V březnu 2014 se v západní Kambodži sjely desítky hostů na opulentní svatbu. Ačkoli se brali dva mladí lidé, kteří se poznali na studiích v sousední Malajsii, většina svatebních hostů byla výrazně staršího data narození. A navzájem se dobře znali ze 70. a 80. let minulého století. Veselku vystrojil jistý Tep Kunal, guvernér provincie, někdejší vysoce postavený kádr Rudých Khmerů a hlavně adoptivní otec jediné dcery Pol Pota, jehož brutální komunistický režim za necelé čtyři roky vlády stihl povraždit třetinu vlastního národa.
Pol Pot spáchal sebevraždu, když bylo Mea Sithe deset. Polovinu života strávila na útěku před otcovými politickými nepřáteli a druhou skrýváním před příbuznými jeho obětí. Ostatně i proto si dnes říká Sar Patchata, vystudovala anglickou literaturu, do politiky se nehrne a vrcholem jejích ambicí je řídit strýcův rýžový mlýn.
Století grázlu
Dvacáté století zplodilo slušnou řádku diktátorů a ano, rodiče si člověk nevybírá, přesto si zvláštní pozornost zaslouží i někteří jejich potomci. V zásadě by se dali roztřídit do kategorií voják, hajzl, rebel a politik. Je to zjednodušující, ale poměrně výstižné. Tento text nemůže samozřejmě připomenout úplně všechny, ale doufáme, že předkládaný vzorek bude dostačující.
Začneme zostra. Kdyby existovala soutěž Hledá se nejšílenější potomek známého diktátora, nejspíš by s přehledem zvítězil Udaj Husajn. Nejstarší ze Saddámových pěti dětí byl předurčený k tomu, aby po otci jednou převzal vedení země. Jenže se ukázalo, že Udaj to nemá v hlavě tak docela v pořádku. Mezi jeho koníčky patřilo znásilňování všeho a kdykoli si zamanul (s gustem třeba nevěst na svatbách), vraždění nebo mučení. Velel obávané polovojenské organizaci fedájínů, kteří na jeho příkaz nosili helmy à la Darth Vader. O nástupnictví se definitivně připravil v roce 1998, když na večírku před zraky vyděšených hostů ubil k smrti jednoho z otcových bodyguardů a ve sporu o nejhezčí přítomnou prostitutku prostřelil svému strýci koleno. To už rozzlobilo i Saddáma, jenž má na svědomí odhadem milion životů, a synkovi spálil kompletní sbírku historicky cenných vozů.
Za co utrácí Kim? Armáda, stadion pro 150 tisíc lidí i gigantický opuštěný hotel
Kromě násilí a aut se Udaj realizoval také ve sportu. Zasedal v iráckém olympijském výboru a působil jako hlavní trenér iráckého fotbalového národního týmu. Hře prý moc nerozuměl, co mu ale scházelo ve znalostech, vynahrazoval motivačními proslovy. Ne, tataráčky nebyly, zato třeba v poločase hráčům, kterým to moc nešlo, sliboval, že když se ve druhém poločase nezlepší, uřeže jim nohy a nakrmí jimi psy. Během zápasů si také dělal poznámky, kteří hráči a kolikrát mají být po zápase biti přes chodidla. Skončil právě tak, jak žil. O jeho smrti se traduje morbidní, ale výstižná říkanka: O smrti Udaje a Kusaje jsou jen kusé údaje, našly se kusy Usaje a údy Kusaje…
Dokonce i monstrum jako Udaj Husajn mělo kamarády. K jeho dobrým přátelům patřil Nicu Ceauseșcu, nejmladší dítě Nikolaje, rumunského diktátora, jenž měl na svědomí téměř dva miliony životů. Udaj i Nicu se pravidelně scházeli ve Švýcarsku a v Monaku a libovali si v pití, bujarých večírcích a ve znásilňování.
