Oživlé důsledky privatizace Crystalexu v Harrachově ukazují, jak snadno česká a moravská města padají do desetimilionových dluhů.
Schovává se za vysokými závějemi. Oprýskaný nápis „Dílna odborného výcviku I.“ na plechových dveřích. Je to jedna z posledních památek na lesnické učiliště, které v Harrachově fungovalo od poloviny minulého století. V létě roku 2011 vedení Libereckého kraje rozhodlo, že školu zavře. „Ekonomicky se to dá chápat, mám ale pocit, že ne vždy by se mělo přemýšlet pouze v ekonomických vazbách,“ zlobila se starostka Eva Zbrojová.
Budova s okolními dílnami pak několik let pustla. Až loni v květnu se rozběhla rekonstrukce. Uvnitř bývalého učiliště nyní vzniká 21 pečovatelských bytů především pro seniory. Harrachov získal na stavbu státní dotaci 12,6 milionu korun, ale dalších 17,3 milionu si musel půjčit u banky. „Úvěr na pořízení bytů je smluvně uzavřen na deset let. Máme čtyřicetimilionový rozpočet, splátky zvládneme bez většího omezení dalšího rozvoje města,“ počítá Zbrojová.
Mohlo se tedy zdát, že krkonošský areál, kudy v létě i v zimě projdou stovky tisíc turistů, má všechno dobře ošetřené. Jenže před pár týdny se situace změnila. To na radnici dorazil z Hradce Králové rozsudek tamějšího krajského soudu. Podle něj musí Harrachov uhradit více než jedenáct milionů společnosti Auditas S.A. se sídlem v Belize. „Nechceme zcela zastavit další rozvoj města. Proto budeme tuto věc řešit bankovním úvěrem,“ krčí Zbrojová rameny. Harrachov si nyní musí vzít další půjčku, tentokrát to bude šest milionů korun.
A tím nepříjemné počty nekončí. U soudu je další spor, v němž chce ministerstvo financí po městě téměř 17 milionů korun, které muselo před lety zaplatit společnosti J. F. World Brokers. Ta v minulosti přejala úvěr po Agrobance, která půjčila peníze harrachovské sklárně Crystalex. A vzhledem k tomu, že radnice převzala v roce 1993 majetek Crystalexu včetně tehdy zdevastovaného muzea, sbírky skla, tří rozestavěných bytovek a provozního úvěru, chce ministerstvo od Harrachova získat částku, kterou před devíti roky samo poslalo na účet J. F. World Brokers.
Krkonošské středisko pod mamutím skokanským můstkem dobře ilustruje, jak i třicet let po revoluci může radnici dohnat dávná privatizační historie. Harrachov není zdaleka jediným českým městem zatíženým vysokými dluhy. Podle dat ministerstva financí musí s kritickým hospodařením bojovat celkem 456 českých a moravských obcí. Dluh radnic v roce 2017 činil 63,1 miliardy korun.
Tvrzení není pravdou
Z oken penzionu Hollmann je dobře vidět na širokou sjezdovku harrachovského Rýžoviště, kterou právě brázdí lyžařské kurzy a rodiny s dětmi. Sídlí tu i advokát Tomáš Vašíček, jenž se stal pro současné vedení města jedním z úhlavních nepřátel. Na domovní zvonek nereaguje, do telefonu pak hlásí, že je právě v Praze a k probíhající kauze se zatím nechce vyjadřovat.
Byl to právě Vašíček, kdo nejdřív zachránil město před exekucí a stomilionovým dluhem, který také požadovala společnost J. F. World Brokers, aby následně vlastní pohledávku vůči harrachovské radnici předal zahraniční firmě Auditas S. A.
Zamotaná historie začíná v listopadu 2008, kdy město v čele s tehdejším starostou Tomášem Plocem podepsalo s Vašíčkem rámcovou smlouvu na konzultační a poradenské služby. O dva roky později vznikl další kontrakt, podle nějž si měl advokát přijít celkově na 10,2 milionu korun, pokud ochrání Harrachov před finančními požadavky J. F. World Brokers. Na základě Vašíčkova dovolání k Vrchnímu soudu v Praze pak skutečně hrozba pro krkonošské středisko skončila.
Pokus o dotační podvod v Krkonoších: policie obvinila vedení KRNAP a Pece pod Sněžkou
Jenže po říjnových volbách 2010 se změnilo vedení radnice a nová garda pod vedením Evy Zbrojové odmítla smlouvu s Vašíčkem respektovat. Přišla jí prý přemrštěná. Advokátovi z Rýžoviště zaplatila pouze 3,2 milionu korun. „Tvrzení žalovaného, že výše odměny je v rozporu s dobrými mravy a je také v rozporu s etickým kodexem advokáta, není pravdou,“ stojí v čerstvém rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové.
Tomáš Vašíček v polovině října 2011 předal svou pohledávku firmě Auditas S. A. Ta během několika týdnů doručila Evě Zbrojové žádost o zaplacení do 30. listopadu 2011. Harrachov peníze nedokázal sehnat, čímž se rozjelo zdlouhavé soudní řízení.
Skončilo až loni v prosinci v Hradci Králové. Město vyšlo ze sporu neslavně. Zaplatit musí přes 11,2 milionu korun. Pokud peníze Auditasu nepošle, hrozí exekuce. A proto si nyní město musí vzít šestimilionovou půjčku. „Jeden milion dáme z rozpočtu. Do konce roku 2020 pak uhradíme úroky, také z našeho rozpočtu,“ upřesňuje Zbrojová. Původně plánovaná přestavba harrachovského kina, opravy chodníků i rekonstrukce záchodků na autobusáku jsou proto v ohrožení.
