Bohuslava Šenkýřová je důkazem, že ve školství se dá úspěšně podnikat. Založila střední i vysokou školu, jež nedávno získala univerzitní status, rozjíždí základní a mateřskou školu. Letos byla vyhlášena Manažerkou roku 2008.
Autor: Jakub Stadler
Na rozdíl od některých soukromníků, kteří působí ve školství, Bohuslava Šenkýřová nepláče, že peněz je málo. Její školy si umí finance vydělat. Zdálo by se, že její pohled na svět je ovlivněn především ekonomickými pravidly, ale přiznává, že ji hodně ovlivnila i filozofie, kterou studovala na Univerzitě Karlově, a jejím snem je dokonce nahlédnout do budoucnosti, ovšem ne pomocí karet či skleněné koule.
„Neřeším, co bylo, ale strašně mě zajímá, co bude za několik tisíc let na této zemi. Líbilo by se mi, abych se mohla po smrti čas od času probudit a nakouknout, kam svět dospěl,“ prozrazuje nekonformní žena, kterou, byť je velikostí spíš menší, nelze přehlédnout stejně jako její úspěchy.
Je majitelkou akciové společnosti Bankovní akademie, která se skupinou Czech Coal založila Vysokou školu finanční a správní jako neziskovou obecně prospěšnou společnost. Té je Šenkýřová rektorkou. Akademie provozuje ještě osmileté gymnázium, střední odbornou školu s programem ekonomického lycea a vyšší odbornou školu. Nedávno založila Bankovní akademie ještě neziskovou instituci Kouzelné školy, která bude od září 2010 provozovat základní a mateřskou školu. Společenství škol umožňuje nižší provozní náklady, které vyjdou levněji, když jsou poskytované pro všechny společně.
Vedu školy jako firmy
Šenkýřová se rozhodla řídit vysokou školu jako podnik, který musí nabídnout mnohem kvalitnější služby, protože jiné instituce je poskytují zdarma. I proto se nebojí mluvit o studentech jako o klientech či zákaznících.
„Ano, vyděláváme dost, ale protože jsme obecně prospěšná společnost, veškerý zisk reinvestujeme. Volné finanční prostředky máme dobře uložené v bankách,“ nechává nahlédnout do financí Šenkýřová, která je bezesporu velmi úspěšnou manažerkou. Důkazem jsou výmluvná fakta. „Z našich prostředků jsme do rozvoje školy za šestnáct let její existence investovali přes 100 milionů korun,“ tvrdí rektorka, majitelka a zřizovatelka škol, které řídí jako firmy. Už za čtyři roky existence té první, Bankovní akademie, byla škola v plusu. Přitom základní kapitál se rovnal sedmnácti milionům korun.
„Jsem hluboce přesvědčena, že má-li se dělat škola kvalitně a rozvíjet se, je třeba peníze do ní stále vkládat,“ vážně vysvětluje úspěšná byznysmenka, která nezaložila školy proto, aby z nich vytěžila peníze. Ale vůbec nemá v úmyslu prodělávat.
Musela jsem zbláznit kolegy, aby šli za mnou
V devadesátých letech, kdy se pustila do podnikání ve školství, prý velmi špatně spala. Uvědomovala si dvojí zodpovědnost za žáky i zaměstnance. Přesto prý nikdy nezaváhala, natolik si věřila. „Musela jsem přesvědčit a zbláznit kolegy, aby šli za mnou do nejistoty.“
V začátcích se stalo, že neměla pro sebe ani výplatu, ale není zvyklá prohrávat. I když tvrdí, že se řídí heslem: Co nemůžeš změnit, úplně neřeš. Ztrácíš síly, energii a není to k ničemu. „Vždy se snažím, aby to, co dělám, bylo dostatečně kvalitní, aby o to měl někdo zájem,“ vzpomíná Šenkýřová, jak začínala se střední školou připravující absolventy pro bankovnictví a pojišťovnictví. Pak rozjela vyšší odbornou školu, vysokou, osmileté gymnázium…
„Velký rozdíl je řídit střední a vysokou školu, každá je úplně o něčem jiném. Od bankovnictví jsme se dnes už dostali velmi daleko. Naše školy nabízejí například sociálně-právní vzdělání, marketingovou komunikaci, aplikovanou informatiku, veřejnou správu, řízení podniku a podobně. Letos v létě jsme před akreditační komisí obhájili doktorský studijní program obor finance, takže jsme univerzita.“
Na cesty za dobrodružstvím si bere fotoaparát
Šenkýřova v době, kdy sama byla studentkou filozofie a politické ekonomie, měla to štěstí, že se ve třiadvaceti letech dostala na stáž do Itálie. Už tehdy ji zajímaly kapitalistické státy a jejich ekonomika. Hovoří italsky, německy, anglicky, francouzsky, rusky, latinsky, ovládá základy řečtiny. Přesto nikdy nepomýšlela na to, že by emigrovala.
„Nedokázala bych žít v cizině nastálo, mně by se strašně stýskalo po rodičích, sestrách. Zdálo by se mi o Karlově mostě i o Vysokých Tatrách,“ vzpomíná žena, jejíž velkou vášní je právě cestování. Dnes si ho užívá plnými doušky.
„Dřív jsem se věnovala horolezectví a vysokohorské turistice, dnes cestám za dobrodružstvím,“ usmívá se a vyjmenovává Brazílii, Indočínu, Ekvádor, Jordánsko, Namibii, Nový Zéland, Austrálii, Guatemalu a další země, jež navštěvuje s přáteli, které má ještě z dob studií v Itálii. Její setkání s anakondou či slonem, kterému postavila na stezku stan, napovídá, že jí šlo i o život. Přesto i tohle bere s úsměvem.
„Ale budu muset své cestování přehodnotit, protože nějak nechci brát v patrnost, že stárnu. Duševně jsem stále mladá, ale tělo… Z více než stokilometrové cesty pouští v Jordánsku jsem si přivezla akorát vodu v koleni,“ usmívá se cestovatelka, která si především z těchto výprav přiváží pozoruhodné fotografie. Z nich každý rok vzniká kalendář, jejž dostávají darem všichni, kteří přispívají do stipendijního fondu.
„Celému světu pomoct nemůžu, ale alespoň jsem založila fond pro tělesně handicapované a talentované a pro děti z dětských domovů, aby mohly studovat zdarma. Když jim dáme vzdělání, mají šanci, že si najdou práci, která je bude
živit.“
Takových lidí jako já je určitě víc
Až donedávna žila Bohuslava Šenkýřová v určité anonymitě, ale posléze pochopila, že sebelepší manažerku sedící v koutě těžko někdo ocení. Ověřila si, že pro školu je dobré, když ji občas prezentuje. V roce 2000 se škola dostala mezi 100 TOP českých firem, loni ona sama získala titul Lady Pro.
„Když mi řekli, že jsem letos získala i ocenění Manažerka roku, myslela jsem si, že se stal zázrak. Takových lidí jako já je určitě víc. Nepřeceňuji to, ale jsem ráda. Je to moc milé,“ přiznává úspěšná byznysmenka, na niž jsou pyšní i její dva synové.
Bohuslav Holub, ředitel Manažerského svazového fondu, který soutěž organizuje, míní, že Šenkýřová patří mezi velmi výrazné osobnosti, které ve svých oborech hodně dokázaly. „Spojuje v sobě schopnost dobře vést svou firmu a také trpělivost a akcent na práci s lidmi, ve své společnosti i za jejími branami,“ míní Holub.
Podle Šenkýřové se její práce od běžných manažerů trochu liší. „Musím do ní dávat i srdce,“ usmívá se a převádí řeč na to, že sice nerozlišuje mezi ženami a muži, ale ví, že pro ženy je těžší se prosadit.
„Ale myslím si, že když žena něco doopravdy chce, tak nedá pokoj, dokud to nedostane.“ A jaké vlastnosti by měl mít dobrý šéf? Podle jedné z nejlepších českých manažerek by měl mít rád lidi, být cílevědomý, vytrvalý, zarputilý a dobrý psycholog. Měl by vidět dopředu, jednat na rovinu a věřit si. Kdyby si chtěl vzít příklad z oceněné rektorky, měl by být i akční. „Ráda pracuju, kdybych práci neměla, tak si ji vymyslím,“ přiznává rektorka Šenkýřová.
