Odboráři škodovky se s vedením o platech zatím nedohodli
Dřinu nám, zisky vám? To ne! Možná to je příliš přímočará strategie. Patnácté kolo vyjednávání mezi odbory a vedením automobilky Škoda Auto skončilo. Výsledek? „Byl předložen nový korigovaný návrh, jehož obsah bude v pondělí projednávat podniková rada odborového svazu Kovo,“ uvedl k pátečnímu jednání mluvčí automobilky Evžen Krauskopf. Docela zvláštní způsob, jak slavit stoleté výročí.
Reminiscence.
Mladá Boleslav podobně vyhrocené jednání o mzdách nezažila. Dosud nejtvrdší rozhovory od převzetí koncernem Volkswagen v roce 1991 proběhly před dvěma lety a těm letošním se v lecčems podobají. Odboráři tehdy požadovali zvýšení platů pro zaměstnance o 10,5 procenta, zatímco vedení trvalo na necelých třech procentech. Tenkrát se vyhlášením stávkové pohotovosti pouze hrozilo a do vyjednávání se poprvé zapojil také zprostředkovatel Ivan Fišera. Ke smíru nakonec došlo 5. března a zaměstnanci si přilepšili v průměru o 8,7 procenta.
Zatímco loni se vyjednávání obešla bez humbuku a platy ve Škodovce stouply o 4,1 procenta, letos se opět počáteční představy obou stran dostaly na variantu 10-3. Před rokem mluvčí odborářů Jaromír Cvrček prohlásil, že šlo především o to udržet budoucí zaměstnanost v podniku. Dnes je všechno jinak. Automobilka hodlá rozšiřovat modelovou řadu o Roomster, takže o práci nebude nouze. Možná je to náhoda, možná nikoli. Letos je to však poprvé, kdy v čele představenstva automobilky nestojí český manažer.
Německá otázka.
Nejsme pobočným závodem Volkswagenu, jsme samostatná akciová společnost, pokřikovali škodováci na mítincích a předseda odborového svazu Kovo Jan Uhlíř si s nimi notoval. Hlavně kvůli tomu, že Škoda Auto vykazuje miliardové čisté zisky, přičemž onen za loňský rok ve výši 3,5 miliardy korun byl rekordní. Těžko od nich čekat, že akceptují zvýšení platu o inflaci, když byl úsporný program ForMotion zaveden kvůli potížím Volkswagenu. A navíc do německého koncernu z Mladé Boleslavi pravidelně proudí dividendy. Za loňský rok se do Wolfsburgu přesunulo 1,54 miliardy a předloni téměř dvojnásobek. Pokud se k tomu připočítají notoricky známé vysoké platy ve Volkswagenu, které se u odborných pracovníků pohybují kolem 2500 eur měsíčně, málokterý argument dokáže zaměstnance českého výrobce ukonejšit.
Posílenou kuráž českých odborářů má však částečně na svědomí i sám Volkswagen. Během loňského podzimního vyjednávání si německé odbory vymohly, že se do roku 2011 nebude propouštět v továrnách na západě země výměnou za zmrazení platů do roku 2007. A to ještě s výjimkou jednorázové kompenzace ve výši tisíc eur na pracovníka, kterou obdrželi letos v březnu. (Při rozpočítání částky na celý rok se rovná zhruba tří až čtyřprocentnímu zvýšení mzdy.) Většina analytiků přitom kompromis považovala za velký ústupek od vedení koncernu. A projevená slabost se neodpouští.
Prapodivná taktika.
V sametových rukavičkách se do letošního jednání odboráři nepustili. Před závěrečnými koly v médiích opakovaně označovali nabídky vedení za urážlivé, aniž by uvedli, jaký že byl poslední návrh, který vedení položilo na stůl. Šéf Českomoravské konfederace odborových svazů Milan Štěch si stěžoval, že dělník si v Boleslavi vydělá kolem šestnácti tisíc měsíčně včetně přesčasů a příplatků za směny, na rozdíl od automobilkou zveřejněné průměrné mzdy 23 340 korun. Zdaleka nejdojímavější však bylo prohlášení předsedy odborů ve Škodě Auto Jaroslava Povšíka pro televizní kamery, že jsou na tom pracovníci u montážních linek tak špatně, že si ani nemohou dojít na záchod. Zvláště ostatní zaměstnanci v českém průmyslu zaslzeli. Český statistický úřad uvádí, že hrubá mzda v oboru loni činila 18 142 korun. A tam také zvyšují průměr platy manažerů.
Podobně se dá podívat i na odboráři proklamovanou vysokou produktivitu a intenzitu práce. Není pochyb, že se za čtrnáct let pod vedením Volkswagenu výrazně zvedla. Jenže španělský Seat (rovněž z koncernu VW) vyrobí za rok zhruba stejných 450 tisíc vozů, ale má třináct tisíc zaměstnanců oproti 21 tisícům ve Škodě. Tím se ovšem člověk zákonitě dostane i ke mzdovým nákladům Seatu. A ty byly v loňském roce s 380 miliony eur oproti mladoboleslavské automobilce téměř dvojnásobné.
Co je dobré vedení.
Ani se nic moc nestalo. V Mladé Boleslavi se sešlo pár tisíc zaměstnanců a kvůli tříhodinové výstražné stávce automobilka letos nevyrobí asi 240 vozů. Montážní linky jedou dál, přestože kolektivní smlouva minulý čtvrtek vypršela. Z pátečního jednání přece jen mimoděk vyplynul jeden pozitivní náznak. Obě strany se zavázaly, že nebudou zveřejňovat žádné konkrétní údaje o předložených návrzích. Silové tažení odborů ve Škodě sice zatím neskončilo, ale řetězy už se tolik neřinčí. Ve Škodě by si přesto měli uvědomit jednu věc: dobré vedení se pozná na základě toho, že je schopné dohodnout se s odbory. U společnosti založené na německém způsobu řízení by to mělo platit dvojnásob.
