbytek zavražděných oproti 80. a 90. letům minulého století epidemií cracku v té době, zlepšením policejní práce v řadě notorických aglomerací a také demografickými faktory. Vraždy páchají v drtivé většině případů mladí nesezdaní muži.
Vývoj statistiky počtu vražd v ČR od roku 1974 (zdroj: Policejní prezidium v ČR)
Ve třicítce zemí s nejnižším relativním počtem vražd jsou sice typicky vyspělé, nebo alespoň bohaté země, ale najdete tam třeba Madagaskar nebo Burkinu Faso, chudé jako kostelní myši. Na konci tohohle nezáviděníhodného žebříčku se vesměs vyskytují země Karibiku a Latinské Ameriky, kde je počet vražd mnohonásobný oproti nejen Evropě, ale i asijským zemím.
Muslimské země naleznete spíše na začátku než na konci spektra, třeba Kuvajt, Bahrajn a Saúdská Arábie mají nižší hodnotu tohoto ukazatele než Česko. Alžírsko a Maroko, jež si málokdo asociuje s osobní bezpečností, jsou na tom lépe než Slovensko. Znamená to něco?
Predátor v džungli
Jistěže ne, protože činit dalekosáhlé závěry na základě takhle vysoce agregovaných statistik samozřejmě nejde. Jejich použitelnost pro odhadování budoucího vývoje dopadu migrační vlny lidí z muslimských zemí s vysokým zastoupením mladých mužů na závažnou trestnou činnost třeba v Německu je omezená. Sázku, jak se to projeví, ale samozřejmě není ochoten uzavřít vůbec nikdo.
Když to vezmu obloukem a vrátím se k vlastním zkušenostem, pak na začátku 90. let jsem věděl úplně přesně, jakým situacím se má člověk vyhnout ve Washingtonu, tehdy bezpečném jako průměr Hondurasu, kde má být opatrný a koho se má preventivně bát.
Země, kde jste ohroženi nejméně (počet vražd na 100 000 obyvatel) | |
---|---|
1. Andorra | 0 |
2. San Marino | 0 |
3. Lichtenštejnsko | 0 |
4. Monako | 0 |
5. Singapur | 0,2 |
6. Lucembursko | 0,2 |
7. Japonsko | 0,3 |
8. Island | 0,3 |
9. Kuvajt | 0,4 |
10. Bahrajn | 0,5 |
28. Česko | 0,9 |
48. Slovensko | 1,4 |
Bylo to úplně jednoduché, nutno prostě obloukem obcházet riziko a být pořád ostražitý. Žijeme v zásadě ve velmi bezpečné zemi, ale nekonečně mě znervózňuje ta bezelstnost našich dětí, se kterou chodí v noci městem se sluchátky na uších. Nemusíte být v džungli, abyste narazil na predátora, a ta muzika za to nestojí.
Přečtěte si více o plánech USA vyvážet do Vietnamu zbraně