Svaz mládeže
Týdeník Euro se snažil zjistit, jak vlastně Vašíček na firmu Auditas S. A. se sídlem v Belize přišel a proč právě jí svěřil svou pohledávku, ale advokát na dotazy odmítl odpovědět. Sdílný nebyl ani Jakub Schejbal, který společnost u soudů zastupuje. „S ohledem na to, že stále probíhají jednání, tak se klient nebude k věci v tuto chvíli vyjadřovat,“ prohlásil.
Podle informací z rozsudku královéhradeckého soudu byla společnost založena v roce 2006 a stejnojmennou firmu spravuje i v Lucembursku. Její jméno se už minimálně jednou v Česku objevilo. V souvislosti s právníkem a bývalým lobbistou Vojtěchem Slówikem, před listopadem 1989 poradcem předsedy ÚV SSM Jaroslava Jenerála a spolupracovníkem komunistické rozvědky.
Náročná stavba. Uvnitř bývalého učiliště nyní vzniká 21 pečovatelských bytů především pro seniory. Harrachov získal na stavbu státní dotaci 12,6 milionu korun, ale dalších 17,3 milionu si musel půjčit u banky.
Jeho moc gradovala v letech 2002 až 2004, kdy ministerstvu zemědělství vládl Jaroslav Palas, kterému dělal Slówik poslaneckého asistenta. A právě tehdy získala firma Lesy Hluboká nad Vltavou, v jejímž představenstvu předtím Slówik působil, zakázky - především od státního podniku Lesy ČR - za zhruba půl miliardy korun.
Poté se jeho domovskou firmou stala Ekofidas s chemickou továrnou u Žďáru nad Sázavou. V roce 2013 se však společnost sama přihlásila k insolvenci. A u Slówika se objevuje Auditas S. A. „Na základě smlouvy o převodu obchodního podílu, kterou za společnost Ekofidas engineering zastupoval jednatel Vojtěch Slówik a za společnost Auditas S. A. jednal Michal Whittman, byla jako jediný společník Ekofidas engineering zapsána společnost Auditas S. A. se sídlem v Belize City,“ stojí v aktuálním rozsudku. Mimochodem v současnosti je Ekofidas engineering v konkurzu.
Prodám zbrojnici. Zn. rychle
Že cesty do milionových dluhů nemusejí být vůbec tak nepřehledné a složité jako v Harrachově, dokazuje zase příklad středomoravské vesničky Turovice se dvěma stovkami obyvatel. Lesy, pole i mysliveckou chatu už prodali, nyní dokonce hrozí, že se budou muset zbavit i radnice, kapličky a požární zbrojnice, aby měli na provoz. Obec s dvoumilionovým rozpočtem totiž tíží více než osmdesátimilionový dluh, z něhož zbývá doplatit ještě 63 milionů.
A to tu nejde o žádnou firmu z Belize, natožpak Crystalex. Radnice se prostě jen před několika roky rozhodla, že vybuduje dům s byty pro místní seniory. Turovice získaly dotaci 44,5 milionu korun a mohlo se začít. Zakázku získala firma SKD stavební z Lipníka nad Bečvou, avšak po necelých čtyřiadvaceti měsících z projektu odstoupila. Dům zůstal nedokončený, takže Turovice musely celou dotaci vrátit a navrch zaplatit penále 44,5 milionu.
Prameny se vrací „na mapu“. Nejzadluženější obec v Česku se dohodla s ruským věřitelem
Obec, hejtmanství i senátorka Jitka Seitlová se dlouhodobě snaží o smazání dluhu, aby Turovice mohly opět začít fungovat od nuly. Zatím marně. Vesnice tak ví, že dluh bude splácet ještě celé půlstoletí.
Aby nedošlo k mýlce - extrémní zadlužení neohrožuje jen malé obce. Ostatně vyprávět by mohli kolínští konšelé. Když středočeské město před patnácti roky lákalo automobilku TPCA, jednou z podmínek byla výstavba 850 nových bytů pro zaměstnance továrny. Vláda původně slibovala, že zhruba miliardovou investici Kolínu zaplatí, ale nic takového se nakonec nestalo. V roce 2012, kdy bylo třeba zaplatit vůbec nejvyšší splátku v hodnotě 126 milionů korun, si městský úřad spočítal, že dluh bude muset splácet následujících sedmnáct let. Kolín, který každoročně hospodaří zhruba s 900 miliony korun, proto chtě nechtě osekal investice na minimum, v roce 2017 radnice hlásila, že se jí podařilo snížit dluh na 486 milionů.
Podobnou situaci, i když v menším měřítku, zažil i Hostín u Vojkovic na Mělnicku. Jednu dobu měl i obstavený majetek. Důvodem byla stavba kanalizace za 40 milionů korun. Radnice na ni získala dotaci třináct milionů, k tomu si u banky půjčila dalších osm milionů. Jenže nové potrubí se nepodařilo dokončit včas, a tak musel Hostín vrátit nejen dotaci, ale zaplatit i třináctimilionové penále. Pro vesnici ročně hospodařící se zhruba třemi miliony korun šlo o obrovskou zátěž, která ji dusila řadu let.
Turovice, Kolín a Hostín představují jen malou část našich zadlužených municipalit. Následky špatného hospodaření tíží desítky obcí a měst. A rozhodně nejde o žádnou formální či imaginární potíž. To vědí nejlíp sami obyvatelé. Někde se neopravují díry v silnicích, jinde radnice nepořádá žádné společenské akce a výjimkou nejsou ani místa, kde se kvůli úsporám snižuje noční osvětlení na minimum.
Přečtěte si také: