Prezident při udělování poct zapomínal na podnikatele
Kdo dostává a kdo nedostává některé ze čtveřice českých státních vyznamenání, záleží výhradně na prezidentu republiky. Volnou ruku jsme mu dali prostřednictvím našich poslanců před deseti lety, přijetím Ústavy. Vláda, parlament i občané mohou jen navrhovat, poslední slovo má hlava státu. Mudrovat tedy teď nad tím, že byli letos 28. října dekorováni až příliš okatě hlavně přátelé Václava Havla nebo chartisté, zdá se být zbytečné.
Vyvolených vždycky bylo, je a bude méně, než povolaných. Zajímavější než pitvat houf vyznamenaných, je zřejmě zaostřit pozornost do řad těch, na něž vyznamenání kupodivu nikdy nezbylo. Mezi burianovské Antony Špelce ostrostřelce naší doby bezesporu patří čeští podnikatelé. Pochopitelně s tím rozdílem, že oni sami na smutnění z absence třpytícího se metálu na hrudi nemají čas.
Vysvětlení, které týdeníku EURO poskytl prezidentův mluvčí Ladislav Špaček, že Václav Havel neoceňuje zástupce profesí, nýbrž konkrétní činy osobností, nestačí. Nejde o profesi. Spíše je divné, že zrovna v kategorii špičkový podnikatel – manažer se za celá léta nenašel nikdo, jehož počínání by bylo shledáno zásluhou o stát či o územně správní celek. Těmito slovy totiž příslušný zákon vymezuje důvod k udělení Medaile za zásluhy.
Samozřejmě, že na rozdíl od tak často oceňovaných vědců, umělců nebo vojáků, se podnikateli jeho úsilí rentuje i jinak, než jen slávou a státními poctami. Pravdou je i to, že české podnikatelské prostředí funguje příliš krátce na to, aby již vygenerovalo neměnné, trvanlivé hodnoty. Vždyť právě korupce a hospodářské skandály se staly příčinou „blbé nálady“ v půli devadesátých let. Václav Havel dnes možná děkuje Pánubohu, že svého času neztratil hlavu a nepostavil na piedestal pomíjivé supernovy typu Vladimíra Stehlíka nebo Lubomíra Soudka. Soudnost naopak pozbyl Václav Klaus, když velebil Viktora Koženého nebo držel protagonisty skupiny Motoinvest a pilíře vesměs nepovedené české cesty privatizace vůbec.
A přesto: Nestal se například někdejší šéf mladoboleslavské Škodovky Ludvík Kalma i jeho dnešní nástupce Vratislav Kulhánek synonymem perspektivy českého průmyslu? Také Josef Tošovský byl léta solidním státním úředníkem, kormidelníkem ČNB. Nebo šéf ČSOB Pavel Kavánek. A kolik je menších podnikatelů, kteří třeba restituovali firmy nebo je vystavěli na zelené louce. Kolik je příkladných živnostníků! Jistě, pracují pro sebe, mají slušné příjmy. Ale jejich práce má pro společnost stejně pozitivní vedlejší efekt, jako třeba působení placených vojáků při misi v Bosně nebo v Afghánistánu. Koneckonců i oceněné profesionální hasiče nebo policisty zavazuje k obětavé službě nikoli jen dobrá vůle, ale služební poměr, a řád si přesto zaslouží.
Řada drobných podnikatelů sponzoruje kulturu, sport i zdravotnictví, a to nejen kvůli daňovým odpisům. Nechce se věřit, že by se mezi nimi nenašel nikdo, koho by hlava státu nemohla vystavit společnosti na odiv a říci: vizte, tak se to má správně dělat. Ten ve vašem regionu zaměstnal stovky a tisíce lidí. Bez toho by to u vás vypadalo hůř.
Vždyť Václav Havel v začátcích svého úřadu paušálně zrovna regionální podnikatele velebil, tak proč si jeho kancelář nedala práci s vyhledáním konkrétních tváří?
Ale pozor. Výběr prezidentovi za těch deset let svými návrhy neusnadnili ani ministři, ani poslanci, ani senátoři. Ba ani samy podnikatelské skupiny. Najednou berou upozornění na možnost navrhnout k vyznamenání pracovitého množitele hodnot jako zajímavý podnět do budoucna. Na poctivé podnikatele – s oblibou vzývaný sloup kapitalismu – stát zapomněl. Na druhou stranu pravdu mají i ti oslovení byznysmeni, kteří si myslí, že Václav Havel je zkrátka intelektuál, který ke svému jmění přišel zlehka dědictvím a restitucemi, a jemuž je svět hromadění peněz cizí a podezřelý. Navíc se obklopil lidmi podobných názorů, takže pro změnu rezervovaného postoje nebyla za jeho prezidentování příliš velká šance.
Havlovská éra končí, co bylo, bylo. Nový prezident by se měl v zájmu spravedlnosti dosavadních medailových jednostranností vyvarovat. Nejhorší by bylo, kdyby si byznysmeni a technokrati měli jen vyměnit místo na výsluní s umělci a humanisty. Právě to ovšem, v případě zvolení Zemana nebo Klause, hrozí. Havlovi na truc.
