První víno vyrobil v sedmnácti letech, teď jeho sklepy opouští dvě stě tisíc lahví tohoto lahodného moku ročně. Vinařství Víno Marcinčák patří na Mikulovsku k největším a nejznámějším. Nezaměřuje se na velkovýrobu, ale na produkci kvalitních vín.
Autor: Jakub Stadler
Čtyřiačtyřicetiletý Petr Marcinčák hospodaří na Mikulovsku na sto deseti hektarech vinic. Své vinohrady nezískal jako mnozí vinaři restitucí, všechny si postupně kousek po kousku koupil. „Nepřišel jsem k hotovému, všechno jsem musel nakoupit po troškách. Začal jsem podnikat v roce 1990 jako autodopravce. Víno jsem dělal také, ale jen v malém,“ vypráví na jedné ze svých vinic v Novosedlech na Mikulovsku. Změna nastala, když Státní statek začal počátkem devadesátých letech vracet lidem pozemky, ale mnoho z nich se už nechtělo dřině na vinohradech věnovat. „Tehdy jsem udělal strategické rozhodnutí a začal nakupovat půdu a pořád ještě nakupuji,“ dodává. Vinařství v Novosedlech mělo dlouhou tradici, dnes je zde 500 hektarů vinic, které mají 200 vlastníků. „Každý tu měl kousek vinohradu, jen v Novosedlech bylo 150 vinných sklepů,“ vysvětluje Marcinčák.
„Děda přišel do Novosedel těsně po válce,“ vypráví vinař. Děda i jeho otec vyráběli víno, a tak není divu, že on sám pak vystudoval vinařskou školu ve Valticích. Na ni navázal studiem ekonomické fakulty Vysokého učení technického, kde získal znalosti, které se mu nyní jako podnikateli hodí.
Třešnička na dortu Novosedlský vinař se zaměřuje hlavně na výrobu přívlastkových a přírodně sladkých vín, které patří k vrcholné gastronomii a mimořádným příležitostem. Jako první z místních vinařů začal využívat ideálních podmínek pro vznik ušlechtilé plísně botrytis cinerea a už od roku 1999 vyrábí botrytická vína. Ušlechtilá plíseň hrozny vysušuje a tím v nich zvyšuje koncentraci cukrů a aromatických látek. Seschlé hrozinky neboli cibéby se pak lisují a poskytují mimořádně kvalitní mošt s vyšším obsahem cukrů, kyselin a minerálních látek. Při výrobě slámových vín se hrozny zase suší na půdě stáčírny vína v Novosedlích. Teď jsou prostory ještě prázdné, ale brzy je zaplní regály se slámou, na nichž se budou sušit hrozny. Tady vysychají několik měsíců, dokud nedosahují požadovaného stupně cukernatosti. Po celou dobu vyžadují mimořádnou kontrolu a péči, ale výsledek je vynikající. Náročná je i výroba ledových vín, protože hrozny musí zůstat na keři révy až do zimních mrazů. Se sklizní je možné začít, až když teplota dosáhne minus sedmi stupňů Celsia a hrozny musí zůstat po celou dobu zpracování zmrzlé. To vyžaduje mnoho zkušeností. Vinařství přitom zaměstnává jen dvacet lidí, dalších dvacet pomáhá při sklizni hroznů. Do prodeje pak ročně putuje 200 tisíc lahví vína, protože vinař svou produkci nestaví na sudových vínech, ale na kvalitních lahvových produktech. Roční obrat vinařství je kolem dvaceti milionů korun. O kvalitě produktů svědčí úspěchy Marcinčákových vín na prestižních mezinárodních přehlídkách. Například jeho růžový claret Zweigeltriebe, který jsme ochutnali, patří ke skutečným lahůdkám. V harmonii s přírodou
Petr Marcinčák hospodaří šetrně k přírodě. „Všechny vinice jsem před dvěma lety převedl na ekologické zemědělství. Přechod trvá u vinic tři roky, takže už příští rok bude moci být všechno naše víno klasifikováno jako biovíno,“ říká. A co to v praxi znamená? Ošetřovat rostliny i hnojit může jen biologicky, nepoužívá herbicidy, insekticidy ani umělá hnojiva. Užívá jen pomocné látky, jako třeba fenyklový olej nebo přírodní preparáty, které nastartují obranyschopnost rostlin. Ale hospodaření v harmonii s přírodou přináší i další výhody. Biovína jsou podle odborníků bohatší v chuti i vůni, dodají jim původní charakter daný místními půdními a přírodními podmínkami a jsou i bezpečnější, protože neobsahují rezidua pesticidů ani umělá barviva. „Mým hlavním motivem je hospodařit na půdě, ale nezničit ji, prostě žít v souladu s přírodou, protože přírodního prostoru ubývá,“ objasňuje mikulovský vinař.
