Obměna sociálnědemokratické vlády se stala stejnou fraškou jako mnohatýdenní odvolávání ministra zdravotnictví Ivana Davida. Na první pohled by se dalo tvrdit, že nelze bránit zálibě Miloše Zemana v nošení čepiček s rolničkami. Ministři koneckonců v povědomí obyvatel ani nejsou lidé, tak proč respektovat alespoň jejich elementární lidskou důstojnost.
Kabinet ale stojí v čele státní správy na jejímž fungování závisí chod země. A Česká republika, to není tábor lidu, který lze bavit šaškárnami. Ke správě země jsou potřebné přinejmenším minimální manažerské schopnosti a dovednosti. Mezi ně bezpochyby patří zvládnutá personální politika. Pokud by šlo jen o to, že například úřad vlády bobtná úředníky i nad stavy schválené ve státním rozpočtu, byla by to banalita. Úředníci se množí jako králíci a boj s nimi nikdy nekončí. Jenže tady jde o vážnější věci.
Už několik měsíců se diskutuje o výměně přinejmenším čtyř ministrů, toho zdravotnického nepočítaje. Je zcela jasné, že změna bude, snad všechna média již přinesla portréty nástupců. Jen se současnými šéfy resortů o jejich odchodu dosud nikdo nemluvil. Pan premiér to probral s panem prezidentem a dohodli se, že to ještě nějaký ten týden či měsíc počká. Na to, co se děje v úřadech, které mají finišovat na přípravě zákonů i dalších opatření nezbytných nejen pro vstup do Evropské unie, ale i pro každodenní fungování státu, se nikdo neptá. Platí přitom tradiční pravidlo, že od ministerského úřadu nelze požadovat žádný výkon po dobu půl roku před volbami, kdy se čeká změna šéfa, budují se zákopy a nikdo nepřijme zásadnější rozhodnutí, které by se mohlo setkat s nevolí kohokoli, včetně vrátného ve vršovické Kohinoorce. O tom, že i dnes vládne v ministerských budovách předvolební atmosféra, není třeba pochybovat. Pochybovat lze ovšem úspěšně o manažerských schopnostech premiéra, kterému nevadí, že další měsíc bude platit z peněz daňových poplatníků pár tisíc úředníků zadarmo. Zeman se sice odvolává, že mu prezident jeho změny zdržuje, faktem však je, že na návštěvu Hradu se chystal sakra dlouho a navíc v okamžiku, kdy požádá o výměnu ministra, musí mu podle ústavy prezident bez průtahů vyhovět. Postup premiéra je jednoznačně ostudný.
K orgiím při obměně vládního týmu přitom předseda vlády přidává každou chvíli novou manažerskou perlu. Šéf resortu neplatičů mezd Miroslav Grégr je vynášen do nebe za boj o zachování pracovních míst (jeho lidé ve statutární orgánech Vítkovic jich zachovali tisíce, i když zatím ne zrovna pravidelně placených). Na druhou stranu minulý týden kabinet místo ocenění ministra financí Pavla Mertlíka za to, že se mu podařilo prodat Českou spořitelnou, vrátil k dopracování jeho materiál o řešení situace v Komerční bance. Premiér chce vědět, kdo může za to, že se zde kradlo. Bezva nápad. Kdyby četl týdeník EURO, věděl by o tom poměrně dost i bez další zprávy ministra financí. Kromě toho není jasné, proč se kvůli tomu odkládá oddlužení banky, a tím i její privatizace, ale to premiérovi nevadí. Navíc Mertlík zaměstnává na privatizaci bank náměstka, který se kdysi o současném premiérovi vyjádřil nepříliš lichotivě a ještě k tomu veřejně. A nakonec tihle příliš zaměstnaní lidé nemají ani čas úslužně dolévat sklenice.
Další zaznamenání hodný krok manažera Zemana z minulého týdne je tajné vyjednávání s železničářským odborářem Duškem o personálních změnách a budoucnosti železnice. Ta je kvůli svým šéfům, jichž se Dušek vehementně zastává, v hluboké finanční krizi. Ministr Peltrám, který měl snahu vyprášit modrým ředitelům alespoň trochu kožich, je však na odchodu.
Není pochyb o tom, že nadcházející týden přinese další doklady o řídících schopnostech premiéra, který by na základě svých veřejně známých postupů nedostal na starost v normální firmě ani péči o záchodky v hlavní budově.