Když Nica přinutila matka, aby se oženil, sdělil prý o svatební noci nevěstě: „A teď běž za matkou, ošukat by tě měla ona, protože ona si tě vybrala.“ Během revoluce Nicu nařídil masakr civilistů v Sedmihradsku, za což dostal dvacet let natvrdo. Po třech letech byl nicméně propuštěn, protože mu v důsledku nadměrné konzumace alkoholu selhávala játra. To ho také v pětačtyřiceti letech zabilo.
Fotbal, to není jen hra
Lásku k fotbalu projevoval i Sádí Kaddáfí, který zastával post prezidenta libyjské fotbalové federace, kapitána reprezentace a kapitána týmu Al-Ahlí Tripolis. Ne že by kopal tak dobře, ale když je váš táta Muammar Kaddáfí, můžete si leccos dovolit. Třeba víte, že proti vám nebude žádný rozhodčí pískat nebo že budete jediný na hřišti, kdo bude mít na dresu napsané jméno. Spoluhráčům musí stačit číslo a čest, že běhají vedle vás. No, a když si z vás protihráči, jako třeba ti z Benghází, vystřelí a navléknou váš dres na osla, jednoduše jim zrušíte klub, a aby je to nepokoušelo, zbouráte jim i stadion. Sádí během revoluce velel zvláštním jednotkám, později byl zatčen, mučen a… propuštěn.
Jeho mladší bratr Mutasim si potrpěl na nákladný životní styl, na soukromých oslavách narozenin mu zazpívala i Mariah Carey, Usher nebo Beyoncé a nestyděl se za to, že - podle vlastních odhadů - utratí měsíčně ze státní kasy dva miliony dolarů. V 90. letech se pokusil otce svrhnout, za což byl načas vypovězen ze země. Ale už v roce 2008 se z něj stal libyjský poradce pro národní bezpečnost a nakonec byl popraven zároveň s otcem. Nejlépe se v současné době vede asi druhému nejstaršímu Kaddáfího synovi Sajfalislámovi, jenž za otcovy vlády fungoval jako de facto premiér a v současnosti se (když unikl trestu smrti) chystá kandidovat na prezidenta. Inu, tradiční islámské rčení praví, že i špatná vláda je lepší než žádná. A v porovnání s aktuální situací v Libyi se může i Kaddáfí jevit jako lepší volba.
Na jasném čele lehký stín: Stalina i Gottwalda odvezli na lafetě
Když už je řeč o potomcích nedávno svržených blízkovýchodních diktátorů, nemůžeme opomenout syny egyptského prezidenta Husního Mubáraka. Jedním z motivů arabského jara a svržení Mubáraka byly obavy, že by mohl vytvořit dědičnou diktaturu a předat vládu synovi Gamálovi. Po revoluci byl Gamál i jeho starší bratr Ala’a souzeni za korupci, ale oba byli zproštěni viny. To působí téměř komicky, protože celá egyptská vládnoucí garnitura samozřejmě z eráru kradla jako zjednaná a vojenská elita, z níž vzešel Mubárak, si zemi už dávno rozporcovala jako dort. Na Mubárakovy syny ale asi stejně dojde, protože mají znovu stanout před soudem s novým obviněním z korupce. Asi někomu ze současného vedení kolem prezidenta as-Sísího vlezli do rajónu, nebo prostě moc mlaskali.
Ani zastřelit se neuměl
Ne všichni tyrani dokázali svým dětem velkodušně odpouštět. Třeba takový Josif Stalin. Neomezený sovětský vládce v letech 1922 až 1955 má na svědomí mnoho milionů životů, včetně svých dětí. Stalin měl potomky celkem tři, dceru Světlanu a dva syny Jakova a Vasilije. Prvorozená Světlana byla, alespoň v dětství, otcem milovaná dokonce víc než svou matkou.
Ta jakožto zarytá bolševička holčičku nikdy nechovala a manželovi měla za zlé, že jí projevuje „přílišnou a zbytečnou náklonnost“. Světlana nicméně vyrostla v normální bytost, většinu života po otcově smrti prožila v emigraci a nepřestávala jej kritizovat.
Její dva bratři dopadli hůř. Prostřední Jakov se v pubertě kvůli zlomenému srdci pokusil o sebevraždu. Stalin to prý komentoval slovy: „Ani střílet pořádně neumí.“ Za druhé světové války padl Jakov do zajetí a nacisté jej chtěli vyměnit za německého generála. Stalin to památně zamítl s tím, že měnit poručíka za generála se nevyplatí. Jakov nakonec zemřel v koncentračním táboře.
Přečtěte si: Takoví normální sovětští zabijáci
Nejmladší Vasilij se rozhodl stát se letcem. Přestože o něm Stalin mluvil jako o průměrném a rozmazleném, pomohl mu dostat se na akademii, i když na to zjevně neměl. Vasilij dokonce i na ruské poměry hodně pil, za války dokonce opilý i létal. Upít se mu podařilo v jedenačtyřiceti letech.
Adolf Hitler byl oficiálně ženatý přesně jeden den, než spáchal sebevraždu v bunkru pod Říšským kancléřstvím. Zamlada, respektive za první světové války, však údajně zplodil syna jménem Jean-Marie Loret. Ten se přinejmenším za Hitlerova syna prohlašoval, ale nikdy to nebylo potvrzeno. Spojovala je jen krevní skupina a podobný rukopis.
To třetí z velké trojice největších masových vrahů 20. století Mao Ce-tung měl s několika manželkami hned deset dětí. Žádné se vysloveně nepotatilo, ale přinejmenším těm, které nezahynuly v otcových válkách, se dařilo za komunistického režimu celkem dobře. A jejich děti, Maova vnoučata, to dotáhla daleko. Vnuk Mao Sin-jü je generálem v čínské armádě a vnučka Kchung Tung-mej je jednou z nejbohatších Číňanek současnosti.
Tatínek lidumil
Snad nejvíc diktátorů vyprodukovala v minulém století Afrika. Na rozdíl od těch výše zmiňovaných však žádný z nich, přestože se sami dopouštěli strašlivých zvěrstev, nezplodil nikoho úplně šíleného.
Sani Abacha byl nigerijský vládce, který během pěti let u moci (1993 až 1998) vyslal armádní jednotky do sousední Libérie a Sierry Leone, aby tam „pomohly obnovit demokracii“. Jeho potomci, jak se zdá, jen tak trochu kradli z eráru, prali peníze, ale žádných velkých excesů se nedopouštěli. Stejně jako děti zimbabwského prezidenta Roberta Mugabeho. A dokonce ani žádné z dětí Idiho Amina, který stál v čele Ugandy a za jehož vlády zemřelo nejméně 300 tisíc lidí (což je v průměru 104 lidí za den), se vysloveně nepotatilo. Pouze jediný jeho syn se připletl k vraždě a byl odsouzen v Londýně. Zbývajících 29 až 49 (odhady se různí) sourozenců vede zřejmě celkem poklidné životy.
Komentář ke konci bývalého prezidenta Mugabeho:
Comrade Bob Mugabe - velmi opožděný podzim patriarchy
Trendu v zásadě hodných afrických dětí se vymyká pouze Charles „Chuckie“ MacArther Emmanuel Taylor, syn „řezníka z Monrovie“ Charlese Taylora. Chuckieho vychovávala do sedmnácti let matka na Floridě, v roce 1994 se vrátil do Libérie a otec ho pověřil velením brutální Protiteroristické jednotky, které místní přezdívali „ďábelská armáda“. Chuckie si momentálně za účast na zločinech proti lidskosti odpykává na Floridě 97letý trest odnětí svobody.
Hodné děti
Další zajímavost: jen minimum diktátorů nezahynulo v moderní době rukou příbuzného. To neznamená, že by o to žádný neusiloval. Kromě zmiňovaného Mutasima Kaddáfího se o atentát na, v tomto případě tchána, Benita Mussoliniho, pokusil v roce 1943 Galeazzo Ciano, manžel Mussoliniho dcery Eddy. Galeazzův pokus skončil nezdarem a o rok později byl popraven. Eddin syn a Mussoliniho vnuk Fabrizio Ciano tak mohl napsat paměti nazvané Quando il nonno fece fucilare papà (Když děda nechal zastřelit tátu).
Stejné štěstí neměl první guinejský prezident Macías Nguema. V tuhé konkurenci černého kontinentu nepatřil zdaleka k těm nejhorším vládcům, byť i on nechával vyvraždit celé vesnice. Nguema trpěl paranoiou a po vzoru agenta Muldera nikomu nevěřil a většinu života strávil ve vesnici Mongomo, kde spal se státní kasou schovanou pod postelí. V létě 1979 provedl jeho synovec Teodoro Obiang státní převrat a strýce odsoudil k smrti. Teodoro vládne Rovníkové Guineji navzdory obviněním ze všemožných zločinů včetně kanibalismu dodnes a jeho oblíbený syn Teodoro přezdívaný Teodorín nejspíš nastoupí po něm.
Čtěte esej: Krvavé a zapomenuté
A pak jsou tu diktátoři, jejichž děti buď ještě nestihly dorůst, nebo se jim (zatím) nepodařilo zplodit vraždící monstrum. Sem patří syn běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka a také všichni tři synové syrského prezidenta Bašára Asada (13, 14 a 16 let). Kdysi by sem patřil i vystudovaný očař Bašár - než v zoufalé snaze udržet se u moci zdecimoval prakticky celou Sýrii.
Bez důstojných nástupců, jak se zdá, zůstávají i středoasijští vládcové. Saparmurat Nijazov, známý jako Otec Turkmenů - Turkmenbaši, odstavil svého syna Murata od válu ještě za svého života. Ani prvnímu a stále jedinému prezidentovi Kazachstánu, Nursultanu Nazarbajevovi, nedělá rodina velkou radost. Bývalý manžel jeho nejstarší dcery Darigy, Rachat Alijev, byl vypovězen z rodiny poté, co se pokoušel o reformy a opovážil se kandidovat na prezidenta.
Vítězové
Nejúspěšnějším diktátorským klanem se tak stávají severokorejští Kimové. Kim Ir-sen jakožto zakladatel Severní Koreje a věčný prezident, jeho syn Kim Čong-il a nyní vládnoucí Kim Čong-un. Po nástupu nejmladšího Kima k moci se někteří domnívali, že by mohl do paranoidních, nukleárními raketami prošpikovaných vládních kruhů přinést trochu rozumu. Zatím se nejeví o nic vyrovnaněji a smířlivěji než jeho předchůdci. Průběžně ostřeluje Jižní Koreu, odpaluje balistické rakety, masakruje odpůrce a lágrům neholduje o nic méně než jeho tatík.
Nevíme, jak budou na Kim Čong-una vzpomínat jeho děti. Vlastně ani s jistotou nevíme, kolik přesně jich má. Ale je pravděpodobné, že v jejich vzpomínkách zůstane jako milující otec. Právě tak si ostatně Pol Pota pamatuje Sar Patchata: „Když jsem byla malá, sedávala jsem mu na klíně. Hrála jsem si s ním, objímala ho a pusinkovala.“ Dojemná vzpomínka na člověka, který má na svědomí 1,7 až tři miliony lidských životů.
Autorka je spolupracovnicí redakce
Čtěte také:
Před mučením protřepat. Česko vyváží sérum pravdy do řady problematických zemí
Se samopalem v Koreji. Zapomenutá historie české armády v KLDR