Ukazuje, jak se mezi řádky jeho vinic vinou zatravněné pásy, které pomáhají nastolit přirozený proces v přírodě. Nepoužívá ani hnůj z velkochovu, vyrábí si pomocí kalifornských žížal vlastní kompost. „Žížaly vyrobí nejkvalitnější hnojivo, třicetkrát výživnější než hnůj. V současnosti je půda hladová, vyčerpaná, hospodařit šetrně je naprostá nutnost. Kdo to nepochopil, za pár let spláče, a stejně bude muset udělat totéž,“ tvrdí Marcinčák.
Nerozumí tomu, že někdo se snaží za 25 let vinici „vydojit“ a pak prostě nasadí novou vinnou révu. Přitom réva podle něj vydrží mnohem déle, starší rostliny jsou dokonce pro kvalitu hroznů lepší, mají hlubší kořenový systém. „Většina našich je třicetiletých a nejstarší vinice, konkrétně Tramín červený z viniční trati Kamenný vrch, má padesát let a pořád rodí velmi kvalitní hrozny,“ tvrdí.
Na vinicích je třeba nepřetržitě pracovat. I při našem povídání mezi vinohrady Marcinčák uštipuje přerostlé výhony, které stíní nalévající se hrozny. „To se dělá pořád dokola, na hrozny musí jít sluníčko, navíc na zakryté hrozny by nedopadl postřik fenyklovým olejem, který je má ochránit před houbovými chorobami,“ objasňuje. Práce na vinici je při šetrném hospodaření náročnější než při konvenční ochraně. „Ale sami vidíte, že vinice jsou v perfektní kondici a je možné je ochránit šetrnými prostředky, aby byly zdravé,“ ukazuje. Dvacet hektarů méně kvalitní orné půdy, na kterých nehospodaří, pronajímá na fotovoltaickou elektrárnu. „Když vidím dobrou příležitost, chopím se jí,“ vysvětluje.
Budoucnost je ve vinařské turistice
U každé vinice je umístěna tabulka s názvem vína, které tu roste, geologickými podmínkami i další informace v češtině a angličtině. Informační tabule jsou součástí několikakilometrové terénní naučné vinařské stezky Stará hora. Vznikla právě zásluhou rodinné firmy Víno Marcinčák, která řadu let pěstuje hrozny právě na Staré hoře, největší a nejkvalitnější viniční trati v Novosedlích. Sedmatřicetikilometrový cyklistický okruh Stará hora vede přes Mikulov a vinařské obce Bavory, Dolní Dunajovice, Brod nad Dyjí, Novosedly, Dobré Pole a Březí.
Stezka prochází vinicemi a kolem vinných sklepů. Její konec je obvykle v některém z nich. Návštěvníci mohou projížďku na kole spojit s prohlídkou vinařství, návštěvou archivního sklepa, degustací vína i dobrého jídla při cimbálové muzice. A kdo by chtěl zůstat déle, může se ubytovat v Mikulově v hotelu Marcinčák, který vede vinařova manželka Hana. Petr Marcinčák jako dobrý podnikatel ví, že budoucnost úspěchu je ve spojení výroby vína s vinnou turistikou. Proto investuje do hotelu i pořádání různých akcí. „Podnikání je dneska velké riziko, ale mně to zatím vyšlo,“ říká úspěšný vinař Petr Marcinčák, jehož vína jsou už dnes prestižní značkou.
